Život je svatý. Svědkové Jehovovi a otázka krve

Předmluva

Tato kniha se soustředí na učení náboženské společnosti svědků Jehovových o krvi. Podle tohoto učení se svědek Jehovův má „zdržovat krve“, což znamená odmítat její požívání ve všech formách. Toto učení se stalo zvláště diskutabilní, když vedení organizace svědků Jehovových na přelomu 40. a 50. let 20. století vztáhlo „zdržování se krve“ i na oblast krevních transfúzí. Od té doby učení o krvi postupně nabývalo na důležitosti, až se stalo jednou z hlavních součástí skupinové identity této náboženské společnosti a také jedním z hlavních důvodů, proč je toto křesťanské společenství dosud tak prudce odmítáno jeho nevěřícím nebo jinak věřícím okolím.

Za vznikem tohoto učení snad můžeme tušit snahu tehdejšího vedení svědků Jehovových, aby se jejich společenství výrazně odlišilo od ostatních křesťanů a aby jejich členové zaujali radikální postoje, a tak se prostřednictvím vrcholných obětí stmelili v jednotný a rozhodný elitní křesťanský šik. Tento původní silně opoziční a radikalizační akcent je stále nově oživován: učení o krvi je uprostřed organizace přikládána vrcholná důležitost, zaujímá značnou část teologické literatury svědků, je velmi často vedením náboženské společnosti připomínáno a mezi jednotlivými členy diskutováno. Je navíc častou příčinou sporů svědků Jehovových s jejich okolím, a dokonce sporů uvnitř náboženské společnosti samotné, které obvykle končí vyloučením toho, kdo by se toto učení pokoušel jakkoli revidovat, či snad o něm jen kriticky přemýšlet. A ze všeho nejvíc je toto učení příčinou smrti svědků i jejich nezletilých dětí.

Bylo by však chybou čekat v této knize jen pojednání o jednom sporném učení jedné náboženské společnosti. Všude mezi řádky toto dílo vypovídá o svědcích Jehovových samotných. Díky autorům této knihy se nám svědkové představují jinak, než jsme zvyklí – jinak než dogmatickými traktáty a povrchními teologickými pojednáními i jinak než křečovitým misijním úsilím. Můžeme tak vyrozumět, že mezi svědky je řada citlivých, poctivě přemýšlejících lidí, kteří touží být věrní Bohu i prospěšní ostatním lidem. A díky této knize také můžeme tušit, jak velkou bolest těmto lidem působí přežilá doktrína zákazu krevní transfúze, která nemá nic společného s Biblí a je v rozporu s křesťanskou láskou k bližnímu. Tito lidé nalezli odvahu se této nauce vzepřít a učinili to touto knihou. Při jejím čtení je zjevné, že ji vydávají nikoli proto, že by byli málo zbožní a málo věrní Jehovovi, ale že to naopak činí z lásky k Bohu a ze zájmu o ostatní svědky Jehovovy.

Mezi řádky však z této knihy křičí ještě jedna důležitá zvěst. Je jí poselství o slabosti těch, kdo stojí v čele celosvětové organizace svědků Jehovových. Tito vedoucí představitelé jsou mocní v tom smyslu, že rozhodují o víře i důsledcích víry šesti miliónů svědků, ale zároveň jsou příliš slabí na to, aby přiznali teologickou chatrnost a praktickou neudržitelnost nauky o odmítání krevní transfúze. Namísto přiznání omylu předvádějí nedůstojné tance (např. v otázce krevních derivátů) a křiví charakter jednotlivých svědků, kteří se ocitají v bolestném napětí mezi touhou být pravdiví vůči společenství a zároveň vůči svému svědomí. Je ovšem pravděpodobné, že hlas jednotlivých citlivých a přemýšlivých svědků brzy už nebudou moci tito vedoucí představitelé ignorovat. Součástí tohoto sílícího hlasu je ostatně i tato kniha.

Jak již bylo řečeno, nechť v ní čtenář nehledá prostý, vědecky odtažitý popis jedné doktríny. Toto dílo je jistě informačně nabité, ale zároveň i plné emocí. Angažovanost autorů činí z této knihy zajímavé a v mnoha ohledech přemáhající svědectví o duchovním životě současného člověka.

Zdeněk Vojtíšek

Ohlasy a diskuze - zde