Lékař komentuje událost v Landau
16.července 2005 zemřela krátce po porodu mladá matka - svědkyně Jehovova, která odmítla v kritické zdravotní situaci transfuzi krve. (Viz článek Tragický čin matky – svědkyně Jehovovy a viz oficiální prohlášení německé odbočky k této události: SVĚDKOVÉ JEHOVOVI - PROHLÁŠENÍ ).
Redakce www.straznavez.cz získala vyjádření k tragické události v německém Landau od lékaře, který si ale nepřál, aby jeho jméno bylo na těchto stránkách uvedeno.
Jak časté jsou případy, kdy pacient zemře pro nepřijetí krve?
„To nikdo neví. Taková čísla není možné zjistit, neboť je nikdo nezaznamenává. Mohli by je zaznamenávat lékaři, ale cílem každého lékaře je léčit a uzdravovat, a nikoli neléčit a počítat mrtvé. Jak jsme viděli na případu v Landau, personál porodnice se snaží co nejrychleji na stresující tragický případ zapomenout a určitě podobné pacienty nikdo z nich nebude do budoucna vyhledávat (pokud vůbec ještě budou chtít za těchto podmínek SJ léčit).
Neexistuje žádná centrální statistika, kam by se hlásilo: „měli jsme tu SJ a umřel, protože nepřijal krev“, tak jako existují statistiky například o úmrtích na daný typ nádoru, ze kterých lze pak udělat celoroční přehled.
Pro lékaře to není ani nic ke „chlubení“ do odborného tisku. Lékařské časopisy tu jsou kvůli léčení lidí a nikoli pro články typu „jak jsme neléčili a pacient umřel“. Podaří-li se někomu úspěšně vyléčit pacienta bez použití transfuze, je to zajímavá věc k publikování, a proto je možné v odborné literatuře takové články najít. Existuje několik prací, které uvádějí počet úspěšně vyléčených a počet mrtvých svědků Jehovových na pracovištích, které se dlouhodobě léčbou SJ zabývají. Obvykle se to však týká jen chirurgických oborů a většinou jen určitého typu operace. Z těchto dat nelze zevšeobecňovat a říkat, že pod určitou hranicí množství hemoglobinu v krvi je riziko smrti téměř stoprocentní apod. Existuje totiž také mnoho interních nemocí, při jejichž léčbě je krev vyžadována, a jedná se o úplně odlišné situace než při operacích. Je také zjevné, že mnoho nemocných, kteří zemřou, pozornosti lékařů uniknou například prostě tím, že dobrovolně přeruší léčbu ještě jako relativně zdraví a plní síly a od lékaře odejdou. Pokud používají jen různé alternativní nelékařské metody, je samozřejmě po několika týdnech či měsících obtížně zjistitelné, zda případná smrt v domácí péči nastala proto, že jejich nádor byl neléčitelný a nebo proto, že nepřijali všechnu dostupnou léčbu (včetně krve).
Pokud je mi známo, ani SJ samotní nevedou databázi, kam by důsledně zaznamenávali, kolik členů zemřelo, protože „vytrvali ve víře“ a nepřijali krev. Případy, které proniknou na veřejnost, jsou spíše jen pověstnou špičkou ledovce.“
Proč někdo neprovede důkladnou statistickou analýzu?
„Z objektivního hlediska není možné provést kvalitní vědeckou studii na toto téma. Žádná etická komise by ji totiž nemohla schválit. Při studiích prováděných s novými léčivy nebo novými lékařskými postupy není možné hazardovat s lidskými životy. Ve skutečnosti to nejsou žádné „pokusy na lidech“ a pacienti nepředstavují „pokusné králíky“, jak se o tom někdy mezi lidmi hovoří, ale celá procedura je do detailu promyšlená, aby nedošlo ke zbytečné újmě na zdraví. Studie, které poskytují nejvěrohodnější výsledky, nesmí být ničím ovlivňovány. Zatím nejlepší dosavadní metodou jsou takzvané „dvojitě slepé, randomizované a placebem kontrolované studie“. „Dvojitě slepé“ znamená, že při zkoušení nového léku neví během období testování (obvykle je dlouhé několik týdnů) ani lékař ani pacient, zda dotyčný užívá „nový lék“ a nebo „placebo“ – tedy tabletu, která vypadá úplně stejně jako zkoušený lék, ale žádnou účinnou léčebnou látku neobsahuje. Tyto studie jsou randomizované, neboť po zařazení pacienta do studie je mu náhodně přiděleno číslo boxu, buď s účinnou látkou nebo s placebem.
Představme si, že by byla prováděna studie o účinnosti transfuze krve. Pacienti, kteří by byli zařazeni, by náhodně dostali infuzi s červenou tekutinou, která by buď byla krví, a nebo jen neúčinným roztokem tělu neškodícího červeného barviva. Lékař i pacient by pak s napětím čekali, zda infuze „zabere“. Výsledky z takovéto studie by mohli jednoznačně dát odpověď na otázky, v jakých případech je transfuze nutná, jaká je pravděpodobnost na přežití při větších či menších ztrátách krve a mnoho dalších informací. Protože je otázek mnoho a situací použití krve je také mnoho, muselo by do studie vstoupit mnoho set, či spíše mnoho tisíc pacientů. Jednou z odpovědí by bylo i „počet úmrtí“… Naštěstí něco takového není možno provést.“
V Prohlášení německé odbočky je řečeno že „neexistuje žádný podklad pro tvrzení médií, že by transfuze krve mohla zachránit její život.“ Je to pravda?
„Není. Nikdo z nás by si nikdy nedovolil na 100% tvrdit, že nějaká léčba pacientovi pomůže nebo nepomůže. Lidský organismus bojuje svými silami a každý člověk je i v léčbě naprosto jedinečný a individuální. Někdy u někoho navržený léčebný postup pomůže a u někoho ne. Možná by zemřela i s transfuzí, možná ne. Nelze ani stoprocentně tvrdit, že by tato pacientka nezemřela. Ale léčení není o „nepomůže to“, ale o tom udělat maximum, co jsem schopen jako lékař pacientovi poskytnout. Je zde také problém výčitek svědomí. Jak se má lékař vyrovnat s tím, že něco „ani nezkusil“? A jak se nakonec ve svém svědomí se vším vyrovná manžel zemřelé v Landau, to opravdu nevím …“
Odbočka v Německu také argumentovala případem z Baden-Wurttembergu, kdy krev nepomohla. Není to důkaz proti transfuzím?
„Na to je stejná odpověď jako na předchozí otázky. Nejsme stejní. Tentýž postup někomu pomůže a jinému ne. Moc nerozumím tomu, proč je uváděn příklad z roku 1991. Znamená to, že za celých 14 let zpět nebylo možné uvést jiný příklad, kdy transfuze nepomohla? To jen spekuluji. Ale jako lékař říkám, že je mojí povinností udělat maximum pro zdraví a život pacienta. Proč by mě měl někdo nutit, abych žil s tím, že jsem ho nechal zemřít? Každý lékař někdy pochybil a většinou se na to nedá nikdy zapomenout. Ten balvan si pak každý z nás vleče dále s sebou.“
V Prohlášení je citován německý lékař, který říká, že ve 25 případech úspěšně nepoužil při operacích u SJ krev ani při nízké hodnotě hemoglobinu. Co si o tom myslíte?
„K této práci je obtížné se vyjádřit, protože oficiálně nevyšla v žádném odborném časopise. Pravděpodobně se nejednalo jen o operaci při porodu, ale o operace břicha obecně a nelze je tedy s daným případem srovnávat.
Spíše mne zde zaujalo přiznání německé odbočky, že takové „vyhrocené situace, kdy stojí proti sobě buď léčba s krví, nebo smrt, nastávají velmi zřídka“ – tedy možná zřídka, ale skutečně nastávají a není možné si hrát na to, že lze vše vyřešit bez použití krve. Nelze. A to by měli všichni SJ vědět.“
Související odkazy:
Tragický čin matky – svědkyně Jehovovy - viz zde
Oficiální prohlášení německé odbočky k této události: SVĚDKOVÉ JEHOVOVI - PROHLÁŠENÍ
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz