Vyvarujte se Jehovistů !!!

1.8.1995

Tento příběh je mou vlastní osobní zpovědí a zároveň zamyšlením nad slabými stránkami demokracie. Jsem ve věku 31 let a jak jsem si dříve myslel, že čím starší budu tím snadnější bude mé chápání životních souvislostí a poznatků, však pravý opak je krutou pravdou. Pět let před koncem 20. století, jak si snad mnozí myslí osvíceného, zahlceného technickými vymoženostmi, zde bohužel dále přetrvávají středověké bludy a scestné předpovědi budoucnosti.

Má otázka pro Boha: "Proč je na světě tak málo inteligentních lidí, bytostí stvořených k obrazu tvému, jak to, že nad inteligencí, dobrem, umem a láskou vítězí ignorantství, zlo, prázdnota a nenávist ???" Nechápu. Včera jsem podruhé v krátké době zfackoval svou vlastní ženu, kterou miluji, žijeme spolu 9 let a máme spolu 4 krásné a zdravé děti. Ptáte se - ten člověk není normální. A já odpovídám - NEJSEM. Setkal jsem se totiž se členy sekty zvané Svědkové Jehovovi. Tato skupina omezenců, ignorantů a demagogů s klidným svědomím chodí dům od domu kázat o božím přicházejícím království (mimochodem vím z literatury Tajemství pyramid, že zakladatel sekty pyramidolog Russell předpovídal příchod Ježíše Krista na rok 1864, v současné době mluví Jehovisté o roku 1914, nevím kolikrát to ještě změní.), jsou slušně oblečeni, slušně se i chovají a přitom v podstatě roznášejí zlo a bludy. Nabízejí něco, co pro málo vzdělané lidi je nádherná pohádka na rajské zemi, která je samozřejmě na hony vzdálena realitě. Kdo by tomuto kouzlu nepodlehl, že ano. Je to snadné svou vlastní zodpovědnost k životu přeložit na bedra Jehovy Boha a s úsměvem na rtu očekávat příchod rajského života. Lidé, kteří sami nedokázali najít své vlastní uplatnění a zařazení ve společnosti, se toho velice snadno chytají a pak nastávají očistce na Zemi před smrtí samotnou. Tito lidé začínají stavět veškerou svou činnost na službě Jehovovi Bohu. Ztrácejí smysl pro realitu života a ostatní blízké. Ztrácejí vlastní individualitu a svobodnou tvůrčí vůli. Jdou ve stádu ovcí bez vlastních názorů, protože jiné mít pochopitelně nesmí, a kráčejí vstříc Království. S čistým svědomím vymazávají mozky lidem, které navštěvují, a potom se ohánějí listinou práv a svobod, že tito (již deformovaní lidé) mají přece právo na svůj názor. To je jedna z největších špinavostí jakou mohl kdy člověk na člověka vymyslet.

Začalo to celé velice nevině. Před přibližně 5 lety jsem šel od vlaku z nádraží se svým bývalým spolužákem ze střední školy a ptal jsem se ho co dělá a on na to, že jede domů z vězení. Řekl jsem mu, ty takový slušný kluk a za co jsi tam seděl. On nato, že odmítl jít na vojenské cvičení ač vojnu dva roky absolvoval. Mě to zajímalo proč a on mi řekl, že poznal učení Svědků Jehovových a stal se jejich členem. Řekl jsem si, nic o tom nevím, tak se aspoň něco nového dozvím a pozval jsem ho na návštěvu. (Jaká to naivita od člověka s otevřenou hlavou a dychtivého po informacích.) Přinesl s sebou první studijní knihu o životě v pozemském ráji. Strávili jsme řadu večerů debatami nad knihou a má žena tomu vesměs mlčky přihlížela. Jsou jisté principy, které mohu přijmout, ale některé věci se mi příčí, protože odporují mému poznání a de facto ignorují několikasetleté bádání řady kvalifikovaných inteligentních vědců a expertů z oblastí fyziky, chemie, biologie, genetiky atd. Navštívil jsem jako divák i dva jejich sjezdy, abych pochopil, že toto není moje parketa. Rozešli jsme se v dobrém každý se svými názory na život.

Ovšem v momentě, kdy jsem odmítal další demagogické myšlenky poslouchat moje žena prohlásila, že chce studovat dál. Po odchodu mého, v té době ještě přítele z bývalé školy, jsem se krátce pobavil se svou ženou a ona potom odešla do ložnice. Já jsem zůstal v obývacím pokoji sám a rozplakal jsem se protože mi došlo, že od tohoto okamžiku jdeme každý jinou životní cestou. Já stále svou a má žena službou Jehovovi Bohu. Z počátku to vypadalo nenápadně, říkal jsem si jsem toleratní člověk. V době mých večerních hodin angličtiny navštěvovaly mou ženu jedna nebo dvě paní a pokračovaly ve výkladu Bible dle Svědků Jehovových. Až do doby před několika měsíci nebylo moc času na filosofické otázky, prodali jsme televizi a hodně jsme se od té doby začali bavit i na témata biblická. Otázky krve, pochopení homosexuality, slavení svátků a narozenin, svobodná vůle a pokora před Bohem začaly být palčivými problémy a já pochopil, že jejich výklad je demagogie.

Naše současná krize trvá již měsíc a půl. Začala postupně ode dne, kdy jsme šli popřát mé přítelkyni k narozeninám. Udělala pro mne hodně a rád jsem se ji za to odvděčil malým blahopřáním. Má žena jí popřála taky, ale vycítil jsem, že není ve své kůži - měla výčitky, což mi večer potvrdila. (Jehovisté toto nedělají.) Začínali jsme oba cítit náš narůstající rozkol. Ptal jsem se jí, jak může mít člověk, který jde druhému člověku udělat radost, výčitky ? Nebyla schopna mi odpovědět. Prý je to uctívání a staví toho dotyčného výše nebo tak nějak. Po mé další otázce, co je na tom špatného když někomu dárkem projevím úctu a kam je tedy dotyčný člověk staven odpověď nenásledovala. Další spory nastaly ohledně tolerance homosexuality jako jevu, s nímž se člověk narodí a tedy za něj nemůže, neboť je to otázka genetiky. Jehovisté odsuzují lidi s homosexuálními sklony, což je absurdní. O otázce blahopřání našim dětem k jejich svátkům a narozeninám nemluvě. Táhnu to sám a když jsme jako rodina popřáli mamince s úsměvem dáreček přijala. Jak nepochopitelné. Od návštěvy mého bývalého spolužáka naše děti neměly doma vánoční stromeček. Pomalu mi začalo docházet, že ta má tolerance je v podstatě hloupost a velká chyba. Začal jsem cítit, že se žena chová nepřirozeně. Studuji postgraduál a měl jsem mít zkoušku. Bylo to v době jejich sjezdu v Olomouci. Požádal jsem ženu, aby byla doma, že se potřebuji učit. Řekla, že pojede. Řekl jsem si, dobrá, přijede večer budu se učit potom. Bohužel, nepřijela ani posledním vlakem, u něhož jsem na nádraží netrpělivě čekal, protože jsem měl o ni strach. Tyto hodiny byly pro mě dost nepříjemné. Vrátil jsem se domů. Byla tam - vrátila se autem. Byl jsem vzteky bez sebe, křičel jsem na ni jestli byl problém někomu z našich sousedů zatelefonovat, nedokázala pochopit, že jsem se o ni bál. Ignorovala to, že mám zkoušku, že se potřebuji učit. Seděla klidně v agónii atmosféry, kterou v Olomouci nasála, oči zasklené. Nechápal jsem a bylo mi hůř a hůř. Rozkol dále narůstal a nabýval nezvladatelných rozměrů.

Pokusil jsem se o obranu své rodiny přímo na jejich shromáždění. Mluvil jsem klidně, popsal jsem jim tento příběh a pak jsem se zeptal přibližně 50ti lidí, zda učení, které rozvrací rodiny může pocházet od boha. Po několikerém dotazu se ozvalo z 1. řady, zda-li chci znát odpověď. Já na to, že ji znám. Toto učení nemůže od Boha pocházet, protože Bůh je láska, kterou každý cítí v srdci a která lidi sjednocuje a nikoliv rozděluje. Načež stáhli mikrofon a začali poukazovat na jistý článek v bibli, kdy Ježíš přichází rozdělit otce od syna, matku od dcery atd. Mluvil jsem dál a před všemi jsem řekl, že svou ženu miluji a chci aby nás nedělila a vrátila se k rodině. Odvedli mě od řečnického stolu s tím, že ruším veřejné shromáždění atd. Po cestě jsem namítal, že učení, které staví zájmy sekty nad rodinu a svobodnou vůli člověka, nemůže být přirozené. Na to jsem se dověděl, to my nic to výklad bible.

V tomto okamžiku jsem pochopil, že tito lidé si už vůbec neuvědomují sami sebe. Jsou to alibisté, kteří jsou čistí, protože jejich kroky vede výklad bible. Je to neskutečná demagogie a fanatismus odporující zdravému rozumu a citu. Když jsem mluvil do mikrofonu, moje žena se na mě z poslední řady usmívala. Bylo mi zle. Večer ještě přišli dva Svědkové a bavili jsme se ve třech ( žena mlčky přihlížela a když jsem se jí něco zeptal, její kolegové říkali, že nemusí odpovídat ). Přinesli si s sebou listinu práv a svobod a začali mi mimo jiné vysvětlovat, že člověk má právo měnit své názory, jak a kdy se mu zachce atd. ( Později jsem své ženě vysvětloval, že pokud se někdo začne takovým způsobem ohánět listinou práv a svobod, pak v tom je jistá nekalost, ale nebyl jsem pochopen.) Vysvětlil jsem jim, že mé poznání je jiné a jsou věci, které nemohu tolerovat, protože bych šel sám proti sobě a vlastně proti všem lidem, kteří mě ve škole nebo jinde v životě již něco naučili. Řekl jsem, že nesouhlasím, aby moje žena chodila dům od domu a rozvracela s nimi další rodiny. Nebyli schopni to přijmout.

Později se mi žena přiznala, že celé 4 roky chodila dům od domu s časopisy a s jejich "poselstvím". Dala děti k někomu na hlídání a šla do tzv. služby. Já se ptám : je toto chování přirozené pro matku malých dětí ? Domnívám se, že to je fanatismus sekty postavený nad přirozené mateřské city ženy. Moje žena mi to 4 roky tajila, za mými zády dělala něco o čem věděla, že s tím nesouhlasím. To je pro mne podraz a nefér hra. Já ji na to řekl, že každý jiný chlap by ji za to zmlátil do krve. Žena mi odpověděla, že si toho velice váží, že se tak nechovám. Nato jsme se bavili ohledně krve a dal jsem ženě příklad, kdy bude naše Maruška potřebovat krev a bude k dispozici pouze její vlastní, zda-li ji Marušce poskytne, protože to bude poslední možnost, jak ji zachránit, aby se uzdravila a zase běhala po zahradě. Reagovala slovy : "Jaký by to byl život ?". Vycítil jsem z toho, že by měla výčitky svědomí, kdyby měla svou vlastní krev poskytnout jako poslední možnost záchrany vlastnímu dítěti a nechápavě jsem na ni zíral, zda to myslí vážně. Bavili jsme se i o pokoře k Bohu. Řekla mi, že vzdělání snižuje pokoru k Bohu a že je vlastně asi nejlepší nic nestudovat. To už je opravdu absurdní, aby na konci tohoto století měli lidé tyto předpotopní názory na vzdělání a oponoval jsem jí, že řada vysoce inteligentních a studovaných lidí pochopilo Boha právě díky svému studiu a své vědecké práci. Nebyl jsem pochopen. Začal jsem si pomalu uvědomovat jací lidé jsou vlastně v takové sektě. Jsou to většinou méně vzdělaní lidé, lidé s postiženými dětmi nebo jinak sami postiženi ať fyzicky nebo životem zklámáni a léčí si své frustrace pohádkou o božím království. Nechápal jsem proč k nim má žena našla cestu. Cítil jsem, že netuším s kým vlastně žiji a že se mi snad celou dobu přetvařovala, aby mi po té odkryla svou vlastní podstatu ?

Byl jsem čím dál více zmaten. Poté jsem ji nabídl kompromis, že může chodit na shromáždění, ale dům od domu přes své svědomí že nepřenesu. Na to mi řekla, že bude chodit dále dům od domu a tak už jsem se neudržel a dal jsem jí 4 facky. Uvědomil jsem si, že pokud není ochotná ke kompromisu podobrém, musím to zkusit po zlém - jiná možnost už mě v té chvíli nenapadla. Nyní vím, že svým způsobem je šikovně zmanipulovaná, má na sobě jistou neviditelnou nepropustnou blánu a dívá se na mě jako její soukmenovci tenkrát na shromáždění, když jsem k nim promlouval a že to takto asi nevyřešíme. Bylo to maximálně hnusné, děti u toho naštěstí nebyly, nedovedu se s tím sám vyrovnat, že biji vlastní ženu, kterou stále ještě miluji. Vyplakala se a měl jsem chvíli dojem, že ji pomalu dochází, že se ztrácíme jeden druhému, chvilku to vypadalo, že se i vzpamatuje, vzal jsem si 4 dny dovolené, potom jsme byli na výletě, vrátil se mi po delší době pocit štěstí, ale po návratu jsem zjistil, že to byla moje naivní iluze. (Mimochodem mi nějak utkvělo v hlavě, že když jsme sbírali maliny pro děti, tak jsem se s nimi dělil, ale žena mi sama nenabídla.) V neděli k nám přišla jedna paní ze sekty ptát se ohledně chaty. Nabídl jsem totiž ženě, že si vezmu týden dovolené a ať ona jede sama si od nás odpočinout. V životě by mě nenapadlo, že tam pojede s nimi. Pochopil jsem, že jí vůbec nedošlo, co se vlastně mezi námi ten měsíc odehrávalo a že se nevzpamatovala z vlivu sekty. Řekl jsem člence sekty klidně, že situace v naší rodině je taková, že si nepřeji, aby kdokoliv ze sekty mou ženu kontaktoval a vyhledával. Přikývla na to, ovšem respektu jsem se nedočkal. Chvilku na to mi žena řekla, že chce jít na shromáždění. Klidně jsem pronesl větu : "Nevím, jak ty Zdeni, ale já už bych nikdy nechtěl zažít takový měsíc jako ten právě minulý". Žena mi odvětila, že také ne, ale že půjde. Uvědomil jsem si, že vůbec nepochopila, že mě neustále tlačí ke zdi a chce, abych toleroval něco co mé svědomí nepřenese. Zamknul jsem a nepustil jsem ji.

Chvilku na to přišla další ze členek sekty a chtěla si něco půjčit. Požádal jsem ji, aby naši rodinu již nekontaktovali a mé ženě dali pokoj. Ona mi odvětila, že překračuji jisté meze, že jí nemůžu zakázat, aby se s mou ženou stýkala. Uvědomil jsem si, že tito lidé jsou maximálně vlezlí a netolerantní. ( Později mi tato dotyčná osoba při situaci, kdy jsem u nich hledal ženu, zapřela mé děti, které náhodou hlídala. Když jsem se jí ptal, proč mi neřekla, že jsou u nich, odpověděla, že jsem se neptal. Lehce přehlédla, že se jednoduše nemohu ptát na něco, o čem nemohu mít ani ponětí. I tak si lze vytvořit obrázek o některých lidech v této sektě. Mají skutečně dvojí metr, ke svým soukmenovcům by si to nedovolila, ale na nečlena sekty klidně bez výčitek svědomí. ) Druhý den po návratu z práce jsem se dověděl od synka, že byli u výše zmíněné členky sekty na návštěvě. Ptal jsem se klidně ženy, proč mne provokuje, když ví, že si nepřeji, aby se naše děti s těmito lidmi stýkali. Odpověděla mi provokativně, že děti jsou i její a že s nimi může i za svými přáteli. Tentokrát už jsem vyletěl a ptal jsem se proč mne tedy ignoruje a nerespektuje, byl jsem jak štvaný pes v kleci a totálně v afektu jsem ji dal facku. Začala se bránit a tak jsme se i poškrábali a shodili jeden druhého na zem. Je mi z toho do teď na nic a asi se s tím hned tak nevyrovnám, jestli vůbec. Pochopil jsem, že jednám s fanatikem, který pro svou slepou víru obětuje štěstí vlastní rodiny a bez výčitek svědomí odstraní že života dětí jejich otce - vlastně je to i v bibli - Ježíš mezi nás vloží meč. Jak jednoduché, její svědomí je čisté a vše jde dle programu : Jehovistický výklad bible. Odešla s dětmi na policii a udala mě, že jsem ji ublížil.

Po jisté chvíli mě navštívili dva policisté, kterým jsem vysvětlil situaci a upozornil jsem je, že toto pravděpodobně není případ jedné rodiny, ale řady takto rozvrácených rodin, kde zvítězila slepota sekty nad zdravým rozumem a přirozeným citem. Je to skutečně celospolečenský problém a rád bych se vrátil na začátek ke slabým stránkám demokracie. Jak je možné, že ve vyspělých zemích nejsou legislativně chráněni lidé s nižším vzděláním před vlivy sekt takového typu jako jsou Jehovisté ? Proč je povoleno těmto lidem beztrestně rozvracet rodiny a s čistým svědomím roznášet bludy o pohádkovém ráji na zemi ? Teď tu sedím a ptám se sám sebe jestli to není jen zlý sen, ze kterého se snad ráno probudím a vedle mne bude ležet moje žena, kterou nádherně pomiluji a půjdu se štěstím v srdci do práce. Bohužel se asi probudím sám s myšlenkami na soudní žalobu sekty Svědků Jehovových na rozvracení rodin a ničení štestí lidí, kteří jsou si vědomi své svobodné vůle a svých tvůrčích záměrů a stojí na vlastních nohou nepodepřeni slepou vírou v Něco, co za nás vyřeší naše problémy. Mé pocity za posledních několik měsíců se dají přiblížit situaci, kdy plujeme já a moje žena po řece života v loďce, nenadálá vlna loďku nakloní a má žena z ní vypadne. V poslední chvíli jsem ji svou paží zachytil za předloktí, ale hluboká bažina ji vtahuje níže a níže, má ruka sjíždí po lokti a již přestávám cítit i prsty. Ztrácí se mi před očima člověk, kterého miluji a jsem zoufale bezmocný. Zvoňte na poplach - umírá láska !!! Říkává se, že dílo boží i lidské se pozná podle ovoce, které přináší. Zda-li oddělené rodiny jsou plodem dobrým, ať posoudí každý sám. Co s tímto problémem udělá naše legislativa a jak zabrání těmto demagogům v jejich činnosti, jejich skupinovým hyptotickým praktikám ?!?!?!

Následující řádky píšu po necelých třech měsících od výše uvedené nepříjemné životní události. Měsíc srpen tohoto roku patří k těm, které bych nejraději škrtl ze svého života. To co jsem zažil nepřeji nikomu na světě. Přibližně 40 dní jsme žili odděleně, jehovisté půjčili mé ženě jednopokojový byt, děti jsme si "půjčovali" a předávali si je mezi dveřmi. Že nachápaly co se děje, nemusím vysvětlovat. Protože se blížil školní rok a kluci museli do školy, nabídl jsem ženě, ať se vrátí do našeho bytu a já si najdu podnájem. Přijala a tak jsem 5 dní bydlel ve volném bytě. Děti jsem navštěvoval doma, kdy žena odešla a po 2-3 hodinách se vrátila. Po pěti dnech mě napadlo prostě zůstat a tak když přišla, oznámil jsem jí, že jsem se rozhodl zůstat doma a jestli chce může jít dál. Naštvala se, řekla, že to je podraz a odešla. Avšak po několika minutách se vrátila a uraženě odešla ke spícím dětem do pokoje. Druhý den opět sbalila děti a mimo nejmladšího synka ( ten chtěl zůstat se mnou ) s nimi odešla. Já se nastěhoval se svými několika věcmi zpět a čekal, jak se situace vyvine. Odpoledne se vrátila a postupně se situace zklidňovala....

Pochopil jsem princip, na jehož základě dochází k rozpadům rodin a vztahů po zásahu Jehovistických smyšlenek. Dochází k tomu, že od člověka, který uznal jejich učení za demagogii, očekávají toto tolerovat u svého partnera, který dosud neprohlédl, a to nejde, protože by šel sám proti sobě. Z toho vyplývá jediné. Svědkové Jehovovi si myjí ruce, protože oni předkládají pouze své učení a rozpad vztahů je jen záležitost partnerů dotyčných zmanipulovaných osob. Proti tomuto se těžko dá cokoliv podniknout. Domnívám se, že jsem vyčerpal všechny své možnosti jak pomoci manželce prohlédnout. Rozhodl jsem se, že nemá smysl trápit jeden druhého, a požádal jsem o rozvod.

Po dalším měsíci vývoje událostí jsme byli oba v manželské poradně, kde jsem pochopil, že moji ženu od této demagogie neodvrátí vůbec nic. Ztráta manžela asi pro ni není dostačující důvod. Později jsem si začal uvědomovat, že tím nejvíc budou trpět děti. Sám jsem z rozvedeného manželství, i když se moji rodiče rozvedli ve věku mých 18 let, a přesto to cítím do teď, že je to stále nepříjemnější. Rezignoval jsem a stáhl svou žádost o rozvod. Co dobrého či zlého to komu přinese ukáže budoucnost. Nevím, mám-li být optimista či pesimista, ale jedno vím jistě. Tento rok mi přinesl mnoho neočekávaného a překvapujícího, že mě to jistě na další roky života poznamenalo......

Půl roku od nešťastného měsíce srpna musím konstatovat s vědomím, že mi má žena dala nůž na krk, že vše co se kdy o jehovismu napsalo je pravda. Má žena začala přes můj nesouhlas vodit na shromáždění děti a situaci postavila tak, že nebudu-li doma půjdou děti s ní. Z mé ženy se stal robot plnící slepě instrukce z Brooklynu. Opět jsem požádal o rozvod a opět jsme byli v manželské poradně. Poprvé žena byla ochotna k ústupku a dohodli jsme se, že v době mé nepřítomnosti nejstarší děti zůstanou doma a mladší odvede k sousedům, s nimiž je dohodnuto hlídání. Žádost o rozvod mi pro neúplnost dodaných podkladů soud vrátil a já ji už zpět nepodal. Mohu jen říct uvidíme......

K tomuto příběhu se vracím po dlouhé odmlce (březen 1997), kterou jsem mimo jiné věnoval i informacím o sektách, zvláště Svědcích Jehovových, a sám jsem se začal zabývat literaturou o tibetském náboženství, buddhismu, průzkumu vesmíru, ale i o příbězích běžných lidí. Občasné rozhovory s ženou mě uvádí do vnitřního šílenství. Sem tam mi totiž ukáže jejich knihy a v ní některé pasáže, v nichž si sami ospravedlňují změny svých předchozích výkladů, které jsou po logické stránce negací. Např. v jejich časopise Strážná věž se doví čtenář jak snadno lze změnit význam slova generace. Vysvětlím dále.

Vrátím-li se do doby před 5-6 lety, kdy k nám chodil můj bývalý spolužák, jedna z jeho informací byla ( a tu slyšela i moje žena ): V roce 1914 - výpočtem z Bible - počala vláda Ježíše Krista v nebi a nastalo období konce světa (říkají tomu závěr systému věcí). Dle jeho slov, která jsou "přesným" výkladem Bible, že generace žijící v roce 1914 toto všechno zažije dokud to nepomine. Ptal jsem se ho, zda bude ochoten v případě, že se tak nestane, prohlásit, že Svědkové Jehovovi pravdu nemají a jejich výklad je zcestný. Na to mi hrdě odpověděl, že ano.

Domnívám se, že dnes by mi se stejným úsměvem lil do hlavy informace o tom, jak se tenkrát patrně přehlédli při studiu Bible. Ve výše zmíněném časopise SV - listopad 1995 nebo 1996 jsem se dočetl, jak elegantně se vykrucují z výkladu slova generace, že to tenkrát řada členů špatně pochopila atd. Prostně demagogická příručka na to, jak lehce lidem vyměnit informace v jejich mozku, aniž by o nich vůbec museli přemýšlet. Když jsem na tento mnou samotným odhalenou nesrovnalost poukázal mé ženě, nebyla vůbec ochotna něco připustit a stále trvala na svém, že to je vlastně všechno v pořádku, že to je poctivé, když opakovaným čtením dojdou k jiným závěrům a že kdo studuje Bibli několikrát dojde i k jiným myšlenkám (podle mé ženy si Svědci nedělají patent na rozum) atd. Mluvila i o otázce svědomí, že pokud to její svědomí přijímá je vše v naprostém pořádku. A já se ptám, jestli svědomí, které dovolí lidem ignorovat jiné lidi, měnit významy slov a dle potřeby třeba i zalhat nebo neříct vše, je to správně formované svědomí? ( Fašisté za druhé světové války, komunisté po ní v Rusku i jinde na světě také dle svého svědomí, repektive bez výčitek svědomí, mučili a zabíjeli lidi, kteří s nimi nesouhlasili nebo měli jen prostě své vlastní názory.) Má úvaha spočívala ve výpočtu složeného z průměrného věku člověka 75 let + rezerva 5 let a extrémní případ, který však nedává smysl, že se dotyčný v roce 1914 narodí. Tzn.: 1914 + 75 + 5 = 1994. Vyšlo mi, že dřívě oznamovaná událost měla nastat nejpozději v roce 1994 a i kdyby malé procento obyvatel ještě žilo, zda-li by si Pán Bůh nechal tak velkolepou událost pouze pro tento zlomeček lidstva z generace roku 1914 ? Když jsem jí oponoval tím, že při studiu se opíráme o jistá fakta, která nelze přehlédnout a jen tak změnit, protože v opačném případě to je podvod, nechtěla (nebo nesměla) nic připustit. A to byl příklad z jejich "výkladů", na který jsem přišel sám.

O ostatních nesrovnalostech, o nichž hovoří např. pan Tomaš Novotný v knížečce PŘICHÁZEJÍ nebo o nich hovoří ostatní většinou bývalí členové sekty, moje žena mluví jako o výmyslech případně názorech odpadlíků. Když jsem jí nabídl rozhovor se kterýmkoliv bývalým členem, který třeba díky své dřívější slepé horlivosti a pozdějším prohlédnutí přišel rozvodem ze strany partnerky o manželku a dvě děti, odmítla s tím, že s odpadlíky má zakázáno mluvit. Namítl jsem ji, že to je divné. Pokud jejich učení je skutečně tak pravdivé jak jsou o tom přesvědčeni, nemůže jí rozhovor se žádným "odpadlíkem" uškodit. Řekl jsem jí, že v tom je právě ten vtip. Hlásat "neomylnou" (i když velice často měněnou "pravdu") a potom členy, kterým přece jen zůstal zdravý rozum a smysl pro poctivost a čest, po jejich rozhodnutí ze sekty odejít prohlásit za odpadlíky. Mé názory má žena nebere, v tomto ohledu mi nevěří a to je přesně ten "meč", který se povedl sektářům mezi nás vložit. My nežijeme spolu, ale vedle sebe a vedeme teď "studenou válku kdo z koho". Dříve jsem před tím svou ženu varoval, že nás tito lidé rozdělí, ale nebrala na to zřetel a jim se to povedlo. Naše děti pomalu dorůstají a brzy se začnou ptát na různé věci a budou se muset těžko vyrovnávat s názory tak naprostno odlišnými. Opravdu nechápu jak mohou Jehovisté zmanipulovat tolik lidí. Na druhou stranu však vím o lidech, kteří dokázali odejít a podívat se pravdě o učení Svědků Jehovových do očí. Před nimi smekám a držím jim palce v novém samostatném životě. Četl jsem o muži, který takto odešel a jeho vlastní žena -členka sekty - mu brání ve styku s dětmi. Vím, že se v novinách často objevují zkreslené informace, ale na druhou stranu také vím, že tito lidé si své příběhy nevymýšlejí. Oni tyto osudy žijí a nemají nejmenší důvod si vymýšlet. Před časem jsem četl zveřejněný rozhovor s panem Ondřejem Novotným bývalým členem této sekty, který má v úmyslu vydávat nebo už vydává časopis SETKÁVÁNÍ. Jeho záměr pomoci lidem, kteří prohlédli a odešli od sekty se mi líbí a rád mu v tomto směru pomohu. Zatím mu zasílám svůj příběh s tím, že vím o jednom případu, v němž můj příběh pomohl najít dotyčnému člověku již téměř ztracenou pevnou půdu pod nohama. Pokud se rozhodne jej otisknout, budu rád, když tento příběh někomu pomůže, protože toto jsou životní situace, které nikomu nepřeji a dojdou-li správné informace v pravý čas, mohou zabránit rozrůstání demagogie a zla.

Rád bych, kdyby se povolováním sekt zodpovědně zabývali i přestavitelé tohoto rádoby demokratického státu. Těch případů není zatím mnoho, je to pod rozlišovací schopností těchto činitelů, ale přesto několika lidem znepříjemňují a v krajním případě i ničí život. Každý má plná ústa tolerance, ale se Svědky Jehovovými se to má asi takto, použiji-li přirovnání: Jsou dvě vdané přítelkyně a jedna se někde doví, že tato její přítelkyně má milence. Toleruje to, možná jí v duchu závidí, možná jí to přeje, ale to jen do té doby, než zjistí, že tím milencem je její vlastní manžel. Pak je po toleranci i přátelství. I v poradně jsem se dověděl, že dotyční vládní činitelé zodpovědní za povolení sekty vůbec nepřihlíželi k varováním pracovníků poraden pro rodinu. Pracovníci poraden již mají zkušenosti s tím, jaké problémy v mezilidských vztazích nastávají pod vlivy různých sekt, a přesto jsou ignorováni. Existují u nás protidrogové poradny, tresty za přechovávání drog a nabídky nezletilým, ale nikdo se nezabývá "psychickými drogami" v podobě manipulujících demagogií různých sekt. Hovoříme o demokracii a svobodě, ale řada lidí nemá schopnost rozeznat pravdu od lži, která se za pravdu jen vydává, s nenápadným cílem manipulovat s lidmi. Domnívám se, že jedním z úkolů demokracie je právě tyto lidi chránit a ne jen tak přihlížet, jak někteří samozvaní spasitelé světa manipulují s informacemi a pod pláštíkem všeobjímajícího Boha nenápadně ovládají myšlení lidí a dělají z nich ovce ve stádu bez vlastního názoru a slepě vedené ideologickým vůdcem.

Březen 1999, Šternberk, Martin Látal

Zdroj a související odkazy

Ohlasy a diskuze - zde

© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz