Vztah bývalých svědků Jehovových k organizaci a spiritualitě
Typologie odpadlíků
Lukáš Humpl
Popsat všechny způsoby, jimiž bývalí členové Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi reagují na rozchod se svou organizací, je vzhledem k jedinečnosti lidského prožívání a emocí prakticky nemožné. Přesto se domnívám, že lze vydělit a definovat nejčastěji se vyskytující modely vztahů těchto lidí ke skupině a potažmo k duchovnímu rozměru obecně. Studie, jež by tuto problematiku u českých ex-svědků postihovala, dosud chybí. Účelem tohoto článku je tedy umožnit alespoň základní orientaci v problematice.1
Postoj k organizaci
S ohledem na postoje, které jedinec zastává vzhledem ke společenství svědků Jehovových, jehož byl v minulosti členem,je možné hovořit o těchto typech „odpadlíků": 2
 |
V organizaci bylo jasné, co je pravda. Po odchodu se ale tato Pilátova otázka může stát i noční můrou. |
„Pozitivisté"
Přes obvykle nelehký rozchod se skupinou mívá jedinec na život v ní i řadu kladných vzpomínek. Připouští, že mu spoluvěřící pomohli např. nalézt smysl života, získat určité poznání Bible, zbavit se některých negativních návyků či závislostí.
Navzdory konfliktu, k němuž mezi organizací a jedincem došlo,chápe bývalý svědek své členství do určité míry jako obohacující a přínosné období života. Cítí, však, že jeho místo je nyní jinde a jeho názory se již prostě neslučují s cíli či věroukou skupiny. Takoví lidé mívají v prostředí svědků Jehovových často i po svém vyloučení nebo dobrovolném odchodu přátele (obvykle neortodoxní členy), s nimiž zůstávají v kontaktu. Na skupinu tak mají nadále jakousi vazbu, byť nepřímou.
„Pomahači"
Tyto ex-svědky lze mnohdy zároveň zařadit i do předchozí kategorie. Snaží se s dobrými úmysly poukazovat na nedostatky a chyby, jichž se svědkové Jehovovi svým jednáním a věroukou dopouštějí. „Pomahači" cítí, že k dění ve společenství svědků Jehovových nemohou mlčet a svou činností se snaží přispět k „duchovnímu probuzení" ve skupině nebo varuji před nebezpečím psychické manipulace. Někdy se spojují s dalšími podobně smýšlejícími lidmi, publikují v tisku, zakládají internetové stránky týkající se problematiky svědků Jehovových, pořádají přednášky apod.
Ačkoli jejich úmysly bývají upřímné a mají opravdový zájem pomoci,jsou označováni za rafinované odpadlíky,jejichž cílem je„Boží“ organizaci poškodit.
„Nevšímači"
Jejich vztah k svědkům Jehovovým je charakterizován lhostejností a nezájmem k dění uvnitř. Obvykle neudržují přátelství se současnými členy. Své místo mají někde uprostřed v pomyslném spektru bývalých příslušníků organizace. Se svědky Jehovovými nechtějí mít nadále již nic společného. Na období svého života mezi svědky se snaží často zapomenout, a tím tuto životní etapu definitivně uzavřít. Není-li nevšímavost jen snahou o únik z reality, mají tito jedinci již ustaven nějaký jiný cíl, na nějž se soustředí.
„Odpůrci"
Pocit bezmoci, nespravedlnosti a zrady ze strany organizace u části postižených vyvolává hněv, zášť či dokonce agresivní chování. Vedeni snahou po odvetě píší tito lidé roztrpčené dopisy vedení svědků Jehovových i úřadům, v některých případech své bývalé spoluvěřící mohou i fyzicky napadnout.
Ze strany těchto jedinců pak při líčeni života a problémů ve skupině snadno dochází ke zkreslováni a zveličování skutečného stavu. Zdaleka ne vždy se však jedná o úmyslné poškozování svědků Jehovových. Často jde pouze o přechodný stav chování, jenž je výslednicí aktuálního psychického stavu v období bezprostředně po exkomunikaci. V očích svědků se v tomto případě jedná o přímo učebnicové „odpadlíky", kteří jsou pod vlivem ďábla.
Uvedená typologie je pochopitelně umělá a bývalé členy nelze jednoduše zařadit do přihrádek. Někteří mohou zapadat do obrazu více kategorií současně – např. „pozitivista“ a „pomahač“, ale poměrně překvapivě lze pozorovat i kombinaci „pozitivista a „odpůrce“. Navzdory odporu k vedení nebo organizaci jako totalitnímu celku totiž mohou přetrvávat přátelství s jednotlivými svědky a vědomí jistého přínosu z někdejšího členství.
Stejně tak může docházet i ke změnám postojů v závislosti na čase. Kupříkladu bezprostředně po odchodu se jedinec staví do role „odpůrce“, který zoufalstvím a zlobou reaguje na vzniklou situaci. Po určité době, když dojede k dostatečné abreakci a tento způsob chování nepřináší zřetelný efekt, stává se z dotyčného například „nevšímač“.
Vztah k duchovnímu rozměru
Tak jako v případě pohledu na společenství svědků Jehovových bývá po rozchodu se skupinou revidován i vztah ke spiritualitě vůbec. V této souvislosti bychom mohli bývalé svědky rozdělit do následujících kategorií:
„Konvertité"
Část členů se záhy po svém rozchodu s organizací svědků Jehovových nebo po určité době, již potřebují k tomu, aby se zorientovali na náboženské scéně, přidávají k některé křesťanské církvi či společenství. Volba je často závislá na místě bydliště, neboť ve větších městech má své sbory daleko více církví. Obecně však lze říci, že novým „duchovním přístavem" se namnoze stávají protestantské církve nebo charismatická společenství (Církev bratrská, Křesťanské sbory, R.O.F.C., adventisté aj.). Do těchto křesťanských denominací se pak lépe nebo hůře, aktivněji či pasivněji začleňují.
„Obrozenci"
Jiní oddělivší se členové vytvářejí skupinky, v nichž se scházejí ke studiu Bible. Jen v Praze je v současné době asi pět těchto malých společenství. Často se seskupují kolem bývalých svědků, kteří měli v prostředí svědků Jehovových nějaké vyšší postavení, např. byli staršími sboru. Takto se zformovaly skupinky okolo Karla Doležela (Plzeň), Stanislava Ferfeckého (Havířov) či Ondřeje Novotného (Praha). 3
Tyto nevelké skupiny ne vždy funguji podle původních představ. Přirozeně zde hrozí nebezpečí poměrně snadného odklonu od počátečních ideálů, a vyskytne-li se v nich jedna či více silných osobností se schopností strhnout na sebe veškerou autoritu, může společenství nabýt až sektářských rysů. Bývali svědkové pak jdou z jednoho extrému do dalšího.
Příkladem mohou být odštěpenecké skupiny lng. Jiřího Holečka nebo Ing. Pavla Baráka (oba v Praze-Ruzyni) či tzv. Janova třída, společenství kolem Venuše Smržové (Kynšperk nad Ohří).4
„ Samotáři "
Další část bývalých svědků Jehovových, jež zůstanou věřícími, není schopna nalézt denominaci, s níž by se ztotožnili. Poznamenáni svou předchozí zkušeností s organizovaným náboženstvím nejsou s to začlenit se do jiné existující církve. Zůstávají tak po různě dlouhou dobu a někdy i po celý svůj další život jakýmisi „osamocenými bojovníky".
Mnohdy aktivně hledají svůj nový „duchovní domov", navštěvují bohoslužby různých křesťanských uskupení, avšak v žádném nedokáží zakotvit.
„Duchovní trosečníci"
Tito lidé po opuštění organizace svědků Jehovových zároveň ztratili i svou víru v duchovní svět. Jsou skeptičtí nejen pokud jde o církevní instituce, ale i k samotné existenci Boha. Někdy se jedná jen o hlubokou krizi, již se podaří postiženému překonat, nebo může jít o trvalou skepsi či úplné zavržení veškerých duchovních a dokonce i morálních hodnot.
Obdobně jako u problematiky vztahu „odpadlíků" k organizaci svědků Jehovových, i zde dochází ke změnám vzhledem k času. Zejména to platí v případě „samotářů“ a „obrozenců“ (avšak nejen u nich), kteří velmi často po určité době dospějí do jiné pozice. Stejně tak se jedinec může identifikovat s více kategoriemi současně. Kupříkladu „obrozenci“ bývají nezřídka zároveň „konvertity“.
Problematika bývalých členů organizace svědků Jehovových je pochopitelně daleko složitější. Vztahy někdejších příslušníků ke společenství svědků Jehovových a ke spiritualitě vůbec jsou proto determinovány řadou faktorů. Kromě osobnostních vlastností lze jako příklad uvést délku členství nebo způsob opuštění skupiny (exkomunikace, dobrovolný odchod).
Poznámky:
1 . Informace uvedené v tomto článku jsem čerpal za své diplomové práce ,,svědkové Jehovovi v České republice - prožívání a postoje bývalých členů" (Olomouc 2001). V jejím rámci bylo na území České republiky provedeno výzkumné šetření a osloveno celkem 187 bývalých příslušníků organizace. Údaje týkající se vlastních zkušeností v prostředí svědků Jehovových poskytlo 101 z nich. Respondenti pocházejí z dvaceti jedna měst naší republiky a v minulosti byli členy čtyřiceti dvou různých sborů svědků Jehovových.
2. ,,Odpadlík“ je v oficiální terminologii svědků Jehovových každý, kdo z jakéhokoli důvodu opustí jejich společenství. Termín je chápán a užíván v negativním smyslu slova. Každý ,,odpadlík“ je vlastně nevěrný Bohu,protože se rozešel s jedinou správnou a Bohem uznávanou organizací. Výraz zde používám z důvodu jeho autenticity s terminologií svědků Jehovových, ačkoli jeho aplikace vůči bývalým členům má hanlivý přídech a je podle mého názoru nesprávná
3. VELECHOVSKÝ, P.: Svědkové a odpadlíci. In: Dingir . 2, 1999, č. 1 s. 2-3.
4. Tamtéž, s.3.
_______________________________________________________________________________
Mgr. Lukáš Humpl (*1974) je psycholog, pracuje ve státní Slezské nemocnici v Opavě a na operačním středisku Zdravotnické záchranné služby v Opavě.
(S poděkováním převzato z časopisu Dingir č.4, 2001, str. 4,5, www.dingir.cz)
Ilustrace s poděkováním převzata z časopisu Strážná věž 1.7.1995, vydala Watchtower Bible And Tract Society of New York, Inc.,
Související článek:Svědkové a odpadlíci - viz zde
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz