Smrt neviňátek
Společnost Strážná věž ve světle knihy
“Život je svatý. Svědkové Jehovovi a otázka krve“.
„Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek;
Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.“ (Matouš 2:18)
Herodes Veliký – král, který dal vyvraždit betlémská nemluvňata. V této krvavé řeži chtěl zabít malého Ježíše, svého konkurenta na trůně Židů a očekávaného mesiáše. Vzpomínka na tuto masovou vraždu spáchanou na nevinných dětech Betléma s tak hrůznou bezohledností dodnes otřásá naším kolektivním svědomím.
Duch Heroda Velikého však žije dál, a tak i dnes musí umírat malé děti, když je v sázce opět dominantní postavení, moc a majetek.
Elihu Canle(2 roky)
|
Obálka časopisu |
|---|
K těmto jménům zbytečně mrtvých dětí by mohla být přidána ještě jména starších dětí a dospívající mládeže spolu s celým seznamem dospělých, kteří museli zemřít, protože tak rozhodla Strážná věž – Společnost jež tyto lidi – svědky Jehovovy a jejich děti - ovládla. V bulletinu “Naše služba Království“ ze září 1992 přikazuje:
„Ale vy musíte být pevně rozhodnuti odmítnout krev za sebe a za své děti... jasně vysvětlete, že svolením k léčbě svého dítěte nedáváte svolení k transfúzi krve... na přijímací formulář pište jasně, že z náboženských a zdravotních důvodů krev nechcete a za žádných okolností nedáte souhlas k jejímu přijetí…“
Statisíce svědků Jehovových se modlí, aby ve svém životě takovou situaci nikdy nemusely řešit, tisíce jí však, jako v následujících dvou případech, neunikly:
„Já jsem tak rozzlobený… Můj jediný synovec je nyní, díky politice Strážné věže mrtvý. Byl ve vážném stavu, který vyžadoval transfúzi krve, protože všechny jiné alternativy by nepomohly. Můj bratr a jeho manželka jsou ze ztráty svého jediného dítěte v bolesti… Kolik dětí musí zemřít, dříve než si lidé uvědomí, že toto náboženství není nic jiného než zástěrka pro ovládání lidí? Náboženství, jež způsobuje smrt neviňátek…“
„Odmítl jsem dovolit, aby můj syn dostal krev. Proti mému rozhodnutí vedení nemocnice ihned ráno zažádalo soud o schválení léčby. Můj syn však zemřel ještě před tím než se něco mohlo stát.“
Vedle mrtvých, kterým se nedostalo život zachraňující transfúze krve, má Strážná věž na svědomí další oběti. Je historickým faktem, že Společnost Strážná věž v době velkých epidemií zakazovala očkování, později transplantace a využívání péče psychiatrů. Představitelé této Společnosti šli dokonce tak daleko, že rozhodovali o tom, jak má vypadat manželský sex, a tak rozvrátili spousty do té doby spokojených manželských párů.
Již od konce 19. století se Strážná věž zabývá vydáváním křesťanské literatury, kterou i sama tiskne. Své sídlo má v Newyorském Brooklynu a kanceláře spolu s ohromnými tiskárnami takřka po celém světě. Na počátku byla upřímná snaha všem lidem prostřednictvím tištěných publikací zpřístupnit biblické poselství. Dnes však již ne Bible, ale literatura Strážné věže formuje a ovládá myšlení všech svědků Jehovových – lidí, které tato Společnost sjednotila v jediné církvi. Její publikace se totiž časem staly také „Božím slovem“ – „duchovním pokrmem od Jehovy“, „manou padající z nebe“. I zcela nestranný pozorovatel si může všimnout, že křesťanská shromáždění svědků nejsou shromážděními ke studiu Bible, ale ke studiu literatury Strážné věže. Boží slovo zde hraje až druhořadou roli.
Ze svědků Jehovových si však Strážná věž neudělala jen pravidelné odběratele a plátce své literatury, ale dokonce i své dealery, pracující zcela zdarma, když tuto literaturu prodávají dům od domu po celém světě. Prostí svědkové si tak neuvědomují, že touto „službou Bohu“ slouží především samotné Společnosti Strážná věž, která tak bohatne.
Protože literatura Strážné věže není psána pod Božím vnuknutím, ale je fakticky produktem pouhých smrtelných mužů, dost často dojde k omylům – bludům, které nemají s biblickým vyučováním nic společného. Tak vedle zákazu očkování a transplantací Strážná věž opakovaně ve svých publikacích předpovídala datum konce tohoto světa, ačkoli Bible ústy Ježíše Krista takové počínání zakazuje. (Skutky 1:7) A jak je to s otázkou život zachraňujících transfúzí krve, kterou Strážná věž řadí mezi zásadní nauky Bible?
Je pravdou, že v 1.století Jeruzalémský koncil přikázal tehdejší rostoucí křesťanské církvi zdržovat se krve. Apoštolové a starší Jeruzalémského sboru však tímto zákazem chtěli zajistit jednotu mezi židovskými křesťany a křesťany z pohanů. Protože Židé byli Mojžíšovým zákonem vedeni nejíst krev, židovští křesťané byli pohoršováni jídelníčkem svých spolukřesťanů – obrácených pohanů. Tak docházelo k roztržkám ohrožujících jednotu mladé církve. Aby se zabránilo rozdělení, bylo rozhodnuto nezraňovat city židovských křesťanů a křesťanům z pohanů bylo doporučeno: „Zdržujte se krve.“ (Skutky 15:20, 29)
Tento zákaz tedy vycházel z Mojžíšova zákoníku, který jedení krve zakazoval, ale v žádném případě neměl nic společného se zákazem život zachraňujících transfúzí krve, vždyť tehdy před dvěma tisíci lety lidé transfúze neznali.
Symbol života – krev, je povýšen nad život samotný
Když Strážná věž transfúze zakazuje, zdůrazňuje: Krev je svatá, tedy nedotknutelná, z čehož vyplývá, že by neměla být používaná vůbec – ani k jídlu, ani k lékařskému použití. Je to samozřejmě tragické nepochopení biblického textu. Krev je sice svatá, ne však sama o sobě, svatost jí totiž propůjčuje sám život, který je v ní přítomen. Slovy Bible: „V krvi je život těla.“ (3. Mojžíšova 17:14 EP) Je to podobné jako s židovským chrámem, který sám o sobě také svatý nebyl, ale svatost mu propůjčoval svatý duch, který v něm byl přítomen. Když Strážná věž zakazuje život zachraňující transfúze, staví tak krev nad život – tedy pouhou formu nad její obsah, což je stejně chybné jako stavět pouhý chrám nad svatého ducha. Učení Strážné věže tak stojí proti Kristu, který sám život dával na první místo, dokonce před Zákon samotný. Proto „Zákon“, ve skutečnosti jeho chybný výklad, porušoval, když nemocné léčil o sabatu, čímž se dostával do sporu s tehdejšími náboženskými vůdci.
Kdybychom nevěděli, že Herodes v touze po moci neváhal vyvraždit i betlémské děti, jistě bychom jej oceňovali jako vynikajícího hospodáře, který chudou Palestinu přeměnil v bohatou prosperující zemi, jako geniálního diplomata, který celé oblasti zajistil mír, jako nadaného a důvtipného stavitele měst, silnic a pevností. Vždyť i jím přestavěný Jeruzalémský chrám vzbuzoval nejen u Ježíšových učedníků obdiv. Pro to všechno dostal Herodes po právu přívlastek Veliký. Avšak bezohledným masakrem nevinných a bezbranných dětí se do historie navždy zapsal jako hrůzný tyran.
Svědkové Jehovovi obdivují úspěch, kterého dosáhla Společnost Strážná věž, vždyť z tak malé vydavatelské Společnosti sídlící v jediném měšťanském domě v Pittsburghu se Strážná věž stala tiskovým impériem chrlícím svou literaturu do celého světa. Z pouhé hrstky badatelů Bible tato Společnost vytvořila moderní celosvětovou církev. A právě z těchto důvodů musí znovu umírat neviňátka. Přiznat totiž svůj omyl v případě otázky zákazu transfúzí krve a zrušit jej Společnost Strážná věž dosud nedokázala. Pravděpodobně v tom hraje velkou roli obava z obrovské finanční ztráty z prohraných žalob s pozůstalými obětí této nauky. Duch Heroda Velikého tak žije dál. A tato Společnost nadále neváhá nechat zbytečně umírat děti jen proto, aby si uchovala svůj vliv, moc a majetek.
Článek byl napsán na základě knihy “Život je svatý – svědkové Jehovovi a otázka krve“ a internetových stránek “Nové světlo v otázce krve“ na www.krev.info.
Petr Dohnal
© Infofórum Straznavez.CZ, www.straznavez.cz