Ztracená kniha společnosti Strážná věž? - II.část

„Komentář k Jakubovu dopisu“

Jak úspěšně projít zkouškou

V první kapitole svého dopisu se Jakub zabývá zkouškami. Všichni procházíme různými zkouškami víry. Často se ptáme: „proč“ a „proč zrovna já, když on ne“ apod. Jakub nás vede ke správnému pohledu. Zkoušky posouvají dopředu. Každá zkouška nás něco nového naučí. (Dá se také říci, že se to z pohledu druhých nemusí vždy tak jevit. Zvláště, když nás zkouška posune dopředu tam, kde by to oni nečekali.)

Zkouška v podobě reportáže TV NOVA

Například v současné době přišla zkouška v podobě reportáží na TV Nova (viz Stopa vede k Jehovovi a další reportáže - zde). Pro mnoho těch, kteří již něco věděli nebo některé aktéry znali osobně, mohlo být šokující, jakým způsobem se k této otázce postavila organizace - mlčení a popírání skutečností, klamavý dopis. Stačilo přece říci: „ano stala se chyba, litujeme toho a učinili jsme kroky k nápravě.“ Myslím, že bychom dokázali unést pravdu. To ovšem není styl NSSJ v ČR a ani jinde ve světě.

Přišla tedy zkouška víry. Ovšem víry v organizaci. Jenomže to si v první chvíli člověk neuvědomí - organizace je totiž s Bohem v naší mysli velmi pevně spojena. A tak nás zkouška může posunout dopředu. A to právě tím, že nám pomůže oddělit víru v Krista od víry v organizaci. Pomůže nám uvědomit si, že naši víru v Boha a v Krista zkouška neovlivňuje vůbec. Podle zásady Luk 16:10 si totiž najednou lze položit otázku: „nepoužívá náhodou podobný klamavý postoj organizace i v jiných věcech?“. A tak dochází k prozření a následně k odstranění překážky v mysli. Překážky v podobě dokonalé organizace, která se staví do role prostředníka mezi Bohem a lidmi, místo do role, která je jí určena, do role pomocníka. Organizace dostane v naší mysli správné místo. Poznáváme pravdu a ta osvobozuje. (Jan 8:32) Sami přebíráme zodpovědnost za sebe a svou víru.

Jak mohou v této zkoušce pomoci myšlenky z „Komentáře k Jakubovu dopisu“?

Pokud máme poznat pravdu a nechat se osvobodit, pak je zde na místě Jakubova poznámka o správném rozpoložení mysli při zkoumání hlubokých Božích věcí. Naše city jsou náhlým prozřením velmi rozjitřeny. Neměli bychom chovat v srdci hněv. Ten brání působení ducha a brání nám v přístupu k Bohu. Můžeme také udělat unáhlená rozhodnutí, kterých budeme později litovat.

Slovo působí spolu s Božím duchem. Tak dochází k vytvoření nové osobnosti, ale nejen jí. (Stejným způsobem docházíme i k pochopení hlubokých Božích věcí.)

Skutečný křesťan, který prozřel - přestal vkládat důvěru v „urozené a syna pozemského člověka“ (Žalm 146:3), také poznává, že formální uctívání – číst Bibli a chodit na shromáždění, nebo-li to, co se dnes tak vehementně zdůrazňuje, je „falešné uvažování“. Ne, že by to bylo moc, je to málo a je to úplně špatně, pokud je to jenom dodržování pravidel.

Kromě návštěvy shromáždění se často zdůrazňuje nutnost neustálého zkoumání publikací společnosti. Publikace jsou kvalitní a leccos se v nich dá najít, čtu je rád. Je však nutné k nim přistupovat se správným postojem. SV nejsou dodatky k Bibli.

Co je tedy ten zákon, který náleží ke svobodě?

Pohnutkou našich činů je láska a nikoliv strach z trestu, pravé křesťanství je pozitivní silou. K vytváření soupisu dodatků vede nevíra v sílu křesťanství, nedůvěra v bratry a touha po moci.

Nejvíce se stav srdce a tedy zralost našeho křesťanství projevuje používáním jazyka. Pokud nedržíš svůj jazyk na uzdě, mohlo by tvé křesťanství být jen vnějším způsobem uctívání. Je zajímavé, že sem „Komentář“ zahrnuje i hojně používané klamné argumentování. Zajímavé proto, že ho užívá i společnost Strážná věž. Naprosto skvělé jsou ony obraty o 180 stupňů, kdy má nezasvěcený pocit, že se vlastně nic nestalo, že je to jenom pouhá formalita. (viz článek „Svědkové Jehovovi a civilní služba“)

Zrovna tak by nebylo křesťanstvím, kdybychom po svém prozření nadále žili již jen z tlachání o svých bratrech, případně bývalých bratrech. (Tím neodsuzuji něčí potřebu jednorázově a soukromě svému důvěrnému příteli vylít srdce, ani seriózní články založené na faktech. Co odsuzuji jsou nenávistné nicneříkající sebelítostivé výlevy namířené proti všem)

Slovo závěrem

Podnětné vyjádření k našemu uctívání a vlastně závěr k první kapitole podává komentář verše Jak 1:27

Pokud jsme tedy prošli zkouškou úspěšně a přiblížili jsme se k Bohu, pak naše srdce není plné hněvu a své bratry dokážeme i nadále milovat. Dokážeme vidět jejich klady i zápory. Dokážeme si uvědomit, že jsou v některých věcech ovlivněni nesprávnými naukami, které ovlivňují jejich jednání (tak jako Saul z Tarsu). Že jsou oběťmi, tak jako jsme jimi byli i my. Tím nechci říct, že to nebolí, když vidíte, jak se vaši nejbližší trápí a odmítají pomoc. Jenom, ten hněv, který při tom vzniká, zvládáme pomocí pochopení jejich situace a Božího ducha.

Přeji všem čtenářům hodně vytrvalosti ve zkouškách a požehnání při pátrání po hlubokých Božích věcech.

Protože zde cituji a byl bych nerad obviněn, že něco vytrhuji z kontextu, přikládám zvídavému čtenáři celou první kapitolu, stačí kliknout na obrázek vedle citací z knihy, případně zde. Stáhnout.

Pavel Power

Veškeré citáty jsou převzaty ze samizdatového vydání knihy „Komentář k Jakubovu dopisu“ - vydala Watch Tower Bible and Tract Society, překlad z anglického originálu – anonymní.

Související odkazy:

- Ztracená kniha společnosti Strážná věž? „Komentář k Jakubovu dopisu" - I.část

---

Ohlasy a diskuze - zde

© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz