Rok 1914 v mém životě
Mohu zodpovědně prohlásit, že jsem se přiblížil k Bohu díky roku 1914. Bylo to vlastně to první, co mě zaujalo, když mě před lety oslovili Svědkové Jehovovi. Zjištění, že Bible je prorocká kniha, která zasahuje naši současnost, pro mě bylo nesmírně přitažlivé. Časem jsem se vymanil z vlivu ateismu, ve kterém jsem byl vychováván jak svými rodiči, tak soudobými školními osnovami poplatnými komunistickému režimu. Časem jsem také získal lepší porozumění Bible a Božího záměru se zemí. Moji učitelé mě často varovali, abych nestavěl na lidech, a tak jsem si postupně a s Boží pomocí vybudoval osobní vztah k Bohu, víru založenou na Božím slově, Bibli, a osobní vztah k Ježíši Kristu. A to v tom pořadí, jak jsou napsané. V nemalé míře se o určité části poznání, zvláště ty poslední, opět zasloužil rok 1914.
Proč o tom píši? Chtěl bych v následujícím textu poukázat na to, že rok 1914 je v podstatě omylem v učení Svědků Jehovových a je založen na historických datech, která neodpovídají skutečnosti. Nejsem první, kdo to zjistil. V minulosti byli řadoví svědkové dokonce vylučováni z řad společenství za zpochybňování správnosti výpočtu roku 1914. Bylo by tedy vhodné nejprve poukázat na to, proč je toto datum pro organizaci Svědků Jehovových - nebo spíše pro vedení organizace Svědků Jehovových, klíčové. A dále pak ukázat, jak k němu tvůrci věrouky docházejí.
Rok 1914 – proč je toto datum klíčové?
Nově vydaná základní studijní pomůcka „Co Bible doopravdy říká?“ uvádí na začátku pojednání o roku 1914 na straně 215:
Co Bible doopravdy říká?, str.215
"Desítky let předem Badatelé Bible veřejně oznamovali, že v roce 1914 dojde k významným událostem."
Tato jednoduchá a zdánlivě nevinná věta poukazuje na základ pro víru ve zvláštní přízeň, kterou dostali od Ježíše Krista Ch.T.Russel a jeho společníci, právě oním zvláštním poznáním a pochopením biblických proroctví.
Pravdou je, že z mnohých očekávání spojených s rokem 1914 zbyla už jen ta výše zmíněná věta. Pravdou také je, že očekávaný příchod Krista a s tím spojený konec světa v roce 1914 nenastal. Porozumění bylo tehdy upraveno a bylo stanoveno, že Kristus začal panovat v nebesích, a na zemi se začala plnit údajná znamení Kristovy přítomnosti popsaná ve 24.kap Matoušova evangelia. A co je rozhodující, právě tehdy údajně Kristus přišel a zkoumal „Kdo je ten věrný a rozvážný otrok?“ podle slov Mat 24:45-47:
Mat 24:45-47
"Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas? Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že tak činí! Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem."
A nalezl pouze jedinou skupinku - tehdejší Badatele Bible v čele z Ch. T. Russlem, jak tak činí a proto je ustanovil nade vším svým majetkem. Shrnuto a podtrženo, z nauky o roku 1914 čerpá vedoucí sbor Svědků Jehovových, nazývaný též podle Mat 24:45 „věrný a rozvážný otrok“, autoritu nad svými ovečkami.
Rok 1914 – jak se to počítá?
Jistě neuškodí, pokud si společně připomeneme, jakým způsobem docházejí Svědkové Jehovovi k výpočtu roku 1914. Základem je prorocký sen o poražení stromu v Danielovi 4.kap. Při zkoumání tohoto snu byla vzata do úvahy možná symbolika. K výkladu symbolů potom posloužila Ježíšova zmínka a časech pohanů ve vztahu k Jeruzalému (Luk 21 kap.), a zároveň slova zapsaná Ezekielem (Ez. 21. kap) ohlašující odstranění Sedekjáše z trůnu až do příchodu toho, který má zákonné právo. Pro snazší pochopení přikládám obrázek z publikace „Co Bible doopravdy říká?“ (str.216).
Co Bible doopravdy říká?, str.216
Připomeňme si uvedené Biblické verše:
V Evangeliu Lukáše (21:24) jsou zaznamenaná Ježíšova slova určená křesťanům, kteří měli zažít zničení Jeruzaléma římskými vojsky:
Lukáš 21:24
"...a padnou ostřím meče a budou odvedeni jako zajatci do všech národů; a Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů."
Ezekiel – starověký prorok, který žil ve vyhnanství v Babylóně v 6. století př.n.l., zapsal slova adresovaná judskému králi Sedekjášovi: (Ez. 21:26,27)
Ezekiel 21:26,27
"... tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚ Odstraň turban a sejmi korunu. Tohle nebude stejné. Povyš i to, co je nízké, a sniž i vysokého. Zkázu, zkázu, zkázu z toho udělám. Pokud jde také o tohle, to jistě nebude patřit [nikomu], dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a jemu [to] dám.‘"
Tyto dvě události spojují tvůrci věrouky Svědků Jehovových s prorockým snem, který měl Babylónský král Nebukadnecar.
Daniel 4:20–25
"Strom, který jsi spatřil, který vzrostl a zesílil a jehož výška nakonec dosáhla nebes a jejž bylo vidět po celé zemi a jehož listí bylo pěkné a jehož ovoce bylo hojné a na němž byla potrava pro všechny; pod nímž bydlívala polní zvířata a na jehož větvích přebývali nebeští ptáci, to jsi ty, králi, protože jsi vzrostl a zesílil a tvá velkolepost vzrostla a dosáhla k nebesům a tvé panství k nejzazšímu konci země. A protože král spatřil pozorovatele, ano svatého, jak sestupuje z nebes, který také říkal: „ Podetněte strom a zkazte jej. Nechte však v zemi pařez, ale se železným a měděným opásáním, uprostřed polní trávy, a ať jej smáčí nebeská rosa a ať je jeho díl s polními zvířaty, dokud nad ním nepřejde sedm časů “, to je výklad, králi, a mého pána, krále, postihne výnos Nejvyššího. A odeženou tě od lidí a budeš bydlet s polními zvířaty a budou i tobě dávat k jídlu rostlinstvo právě jako býkům; a bude tě smáčet nebeská rosa a přejde nad tebou sedm časů, dokud nepoznáš, že Nejvyšší je Panovníkem v království lidstva a že je dává tomu, komu chce."
Svědkové Jehovovi věří, že Nebukadnecarův sen má hluboký prorocký význam. Věří, že strom symbolizuje Boží vládu zde na zemi představovanou Judskými králi, kteří jako králové Božího vyvoleného národa seděli obrazně na Jehovově trůnu, jako představitelé samotného Boha. (1. Pa 29:23). Ve zmínce Ježíše Krista o ustanovených časech spatřují ujištění, že sedm časů z Danielova proroctví bylo v 1.stol. n.l. v činnosti. Jako počátek časů pohanů, tedy podetnutí stromu, je určeno - právě podle proroka Ezekiele - odstranění Sedekjáše z trůnu králem Nebukadnecarem při zničení Jeruzaléma. Na konec ustanovených časů národů – na příchod toho, který má zákonné právo, pak poukazuje výpočet sedmi časů.
Dobře patrné jsou tyto události z přiložených ilustrací z knihy „Můžeš žít navždy v pozemském ráji“ (dvojstrana 140, 141) V textu na obrázku je patrný způsob přechodu od 7 časů k 2520 rokům.
Můžeš žít navždy v pozemském ráji, str. 140, 141
Celá kombinace textů trochu připomíná domeček z karet. Pokud by v roce 1914 nic nenastalo, celý domeček by se sesypal, a stavěl by se nějaký nový s trochu jinými kartami. Naneštěstí nastalo, a tak se skupinka badatelů Bible v čele s Ch.T Russellem upevnila ve svém přesvědčení o vlastním vyvolení.
V roce 1914 se skutečně změnil svět, na tom se shoduje většina historiků. Je to tak patrné, že to jakoby dokládá správnost výkladu a výpočtu včetně správné volby všech karet, ze kterých je domeček postaven. I na mě to tak působilo, a tak jsem nepochyboval.
Klíčovou kartou, která celou stavbu podpírá, je výchozí bod výpočtu, a to je, jak je patrno z obrázku, odstranění Sedekjáše z trůnu a s tím spojené zničení Jeruzaléma. Základem, na kterém celý výpočet stojí, je datum - rok 607. př.n.l. Toto datum se bez dalšího komentáře všem svědkům Jehovovým překládá jako prostá a jasná historická skutečnost. Při ověřování tohoto data však vychází najevo, že veškeré dostupné prameny poukazují na rok 586/587 př.n.l. (podzim/podzim podle způsobu počítání času v Palestině). Jistě by tedy každého řadového člena organizace Svědků Jehovových, který se zatajeným dechem naslouchá projevům členů vedoucího sboru, mělo zajímat, jakým způsobem obhajují tvůrci věrouky natolik odlišné – o 20 let posunuté - datum.
Jakým způsobem obhajují Svědkové Jehovovi rok 607 př.n.l.?
Věřím, milý čtenáři, že i ty, tak jako já, jsi veden k víře, že i kdyby se celý svět a všichni archeologové mýlili, tak organizace má pravdu, je přece vedená Božím duchem. A tak věříš, že musí existovat nějaký pádný biblický důkaz, který označuje právě rok 607 př.n.l., jako oprávněné datum zničení Jeruzaléma. Ano, jistý důkaz by tu byl. Encyklopedie „Hlubší pochopení písma“ prohlašuje:
Hlubší pochopení písma, Sv.2, str.326, Dobytí Jeruzaléma Babyloňany
"Ke zničení Jeruzaléma došlo v roce 607 př. n. l., což je z hlediska biblických proroctví význačný rok. Toto datum se sice liší od dat, která uvádějí mnozí komentátoři Bible, ale v této publikaci ho důsledně uvádíme. Proč? Protože větší váhu přikládáme svědectví Bible než závěrům, k nimž na základě neúplné historické zprávy, která se dochovala ve formě klínopisných tabulek, dospěli učenci."
Veden vírou v upřímnost, poctivost a kvalitu publikací Strážné věže jsem usilovně zkoumal svědectví Bible, abych mohl rok 607 př.n.l. vyvrátit nebo dokázat. Při svém studiu jsem se snažil důsledně vycházet z chronologických údajů, které poskytuje samotná biblická zpráva. Jak bude vidět v textu později, zmapoval jsem tak jedno důležité období judských dějin, které se týkalo právě zničení Jeruzaléma. Nejprve si však uveďme důkaz, který Společnost Strážná věž podává pro podporu svého data, roku 607 př.n.l. Důkazy pro počítání času nalézáme pod heslem chronologie. Ke konstrukci časové linie se přistupuje od stvoření Adama, i když ve skutečnosti se historická data získávají právě opačným způsobem, totiž postupuje se od naší známé historie směrem do minulosti, a to na základě znalostí délek vládních období jednotlivých panovníků.
Hlubší pochopení písma, Sv.1, str. 709-713, Chronologie
"Od roku 607 př. n. l. do návratu z vyhnanství. Délka tohoto období je určena Božím výnosem o Judě, totiž že „celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let“. (Jer 25:8–11)
Toto biblické proroctví nedovoluje těch 70 let vztáhnout na jinou dobu než na období mezi zpustošením Judy spojeným se zničením Jeruzaléma a návratem židovských vyhnanců do rodné země, který byl možný na základě Kýrova výnosu. Proroctví jasně ukazuje, že těch 70 let budou roky, kdy bude judská země ve zpustošeném stavu . V tomto smyslu to chápal i prorok Daniel, protože napsal: „Já, Daniel, [jsem] podle knih rozpoznal počet let, o nichž přišlo Jehovovo slovo k proroku Jeremjášovi, aby se naplnila zpustošení Jeruzaléma, totiž sedmdesát let.“ (Da 9:2) Ve 2. Paralipomenon je nejprve popsáno dobytí Jeruzaléma Nebukadnecarem a potom je ve 36. kapitole, verších 20 a 21 uvedeno: „Navíc odvedl ty, kdo zbyli po meči, zajaté do Babylóna, a stali se sluhy jemu a jeho synům, dokud nezačala vládnout královská moc Persie, aby se naplnilo Jehovovo slovo z úst Jeremjáše, dokud země nesplatila své sabaty . Všechny dny, kdy ležela zpustlá, dodržovala sabat, aby se naplnilo sedmdesát let.“
Konečné obležení Jeruzaléma nastalo v 9. roce vlády Sedekjáše (609 př. n. l.) a v 11. roce jeho vlády (607 př. n. l.) město padlo. Tento rok odpovídá 19. roku skutečné vlády Nebukadnecara (počítáno od roku 625 př. n. l., kdy nastoupil na trůn). (2Kr 25:1–8) V pátém měsíci toho roku (v měsíci abu, který odpovídá červenci/srpnu) bylo město zapáleno, jeho zdi byly strženy a většina obyvatel byla odvedena do vyhnanství. ‚Některým z poníženého lidu země‘ však bylo dovoleno, aby zůstali, ale když byl zavražděn Gedaljáš, kterého jmenoval Nebukadnecar, utekli do Egypta, a tak Juda nakonec zůstala zcela zpustošená. (2Kr 25:9–12, 22–26) To se stalo v sedmém měsíci, etanimu (neboli tišri, což odpovídá září/říjnu). Počítání 70 let zpustošení muselo tedy začít asi 1. října 607 př. n. l. a skončit v roce 537 př. n. l. V sedmém měsíci tohoto roku byli první repatriovaní Židé zpět v Judě, 70 let od chvíle, kdy začalo úplné zpustošení země. (2Pa 36:21–23; Ezr 3:1)"
Když si to tedy shrneme, tak od přelomu letopočtu při postupu dále do minulosti až k roku 539 př.n.l. (pád Babylóna) je veškerá chronologie v pořádku, případné námitky lze opodstatnit též archeologicky. Data jsou z hlediska organizace přesná a vhodná k výpočtu. V roce 537 př.n.l. se vracejí první repatriovaní Židé. To se bere jako ukončení zpustošení země. Zpustošení země mělo trvat 70 let a údajně mělo začít zničením Jeruzaléma. Snadno si tak tedy označíme rok 607 př.n.l. jako rok, kdy byl zničen Jeruzalém. Vše zní logicky a bylo by to v pořádku, kdyby nebylo tolik důkazů proti, včetně samotné biblické zprávy. A tak samotná biblická zpráva pokořuje výše zmíněné sebejisté tvrzení knihy „Hlubší pochopení Písma“, že „…toto biblické proroctví nedovoluje těch 70 let vztáhnout na jinou dobu než na období mezi zpustošením Judy spojeným se zničením Jeruzaléma a návratem židovských vyhnanců do rodné země… “.
Z čeho vychází věda při stanovení data na rok 586/587 př.n.l.
Vychází v podstatě ze stejných pramenů, na základě kterých byl stanoven rok 539 př.n.l., jako rok dobytí Babylóna. Vychází se z děl starověkých historiků, jako byl Bérosos (babylónský kněz), Ptolemaios, Josephus Flavius, nálezů klínopisných tabulek a různých starověkých nápisů a také ze záznamů o astronomicky pozorovatelných jevech, jako je zatmění slunce a měsíce. Vychází se z jejich zkoumání a vzájemného porovnávání. Čím více různých údajů se dostane do souladu, tím vyšší přesnost. Při datování zničení Jeruzaléma, jak je vidno z rámečku připojeného k článku, se věda opírá o biblickou zprávu.
Které datum skutečně podporuje Biblická zpráva?
O zničení Jeruzaléma můžeme číst tuto zprávu:
2. Královská 25:8–10
"A v pátém měsíci, sedmý [den] měsíce, (22. ledna) což je v devatenáctém roce krále Nebukadnecara , babylónského krále, přišel do Jeruzaléma velitel tělesné stráže Nebuzaradan, sluha babylónského krále. A přistoupil k tomu, aby spálil Jehovův dům a králův dům a všechny jeruzalémské domy; a dům každého velkého muže spálil ohněm. A celá vojenská síla Chaldejců, která byla s velitelem tělesné stráže, strhla všude kolem zdi Jeruzaléma."
Z Bible, z 2.Královské, se tedy dozvídáme, že Jeruzalém byl zničen v 19. roce krále Nebukadnecara. Vědecká obec stanovuje Nebukadnecarův nástup na trůn na základě babylónských textů na září roku 605 př.n.l., kdy na trůnu vystřídal svého otce Nabopalasara, který zemřel cca v srpnu téhož roku. Přechodem do devatenáctého roku jeho vlády zjistíme, že Jeruzalém byl dobyt a zničen v roce 587/586 (podzim/podzim – tedy něco jako náš školní rok, od září do září). Hovořit o zničení Jeruzaléme v roce 607 př.n.l. je z tohoto hlediska nemožné. V roce 607 př.n.l ještě nebyl Nebukadnecar králem, tím se stal až o dva roky později. Jak bychom tedy mohli hovořit o jeho devatenáctém roce?
O několik řádků dříve jsme však četli, „ větší váhu přikládáme svědectví Bible než závěrům, k nimž na základě neúplné historické zprávy, která se dochovala ve formě klínopisných tabulek, dospěli učenci“. Navíc nás i samotný Bůh prostřednictvím Mojžíšského zákona vybízel k tomu, aby záležitost byla potvrzena výpovědí dvou nebo tří svědků. Kdo z biblických pisatelů tedy může svým svědectvím přispět k odhalení pravdy?
Důkaz pořídil prorok Zecharjáš, a odvozuje se od záznamů Medoperské říše. Pro správné zařazení Zecharjášova proroctví si nyní udělejme přehled o sledu událostí v Palestině po návratu z vyhnanství.
Jak už jsme si řekli, Židé byli ve svých městech v roce 537 př.n.l. Ihned po návratu byl položen základ Jehovova chrámu a začala obnova. To se však nelíbilo jejich nepřátelům. Protivníci začali svou rozvratnou činnost. Najímali rádce a mařili dílo na stavbě Jehovova domu. Práce přesto mohly pokračovat za vlády krále Kýra Velikého až do jeho smrti roku 529 př.n.l., také za vlády Kýrova syna Kambýsese, což byl patrně Ahasver (kniha Ester) až do roku 521 př.n.l., kdy ho na trůnu vystřídal Artaxexes. Zákaz stavby přišel po napsání dopisu králi Artaxerxovi. Práce na stavbě byly násilně zastaveny vládní mocí. Zde je důležité si připomenout, že tento Artaxerxes není totožný s Artaxerxem Longimanem; tento Artaxerxes vládl pouze 7 měsíců, a po něm nastoupil Dareios Perský. Tento souhrn uvádím zejména proto, aby byl jasný časový úsek, který dělil návrat vyhnanců od vyřčení proroctví. Přečtěme si to ještě jednou v podání biblického pisatele.
Ezra 4:4-7, 23,24
"Na to lid té země neustále oslaboval ruce judského lidu a odrazoval je od stavby a najímal proti nim rádce, aby mařili jejich radu po všechny dny perského krále Kýra až do vlády perského krále Dareia. A za vlády Ahasvera, na začátku jeho vlády, napsali obžalobu proti obyvatelům Judy a Jeruzaléma. Také za Artaxerxových dnů napsali Bišlam, Mitredat, Tabeel a ostatní jeho kolegové perskému králi Artaxerxovi a psaní dopisu bylo napsáno aramejskými písmeny a přeloženo do aramejského jazyka."
" A potom, co byl opis úředního dokladu krále Artaxerxa přečten před Rechumem a písařem Šimšaiem a jejich kolegy, spěšně šli do Jeruzaléma k Židům a zastavili je silou zbraní. Tehdy se zastavila práce na Božím domě, který byl v Jeruzalémě; a zůstala zastavena až d o druhého roku vlády perského krále Dareia."
Ve druhém roce krále Dareia začali prorokovat proroci Zecharjáš a Ageus. Druhý rok vlády Dareia Perského se datuje do roku 519/520 př.n.l. Výlet do historie jsme si udělali právě proto, abychom ho nezaměnili s panovníkem, který panoval současně s Kýrem Velikým a jmenoval se Dareios Médský.
Ezra 5.kap. uvádí:
Ezra 5:5-6
"A prorok Ageus a prorok Zecharjáš , vnuk Iddův, prorokovali Židům, kteří byli v Judovi a v Jeruzalémě, ve jménu BOHA Izraele, [který byl] nad nimi. Tehdy Zerubbabel, syn Šealtielův, a Ješua, syn Jehocadakův, vstali a začali znovu stavět Boží dům, který byl v Jeruzalémě; a s nimi byli Boží proroci, kteří jim napomáhali."
A nyní přistupme k důkazu, který nevzešel z člověka, ale z Jehovova anděla.
Zecharjáš zapsal:
Zecharjáš 1:7
"Dvacátý čtvrtý den jedenáctého měsíce, totiž měsíce šebatu, v Dareiově druhém roce , přišlo Jehovovo slovo k proroku Zecharjášovi, synu Berekjáše, syna Iddova, a říkalo:"
V tomto vidění 24. den 11. měsíce 2. roku Dareia Perského se zjevil Zecharjášovi Jehovův anděl.
Zecharjáš 1:12
"Jehovův anděl tedy odpověděl a řekl: „Jehovo vojsk, jak dlouho sám neprojevíš milosrdenství Jeruzalému a judským městům, které již sedmdesát let otevřeně odsuzuješ ?“
Takže v roce 519/520 př.n.l. Jehovův anděl říká, že Jeruzalém je ve stavu zavržení již 70 let. (Zde se nesmíme nechat zmást, nejedná se o 70 leté období, o kterém prorokoval Jeremjáš, to již skončilo). Pokud odpočítáme 70 let, dostaneme se do roku 589/588 př.n.l. - to je rok kdy byl Jeruzalém oblehnut králem Nebukadnecarem v jeho 17.roce. Tehdy byl již odsouzen a v 19. roce králem Nebukadnecarem dobyt a zničen. Pokud dobře počítáme, tak v roce 587/586 př.n.l. Dostali jsme tedy opět datum, které podporují zprávy starověkých historiků. Za zmínku zde jistě stojí také skutečnost, že od medoperské chronologie se odvozuje výpočet 483 let - do objevení se mesiáše. Tuto chronologii tedy jistě Společnost SV nezavrhne jako nespolehlivou.
Do třetice lze ještě uvést biblický záznam, který je možné vztáhnout k chronologii egyptské. Jehova ústy Jeremjáše vybízel obyvatele Jeruzaléma, aby se podrobili Babylónskému králi. Oni však neposlechli a vydali se do Egypta.
Jeremjáš píše:
2.Královská 25:25–26
"A v sedmém měsíci se stalo, že přišel Išmael, syn Netanjáše, syna Elišamova, z královského potomstva, a s ním také deset mužů a srazili Gedaljáše, takže zemřel, a také Židy a Chaldejce, kteří s ním byli v Micpě. Potom se zvedl všechen lid, od malých po velké, a velitelé vojenských sil a vešli do Egypta; dostali totiž strach z Chaldejců."
Božímu oku tento čin neunikl, a na tyto uprchlíky se vztahují následující Jeremjášova slova:
Jeremjáš 44:26–30
"Proto slyš Jehovovo slovo, celý Judo, který bydlíš v egyptské zemi: … Hle, zůstávám vůči nim bdělý k neštěstí, a ne k dobrému; a všichni judští muži, kteří jsou v egyptské zemi, jistě dospějí ke svému konci mečem a hladem, dokud nezaniknou. ….. „‚ A to je znamení pro vás,‘ je Jehovův výrok, ‚že na vás obracím svou pozornost na tomto místě, abyste poznali, že se má slova na vás zcela jistě splní k neštěstí: Tak řekl Jehova: „Hle, vydávám faraóna Chofru , egyptského krále, do ruky jeho nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jeho duši, právě jako jsem vydal judského krále Sedekjáše do ruky babylónského krále Nebukadnecara, jeho nepřítele a toho, který usiloval o jeho duši.“‘“
Chofras vládl v Egyptě v letech 589 - 570 př.n.l. Po něm od roku 570 do roku 526 př.n.l vládl faraón Amasis. Podle Babylónské kroniky se král Nebukadnecar utkal s faraonem Amasisem ve 37. roce své vlády (568/567 př.n.l.) I tato data jsou pozoruhodně v souladu. Těžko by se asi Židé uchýlili k faraónovi Chofrasovi v roce 607 př.n.l.
A nyní důležitá otázka. Jestliže jsou zprávy okolních národů tak neúplné a tak nespolehlivé, jak to, že se tak perfektně doplňují?
Tuto otázku byl nucen řešit také jeden z pisatelů „Pomůcky pro porozumění Bible“ (předchůdce publikace „Hlubší pochopení písma“) Raymond V. Franz. Své zážitky popisuje ve 2. kapitole knihy „Krize svědomí“:
Raymond V. Franz, Krize svědomí, 2.kap.
"Když mi bylo přiděleno heslo "Chronologie", vyskytly se podobně závažné otázky. Jedno z nejdůležitějších učení svědků Jehovových tvrdí, že rok 1914 je koncem "časů pohanů" podle Lukáše, kapitoly 21, verše 24, a v onom roce se prý Ježíš Kristus aktivně ujal královské moci a začal pro lidské oči neviditelně vládnout. Odkaz v proroctví Daniele, ve čtvrté kapitole, o období "sedmi časů", byl podkladem pro výpočty, které vedly k datu konce a za pomoci jiných textů se z těchto "sedmi časů" udělalo období 2 520 let, které začalo roku 607 před Kristem a skončilo 1914 po Kristu. Počáteční rok 607 př. Kr. má být datem zničení Jeruzaléma babylonským dobyvatelem Nebukadnecarem. To, že rok 607 př. Kr. byl vlastní jen našim publikacím, jsem věděl, ale opravdu jsem nevěděl proč.
Tomuto jednomu heslu "Chronologie" jsem věnoval měsíce studia a byl z toho nejdelší příspěvek v příručce Pomůcka. Dlouhý čas zabral pokus najít nějaký důkaz, něco, co by historicky podporovalo rok 607 př. Kr., rozhodující datum pro naše propočty o roku 1914...
... Nenašli jsme naprosto nic, co by rok 607 př. Kr. potvrdilo. Všichni historikové poukazovali na datum o dvacet let pozdější.
Ačkoli mě to zneklidňovalo, chtěl jsem věřit, že naše chronologie je správná i přes opačné důkazy. Proto jsme při přípravě příručky věnovali tolik prostoru a času snaze oslabit věrohodnost archeologických a historických důkazů, které by náš rok 607 př. Kr. ukazovaly jako chybný a daly by našim výpočtům jiný výchozí bod a tedy i jiný konečný rok než 1914.
Chtěli jsme vědět, jestli můžeme získat nějaké informace, které by naznačovaly nějakou trhlinu nebo slabé místo v astronomických údajích uváděných v mnoha textech, které ukazovaly, že náš rok 607 př. Kr. není správný. Nakonec bylo zřejmé, že pokud je naše datum vskutku správné, museli se dávnověcí písaři spiknout - pro což si nelze představit důvod - a zfalšovat důkazy . A znovu jsem se pokoušel jako obhájce, který stojí před nepřekonatelnými důkazy, zpochybnit nebo oslabit důvěryhodnost starodávných svědků, kteří uváděli takové důkazy - důkazy historických textů vztahujících se k novobabylonské říši."
Biblická zpráva je tedy plně v souladu s historickým svědectvím starověkých pisatelů okolních národů a určuje jako datum zničení Jeruzaléma, chrámu a hlavně sesazení Sedekjáše z trůnu rok 587/586 př.n.l. Provedeme-li výpočet podle Danielova proroctví, dostáváme se k roku 1934. Významný rok 1914 tím tedy padá. Vytáhli jsme eso a domeček z karet se nám rozsypal.
Jaké období označuje Jeremjášovo proroctví o 70ti letech?
Zbývá nám ještě zodpovědět, jak je to s tím „sedmdesátiletým zpustošením Jeruzaléma“. Kdy začalo a kdy skončilo? Právě tento důkaz mě přivedl k mapování událostí a proroctví, spojených se zničením Jeruzaléma králem Nebukadnecarem. Protože právě na Jeremjášově proroctví o 70 letech, jako na jediném důkazu, staví Společnost Strážná věž svou chronologii a pevně se drží své teze o 70 letech zpustošení Jeruzaléma, musíme se ptát: Jak to ve skutečnosti bylo? Co skutečně říká Jeremjáš v proroctví o 70 letech? Tyto otázky si jistě zaslouží odpověď. Pokud by zodpovězeny nebyly, jistě by tu zůstalo ještě nějaké „a co když“. Rozbor začněme připomínkou toho, co skutečně říká Jeremjáš o 70letech:
Jeremjáš 25:8–11
"Proto tak řekl Jehova vojsk: ‚„Protože jste neuposlechli mých slov, hle, posílám a vezmu všechny rodiny ze severu,“ je Jehovův výrok, „ ano [posílám] k babylónskému králi Nebukadnecarovi, svému sluhovi, a přivedu je proti této zemi a proti jejím obyvatelům a proti všem těmto okolním národům ; a zasvětím je zničení a udělám z nich předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne, a místa zpustošená na neurčitý čas. A zničím z nich zvuk jásotu a zvuk radování, hlas ženicha a hlas nevěsty, zvuk ručního mlýnku a světlo lampy. A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let .“‘
Zopakujme si důležitá fakta: Nejen Juda, ale i okolní národy budou muset sloužit Babylonskému králi. Tato služba bude trvat 70 let. O zničení chrámu nebo zničení Jeruzaléma ani slovo . Pokud si 11 verš přečteme pozorně, jistě nám také neunikne ještě tato myšlenka: trochu pozměníme interpunkci, kterou inspirovaný text stejně neobsahuje a je dodána překladatelem.
Jeremjáš 25:11
"A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu. A tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let .“
A co se touto změnou stalo? Vcelku nic moc. Pouze je viditelnější, že se 70 let vztahuje pouze na službu Babylonskému králi. Zpustošení země není časově ohraničeno.
Jeremjáš 27:7
" A všechny národy budou sloužit dokonce jemu a jeho synovi a jeho vnukovi , dokud nepřijde i čas jeho vlastní země, a mnoho národů a velcí králové ho budou vykořisťovat jako sluhu. "
Zajímavá podrobnost, která se též doslovně splnila. Znovu si zopakujme fakta: Nebukadnecarovi, jeho synovi a jeho vnukovi.
Ještě jedna důležitá podrobnost
V první řadě se dozvídáme, kdy se Jehovovo slovo Jeremjáš dozvěděl.
Jeremjáš 25:1
"Slovo, které přišlo k Jeremjášovi o celém judském lidu ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima, syna Josijášova, totiž v prvním roce babylónského krále Nebukadnecara"
Časový údaje je důležitý, protože Jehova neučiní nic, aniž by záležitost sdělil svým sluhům prorokům. A tak se záležitosti dějí až po předpovědi, nebo se začnou dít současně s ní.
Proroctví se začíná plnit současně s vyslovením
Jeremjáš 25:29
"Pohleďte, začínám totiž tím, že přivádím neštěstí na město, nad nímž se vzývá mé jméno , a vy byste měli nějak ujít trestu?“‘ ‚Neujdete trestu, neboť je meč, který volám proti všem obyvatelům země,‘ je výrok Jehovy vojsk."
Takže ve 4. roce Jehojakima (1. roce Nebukadnecara) začíná Jehova tím, že přivádí neštěstí na město, nad nímž je vzýváno jeho jméno – patrně Jeruzalém, protože v něm byl Jehovův chrám, a byl tak střediskem uctívání.
Nebukadnecar se podle babylónského systému nástupního roku oficiálně stává králem počátkem roku v měsíci nisanu (březen, duben) roku 604 př.n.l. Ve skutečnosti však vládne již od smrti svého otce Nabopalasara, který zemřel cca před měsícem tišri (září) roku 605 př.n.l. Ihned v tomto roce (605 př.n.l.) tak začíná naplňovat Jehovův záměr a táhne proti Egyptu. S faraonem se střetne v bitvě u Karkemiše a porazí ho. O události můžeme číst následující Jeremjášovu zmínku.
Jeremjáš 46:2
"Pro Egypt, o vojenské síle egyptského krále, faraóna Neka, který byl v Karkemiši u řeky Eufrat, jehož porazil babylónský král Nebukadnecar ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima, syna Josijášova:
O této události se Jeremjáš taktéž zmiňuje ve 2.Kr 24:7:
2.Královská 24:7
"A egyptský král už nikdy nevyšel ze své země, protože babylónský král vzal všechno, co patřilo egyptskému králi, od říčního údolí Egypt až po řeku Eufrat."
Shrňme si důležité poznatky. V témže roce, ve kterém bylo vysloveno a zapsáno proroctví, již Nebukadnecar vytáhl do boje a v bitvě u Karkemiše porazil faraóna Neka. Další podrobnosti přidává Daniel.
Daniel 1:1,2
"Ve třetím roce kralování judského krále Jehojakima přitáhl Nebukadnecar, král Babylóna, k Jeruzalému a přistoupil k tomu, aby jej obléhal. Časem Jehova vydal do jeho ruky judského krále Jehojakima a část náčiní z domu [pravého] Boha, takže je přinesl do země Šinar do domu svého boha; a náčiní přinesl do domu pokladů svého boha."
Daniel nás ve své první kapitole informuje o tom, že u Karkemiše se Nebukadnecar nezastavil a pokračoval dále na jih judskou zemí až k Jeruzalému. Nebukadnecar si ovšem neodnesl jen bohatství, ale i vyhnance.
Daniel 1:6,7
"A byli mezi nimi nějací ze synů Judy, Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš. A hlavní dvorní úředník jim určil jména. Určil tedy Danielovi [jméno] Beltšacar a Chananjášovi Šadrak a Mišaelovi Mešak a Azarjášovi Abednego. "
Třetí nebo čtvrtý rok
Zde by se ovšem pozorný čtenář měl zarazit a poukázat na to, že Jeremjáš hovoří o 4. roku Jehojakima, který byl zároveň 1. rokem Nebukadnecara a Daniel hovoří o 3. roce Jehojakima.
O odlišném datování prorokem Jeremjášem a Danielem napsal ThDr. Jiří Moskala ve své knize "Kniha Daniel a makabejská teze" (Orličky: Hope, 1995) toto:
ThDr.Jiří Moskala, Kniha Daniel a makabejská teze, str. 36-38
"Rozpor mezi chronologickými údaji knihy proroka Jeremjáše a knihy proroka Daniele zmizí, vezmeme-li v úvahu dvojí způsob počítání délky vlády panovníků ve starověku. V tehdejší době existovaly dvě metody, jak počítat vládu králů: metoda nástupního roku a metoda bez nástupního roku. Thiele, autorita v otázce chronologie, ukazuje, že tento dvojí systém počítání délky panování králů se užíval také v Palestině. Při počítání metodou nástupního roku se část roku od nastoupení nového vládce na trůn do Nového roku označoval jako nástupní rok. První rok vlády nového panovníka se počítal až od Nového roku po jeho nástupu na trůn, to znamená, že nástupní rok se numericky nevyjadřoval a v počítání se opomíjel. Systém počítání bez nástupního roku byla metoda, která počítala vládu krále hned od okamžiku jeho usednutí na trůn za první rok jeho kralování, i kdyby od jeho intronizace do Nového roku uplynulo pouze několik měsíců, týdnů nebo dnů. Od Nového roku se už počítal druhý rok jeho vlády.
Maier tvrdí, že podle židovsko-palestinského způsobu počítání vlády panovníků byl rok nastoupení krále na trůn prvním rokem jeho vlády. Wiseman v roce 1956 publikoval proslulé Kroniky babylonských králů, které zřetelně ukazují, že v Babyloně se používala metoda nástupního roku. Jeremjáš používal běžný palestinský způsob počítání, tj. metodu bez nástupního roku. Napětí mezi chronologickými údaji knihy Jeremjáš a knihy Daniel tedy mizí, uvědomíme-li si, že Daniel, který žil v Babyloně, počítá podle babylonského způsobu, tj. metodou nástupního roku, kdežto Jeremjáš, žijící převážně v Palestině, počítá podle běžného palestinského způsobu, tj. metodou bez nástupního roku. Proto může Daniel označit rok 605 př. Kr. jako "třetí" rok kralování Jójakíma a nástupní rok Nebukadnecara, zatímco tentýž rok může Jeremjáš považovat za "čtvrtý" rok panování Jójakíma a první rok vlády Nebukadnecara Rok 605 př. Kr. jako nástupní rok nebo první rok krále Nebukadnecara je pevně historicky doložen. Také rok 609 př. Kr. Jako nástupní rok nebo první rok judského krále Jójakíma je dobře stanoven. Je nutné si také uvědomit, že v Babyloně se počítal rok od jara do jara (od měsíce Nisannu do dalšího Nisannu) a v Palestině se používalo dvojího způsobu počítání: od podzimu do podzimu (od měsíce tišri až do dalšího tišri) nebo od jara do jara (nisan až nisan). Daniel i Jeremjáš jsou zřejmě v tomto směru zajedno. Oba začínají rok na podzim, od měsíce tišri, který začíná podle našeho kalendáře někdy v období září až října."
Myslím, že k tomu není co dodat.
Vysvětlení podle Strážné věže
Vcelku zručným způsobem se časového napětí mezi Danielem a Jeremjášem chytá Společnost Strážná věž ve snaze podpořit svou věrouku. Šikovnou myšlenkovou akrobacií se snaží posunout událost z Daniele až k druhému dobytí Jeruzaléma, kdy se králi Nebukadnecarovi dobrovolně vydal Jehojakin. Snaží se tak popřít, že by Jeruzalém byl obléhán již dříve. To by totiž umožnilo vztáhnout období 70 let i na jinou dobu, než je žádoucí, a tak se snaží směřovat čtenáře ke svému výkladu a manipuluje s historickými fakty. Také si můžeme povšimnout, že tuto manipulaci skrývá za obhajobu Bible a knihy Daniel, před zlovolnými kritiky. V Knize „Danielovo proroctví“ pod nadpisem „Jehojakimova vláda“ se celá událost podává takto:
Věnujte pozornost Danielovu proroctví
"JEHOJAKIMOVA VLÁDA
U Daniela 1:1 se píše: „Ve třetím roce kralování judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nebukadnecar k Jeruzalému a přistoupil k tomu, aby jej obléhal." Kritikové tento verš napadají, protože zdánlivě neodpovídá tomu, co říká Jeremjáš, totiž že čtvrtý Jehojakimův rok byl prvním rokem vlády Nebukadnecara. (Jeremjáš 25:1; 46:2) Tvrdil snad Daniel něco jiného než Jeremjáš? Máme-li více informací, celá věc se snadno vyjasní. Když se v roce 628 př. n. l. stal Jehojakim poprvé králem — tehdy ho dosadil faraón Neko —, byl Jehojakim pouhou loutkou tohoto egyptského panovníka. K této události došlo asi 3 roky před tím, než v roce 624 př. n. l. na babylónský trůn nastoupil po svém otci Nebukadnecar. Brzy potom (v roce 620 př. n. l.) vtrhl Nebukadnecar do Judy a Jehojakima učinil vazalským králem pod babylónskou nadvládou. (2. Královská 23:34; 24:1) Pro Žida, který žil v Babylóně, byl Jehojakimův ,třetí rok' třetím rokem jeho vazalské služby Babylónu. Z tohoto pohledu psal Daniel. Jeremjáš však psal z pohledu Židů, kteří žili přímo v Jeruzalémě. Jeho časové údaje tedy vycházejí z toho, že Jehojakim se stal králem tehdy, když ho jmenoval faraón Neko."
Kniha Danielovo proroctví to tedy podává tak, že z Jeremjášova pohledu byl Jehojakim na judském trůnu již sedmým rokem, když došlo k odvedení vyhnanců. Přestože jste si již přečetli jednoduché a prosté vysvětlení ThDr. Jiřího Moskaly, opřeme se ještě o biblický důkaz.
Vysvětlení Společnosti je v rozporu s Danielem 2:1
Daniel 2:1
„A ve druhém roce Nebukadnecarova kralování se zdály Nebukadnecarovi sny; a jeho duch se začal znepokojovat, a spánek, ten se pro něho stal něčím nedosažitelným.“
Ve druhém roce Nebukadnecarovy vlády vyložil Daniel králi znepokojivý sen. Kdyby byl Daniel odveden až v 7.roce Jehojakimovy vlády, dorazil by na Nebukadnecarův královský dvůr až ve čtvrtém roce Nebukadnecarovy vlády, a všichni babylónští moudří muži by byli tou dobou už vyhubeni, protože by nebyl nikdo, kdo by králi vyložil jeho sen. (Dan 2:5,6)
Příručka Hlubší pochopení písma se však nevzdává své teorie a říká:
Hlubší pochopení písma, Sv.1, str. 308 Daniel
"Nebukadnecarovy sny. Ve druhém roce své vlády (počítáno pravděpodobně od zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l.) má Nebukadnecar sen, který ‚znepokojuje jeho ducha‘."
Zde již nebudu komentovat ; ať laskavý čtenář sám usoudí, jestli byl Daniel muž moudrý, který psal data podle jednotného systému a všeobecných zvyklostí, nebo je tu někdo jiný, kdo potřebuje manipulovat s historickými daty. (Daniel 5:10–12)
Nebukadnecarovo tažení proti Jeruzalému v 2. Královské
Někdo by mohl namítnout, že událost, kterou popisuje Daniel, nezmiňuje také 2. Královská nebo 2. Paralipomenon. Opak je pravdou, i když zmínka je to opravdu stručná a její chronologické zařazení lze vyčíst spíše z kontextu.
2. Královská 23:31–24:7
"Jehoachazovi bylo třiadvacet let, když začal vládnout, a vládl v Jeruzalémě tři měsíce. A jeho matka se jmenovala Chamutal, dcera Jeremjáše z Libny. A začal činit to, co bylo špatné v Jehovových očích, podle všeho, co dělali jeho praotcové. A faraón Neko ho spoutal u Ribly v zemi Chamat, aby mu zabránil vládnout v Jeruzalémě, a pak uložil zemi pokutu sta stříbrných talentů a zlatého talentu. Dále udělal faraón Neko králem Eljakima, syna Josijášova, místo jeho otce Josijáše a změnil mu jméno na Jehojakim ; a Jehoachaza vzal a pak přivedl do Egypta, kde nakonec zemřel. A Jehojakim dal faraónovi to stříbro a zlato. Jenže zdanil zemi, aby dal stříbro na faraónovo nařízení. Vymáhal stříbro a zlato od lidu země podle daňové sazby každého jednotlivce, aby je dal faraónovi Nekovi. Jehojakimovi bylo pětadvacet let, když začal vládnout, a vládl v Jeruzalémě jedenáct let. A jeho matka se jmenovala Zebida, dcera Pedajáše z Rumy. A dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, podle všeho, co dělali jeho praotcové.
Za jeho dnů přitáhl babylónský král Nebukadnecar, a tak se stal Jehojakim na tři roky jeho sluhou. Obrátil se však zpět a vzbouřil se proti němu. A Jehova proti němu začal posílat loupeživé tlupy Chaldejců a loupeživé tlupy Syřanů a loupeživé tlupy Moabců a loupeživé tlupy synů Ammona a stále je posílal proti Judovi, aby ho zničil, podle Jehovova slova, které mluvil prostřednictvím svých sluhů proroků. Stalo se to proti Judovi jen z Jehovova nařízení, aby byl odstraněn z jeho dohledu pro hříchy Manasseho, podle všeho, co dělal, a také [pro] nevinnou krev, kterou prolil, takže naplnil Jeruzalém nevinnou krví, a Jehova nebyl svolný udělit odpuštění. Pokud jde o ostatní Jehojakimovy záležitosti a všechno, co činil, nejsou snad zapsány v knize záležitostí dnů judských králů? Nakonec Jehojakim ulehl se svými praotci, a začal místo něho vládnout jeho syn Jehojakin. A egyptský král už nikdy nevyšel ze své země, protože babylónský král vzal všechno, co patřilo egyptskému králi, od říčního údolí Egypt až po řeku Eufrat. "
Uvedený úsek písma záměrně začíná událostí, kterou faraón Neko zasáhl do judských dějin. A také končí záměrně poznámkou, že egyptský král již nevyšel ze své země, která jakoby do textu ani nepatřila. Uzavírá však zprávu o tom, že Jehojakim byl král dosazený faraónem Nekem. (2.Kr 23:34). Posléze nastala změna, a on se stal na 3 roky sluhou krále Nebukadnecara. Logicky si tedy tuto událost lze spojit s Jeremjášovou zmínkou v Jer 46:2 a rovněž s Danielem 1:1.
Jeremjáš, který byl pisatelem 2.Královské, tak velmi vhodně tuto skutečnost zohledňuje v logicky uspořádané historické zprávě.
Proroctví o 70ti letech, jak se splnilo?
Jak jsme si ukázali v předchozím textu, splňování Jeremjášova proroctví sice mělo začít od Jeruzaléma, ale ne jeho úplným zničením. (Slovo „pustošení“ se v Bibli používá v širším významu, než pouze na úplnou devastaci, ale nechci zde unavovat čtenáře další odbočkou k lexikografii.) Obsahem proroctví byla služba Babylónskému králi, jeho synovi a jeho vnukovi. A tak si v roce 605 př.n.l odvedl Nebukadnecar první vyhnance. Jeho útlak stále pokračoval. Židé byli neposlušní, a tak nakonec muselo dojít k dalšímu obléhání Jeruzaléma za vlády Jehojakina, a ještě později k obléhání a zničení za vlády Sedekjáše. Země byla postupně pustošena také nájezdy chaldejských loupeživých skupin. Židé se po skupinách dostávali do vyhnanství. To vše bylo součástí služby Babylónskému králi.
Nebukadnecar vládl 43 let.
Po něm nastoupil na trůn Evil-Marduk jeho syn ; vládl 2 roky.
Potom Neriglisar – 4 roky,
následně Labashi-Marduk – 9 měsíců.
A nakonec Nabonidus – 17 let, který ke konci vlády vládl společně se svým synem Belšacarem. Nabonidus byl pravděpodobně Nebukadnecarův zeť, a tak Belšacar byl Nebukadnecarův vnuk .
Nyní zkuste roky vlády sečíst a hle, vychází 66 – 67 let. Je to údaj velmi blízký právě předpovězeným 70ti letům.
V roce 539/538 př.n.l Babylón padl.
V roce 538/537 v prvním roce Kýra Velikého došlo k provolání o návratu vyhnanců.
Ezra 1:1
"A v prvním roce perského krále Kýra, aby se dovršilo Jehovovo slovo z Jeremjášových úst, Jehova vzburcoval ducha perského krále Kýra, takže způsobil, aby celou jeho říší prošlo provolání, rovněž i písemně, jež říkalo..."
Jestliže říká, aby se dovršilo, znamená to jediné - dovršeno ještě nebylo.
V roce 537 př.n.l. byly první Izraelité ve svých městech.
Domnívám se, že do služby Babylonskému králi lze zařadit i dozvuky této služby spojené s návratem vyhnaných národů do vlasti, a tak 70 let poroby začalo v roce 605 př.n.l. a skončilo v roce 536 př.n.l. Ale také se mohu mýlit a další archeologické nálezy zpřesní datování vlády některého z králů - Neriglisara či Labashi-Marduka, a přidají jim k délce vlády další dva roky. Pak bude vše zapadat naprosto ideálně.
Pokud někoho při této poznámce napadlo, že se třeba takto doloží i těch chybějících dvacet let, které chybí výkladu Společnosti SV, pak mu možná uniká, že se pak nevyhne komplikovanému zařazování událostí knihy Daniel a slov Jehovova anděla, jak je zaznamenal Zecharjáš.
Grafické znázornění časové osy
Pro názornost a zřejmost přikládám grafické znázornění:
(Pro zvětšení grafu klikni - zde)
Závěr
Je tedy zřejmé, že rok 1914 je sice historickým milníkem v dějinách lidstva, ale v Bibli předpovězen nebyl a není. Toto učení SJ je domečkem z karet, který se rozsype po vytažení karty s nápisem „zničení Jeruzaléma v roce 607 př.n.l.“, a další opěrná karta s nápisem „70 let zpustošení podle Jeremjáše“ už to nezachrání.
Přesto ještě zůstává otázka: A dá se tedy vůbec něco počítat? Jak to vypadá s ostatními částmi výpočtu? Musím říci, že i v této oblasti jsem se setkal s velmi působivou argumentací. Toto bádání bych rád nechal na příště, zrovna tak neméně zajímavé historické okolnosti vzniku různých předpovědí včetně té Russelovy. Připojím také úvahu o tom, proč se ujala právě Russelova předpověď, a proč přetrvala až dodnes.
Co z toho vyplývá?
Mimo jiné to, že knihu „Danielovo proroctví“ nebo knihu „Zjevení, jeho slavné vyvrcholení se přiblížilo“ můžete v klidu nechat odpočívat. Výklad těchto proroctví je založen na roku 1914. Zrovna tak můžete nechat odložené všechny publikace, které hovoří o tom jak je Kristus neviditelně přítomen od roku 1914, a místo o „znamení Kristovy přítomnosti“ můžete začít mluvit o znamení posledních dnů. Kristus nejprve přijde, a pak bude přítomen, jak to také obvykle bývá. Pokud zavrhnete autoritu „věrného a rozvážného otroka“, budete na to sami. Nebo spíše budete mít pocit, že jste na to sami. Na určitou dobu vás opustí pocit bezpečí, který vyplývá z života pod křídly organizace a „pokrmu v pravý čas - zaručené pravdy z Božího zdroje“. Vím, že právě toto, ten pocit sounáležitosti s organizací, povede mnohé k nerozhodnému postoji k tomuto článku, postoji typu: „já bych ten rok 607 úplně nezavrhoval“ Pokud však v sobě naleznete odvahu učinit ve své mysli krok ke svobodě, pak ten pocit nejistoty pomine. Kristus slíbil, že bude s námi až do závěru systému věcí. (Mat 28:19,20) A žádný, kdo vkládá svou důvěru v něho, nebude zklamán. (Řím 10:11) Pokud mu dáš místo, povede i Tebe a bude Tvým pastýřem. (Jan 10 kap.).
Pavel Power
Seznam použité literatury a pramenů
Hlubší pochopení písma , Watch Tower Bible and Tract Society of New York, 1998
Svaté písmo – překlad nového světa, Watch Tower Bible and Tract Society of New York, 1991, 1661 s.
Co Bible doopravdy říká? Watch Tower Bible and Tract Society of New York, 2005, 223 s.
Věnujte pozornost Danielovu proroctví! Watch Tower Bible and Tract Society of New York, 1999, 319 s.
ThDr. Hans Bardtke, Příběhy ze starověké Palestiny , vyd. Vyšehrad, Praha, 1990, 304 s.
ThDr. Jiří Moskala, Kniha Daniel a makabejská teze , Orličky: Hope, 1995
Dr. James White, http://www.aomin.org/1914chron.html
Raymond Franz , Krize svědomí. 1. vyd. Ostrava, ethics 1994. 415 s.
http://quotes.watchtower.ca/607bce.htm - Délky života Babylónských králů doložené v literatuře Svědků Jehovových.
Strážná věž, 1.února 1985, Watch Tower Bible and Tract Society of New York
Ilustrace
Použité ilustrace s poděkováním převzaty z výše uvedených pramenů.
(Rok 1914 v mém životě, revidované vydání 28.11.2005)
Dodatek redakce
Zběžným nahlédnutím do databází vědeckých časopisů jako jsou např. prestižní Journal of the Evangelical Theological Society nebo Journal of Biblical Literature , zjistíme kam je posunuto bádání v této problematice. Druhý ze zmíněných celosvětově uznávaných časopisů historické vědy vychází již 124 let a z prvního citujeme v rámečku níže:
Kdy padl Jeruzalém ?
Rodger C Young
Journal of the Evangelical Theological Society.
Lynchburg: Mar 2004.Vol.47, Iss. 1; pg. 21, 18 pgs
„Dosud nebyly nalezeny žádné babylonské záznamy, které by popisovaly zničení Jeruzaléma Nabukadnecarovou armádou. Z toho důvodu jsou všechna data vztahující se k této události odvozena z biblických záznamů, které se vztahují k událostem před zničením Jeruzaléma jež jsou současně popsány také v babylonských archivech. Jsou to bitva u Karkemiše v roce 605 př.n.l. a první ovládnutí města a jeho krále Jehojachina na jaře 597 př.n.l. Doba, která uplynula mezi těmito dvěma dřívějšími událostmi a konečným pádem Jeruzaléma je kratší než 20 let. Protože je tato doba velice dobře popsána v Bibli, dalo by se očekávat, že nebude obtížné určit rok, ve kterém bylo město zničeno a kdy byl začátek babylonského vyhnanství.
Tak jednoduché to však v tomto případě není. Ačkoli Písma říkají, že pád nastal ve čtvrtém měsíci jedenáctého roku vlády Sedekijáše, jsou znalci rozděleni, zda to bylo v roce 586 nebo 587 př.n.l. Jeremy Hughes *) cituje 11 učenců, kteří preferují první datum a jedenáct jiných, kteří dávají přednost datu druhému. Mezi ty, kteří preferují datum 586 byl citován i Edwin Thiele a zdá se, že toto datum je také nejvíce používáno v populární literatuře. Nicméně v Hughesově seznamu učenců preferujících rok 587 mohou být také přidána jména Donald Wiseman a Kenneth Kitchen. …"
*) Jeremy Hughes, Secrets of the Times (Sheffield: Sheffield Academic Press, 1990) 229 n.
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz