Náhlá smrt – 30 let života „v pravdě“
Slovo úvodem:
Když se Petr Š. poprvé přihlásil jako „ Nahlasmrt “ do diskuze na www.straznavez.cz , zdálo se, že jde o poněkud přehnanou přezdívku. Po přečtení jeho zkušenosti, kde popisuje jak rychle byl po 30 letech služby mezi svědky Jehovovými vyhozen z této církve, mu nelze než dát za pravdu.
Při čtení jeho zkušenosti je zajímavé se zamyslet nad kontextem slov Ježíše Krista, když říká: „Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“
Kdo je vinen za takové rozdělení? Ten, kdo jedná podle … pokračování viz zde: Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - slovo úvodem
Následující dopis odeslal Petr Š. do ústředí NSSJ v ČR dne 24.1.2004.
Dobrý den,
k napsání tohoto dopisu jsme se s manželkou rozhodovali velice dlouho (zhruba jeden rok). Důvodem je, že si již nevíme rady, a proto jsme se rozhodli otevřeně popsat to, co se děje v naší rodině a kolem ní. O rodinných záležitostech se otevřeně mluví velice těžce, ale již nevíme, jak dál.
Jmenuji se P.Š. a s manželkou jsme vychovali v pravdě tři děti - dvě dcery a syna. Celý život jsme žili jen pro Jehovu a naše bratry. Dlouhá léta jsem sloužil jako sborový starší a moje drahá manželka mě skvěle podporovala. Všechno bylo i přes těžkosti, které zažíváme všichni, velice radostné, a cítili jsme se velmi šťastni. Náš rodinný život byl naplněn uctíváním Jehovovy a pomoci všem našim bratrům všude, kde bylo potřeba a kde jsme byli schopni pomoci. Toto radostné období však náhle skončilo, když náš syn ve svých 19 letech opustil společenství svědků Jehovových. Byli jsme z toho velice zdrceni, protože jsme byli zvyklí od narození našich dětí všechno dělat společně, především sloužit Jehovovi.
Děti se nestýkají s rodiči – je to správně, když jsou všichni křesťané?
Velmi dlouho jsme se s manželkou nemohli z této rány vzpamatovat a hodně jsme trpěli. To jsme ovšem nevěděli, co nás čeká v příštích dnech. V té době již byly vdány obě naše dcery I. a P. ; obě si vzaly bratry. Byli jsme rádi, že alespoň toto je v pořádku. Jelikož jsme však bydleli mimo Brno, naše dcery za námi přestaly jezdit. V té době jsme oba velmi citově strádali a byli jsme velmi zdrceni tím, co se děje. Byla doba, kdy jsme více než rok neviděli ani jednu dceru a také vnučku , která se narodila dceři I. Snažili jsme se s nimi zkontaktovat a říct jim, že nás to jako rodiče bolí, ale jejich manželé, br.K.K. a br. J.P.ml. s námi jednali neuctivě a nepěkně a zdůvodňovali to tím, že u nás bydlí syn, který opustil společenství . Když jsme jim říkali, že máme telefon a mohou nám alespoň zavolat, bylo nám od obou bratrů vždy řečeno, že také mají telefon, a že by bychom se také mohli ozvat. Vůbec nechápali, jak citově jako rodiče trpíme. Takže jsem to sem tam zkoušel telefonicky, vysvětloval jsem dceři P., že maminka trpí a často pláče. Vždy to ale bylo bezvýsledné. Jako rodičům se nám zdál tento přístup velice divný a často jsme přemýšleli o tom, že něco není v pořádku.
V té době jsme prosili denně Jehovu, abychom tuto situaci vydrželi. Říkali jsme si, že v zájmu klidu a pokoje z toho nebudeme dělat problém a budeme důvěřovat, že se to časem zlepší. O této situaci věděli starší ze sb.Brno-Bohunice kam patřila dcera I.K. s manželem K.K., a také to věděli bratři ve sb.Brno-Staré Město, kam jsme patřili s manželkou. Náš syn se časem odstěhoval do podnájmu, ale situace byla stále stejná. Když jsem byl na návštěvě ve sb.Brno-Bohunice jako hostující řečník, po shromáždění jsem mluvil s br. J.M.st. Tehdy jsem mu říkal, že s manželkou velmi strádáme citově, že manželka často pláče, když dcera I. k nám nejezdí, že jsme neviděli již dva roky vnučku. Odpověď bratra mě doslova šokovala. Říkal že je dobře, když to tak s manželem dělají, že je nutné nemít společenství s osobami, které opustily společenství. Když jsem mu vysvětloval, že syn již u nás nebydlí, a i kdyby, tak existuje telefon, kdy mohou zavolat rodičům, bratr trval na svém. Tak jsme se rozloučili a já šel domů jako spráskaný pes.
Exkomunikace z důvodu cizoložství – dalo se tomu předejít?
V té době jsme s manželkou stále přemýšleli o tom, že něco není v pořádku. Z doslechu jsme se dozvídali, že naše dcery se svými manžely často jezdí na dovolené, kde bylo několik manželských párů, a také s nimi jezdil jeden svodný bratr (J.K.). To se nám nelíbilo ; obzvlášť, když jsme slyšeli, že br. J.M.ml. a jeho manželka jsou často během svého manželství do někoho jiného zamilováni, což je veřejné tajemství, o kterém velmi dobře vědí především ti, co společně takto jezdí na dovolené. Říkali jsme si, co je to za společnost, ale byli tam odpovědní bratři (br.J.P.ml. byl sborový starší, br.J.M.ml. byl služební pomocník), takže nebyl důvod něco řešit. Byla to pro nás opravdu zdrcující doba a jen s pomocí Jehovy jsme to zvládali. Já měl hodně práce ve sboru jako předsedající a s manželkou jsme úpěnlivě, často v slzách prosili našeho nebeského Otce o sílu. Byla doba, kdy jsme skoro dva roky neviděli dcery a už vůbec naši vnučku N. Potom však přišla další rána. Po shromáždění, kdy jsme byli s manželkou radostní, přišel za námi zeť br.J.P.ml., manžel druhé dcery P. (společně všichni jezdili na již zmíněné dovolené) a oznámil nám, že naší dceři I. byla odňata pospolitost z důvodu cizoložství.
Nedovedete si představit, co jsme v té chvíli s manželkou prožívali. V hlavě se nám oběma honily myšlenky - nejezdili k nám, někdo snad něco musel vědět, cítili jsme, že něco není v pořádku a podobně. To jsme již s manželkou seděli doma a přemýšleli, jestli je to pravda, a nebo se nám to jen zdá. Ale to jsme stále nevěděli, co vše nás ještě čeká. V té době k nám začala chodit dcera P. s manželem br. J.P ml. a říkali nám, jak jsou ze všeho překvapeni. Byli jsme rádi, že k nám začali chodit, a povzbuzovali jsme je v tom, aby si upevňovali vztah jak k Jehovovi, tak sami mezi sebou jako manželé, že je to důležité. Oba souhlasili a bylo vidět, že jsou z této situace vyděšeni.
Tehdy nám říkali, že o situaci dcery I. a jejího manžela br.K.K. vědělo dost lidí, ale nikdo s tím nic nedělal. Br.J.P.ml. dokonce říkal, že si musí promluvit s br.K.K., že už se nemůže dívat na to, co dělá s malou dcerkou N., jak ji hrubě trestá. Říkal ale, že nikdy neměl sílu mu to říct. Jako otec jsem však potřeboval mluvit s naší druhou dcerou I.K.; potřebovali jsme vědět, co se vlastně stalo. Jenže to se nám nedařilo. Dcera I. mě telefonicky řekla, že se zatím neuvidíme, že se cítí hrozně za to, co udělala, a nechtěla mi v žádném případě říct, co se stalo a proč. Jenom opakovala stále, že udělala hroznou věc a že si musí nést následky.
Tajemný slib – co je potřeba skrývat?
Asi po půl roce se mi podařilo sejít s dcerou na obědě v restauraci. Tam jsme si povídali, a já se snažil dceru povzbudit, aby se snažila vše napravit, že to je vážný hřích v Jehovových očích, ale že se dá vše napravit. Dcera mě tehdy říkala, že to není možné, a já ji začal trošku přísněji vysvětlovat, že je tu také její dcera a že by to rozhodně stálo za pokus. Dcera začala velmi plakat a řekla mi, že právě kvůli malé N., své dcerce to nemůže udělat. Nechápal jsem to a ptal se, co se vlastně stalo, jak je to možné, že vždyť jako dítě tyto věci odsuzovala. Tehdy mi poprvé řekla, že si s K.K. řekli, že na sebe nebudou nic říkat, že na sebe nebudou házet vinu, že mu to slíbila, a proto mi nemůže nic říct. Tehdy jsme se rozešli, a já nechápal vůbec nic, jenom jsem věděl, že dcera hrozně trpí.
Kdo potřebuje více pomoci?
V té době jsme s manželkou již věděli od br. J.P.ml., že dcera I. se dopustila cizoložství s tím svobodným bratrem, který s nimi jezdil na dovolené. Potom jsem se opět sešel s dcerou I. a při našem rozhovoru jsem se dověděl, že došlo k nějakému násilí. Tehdy jsem tomu nechtěl moc věřit, ale volal mi br.S.S.ze sb.Brno-Bohunice a říkal, že by bylo dobré sejít se s br.K K. (manžel mé dcery I.). S tím jsem souhlasil, a tak jsme se sešli. Na rozhovor s tímto bratrem nikdy nezapomenu (proč vysvětlím později). Když jsem se ho tehdy ptal, zda nějak ublížil mé dceři, jeho odpověď zněla, že asi třikrát došlo k nějakému fyzickému násilí. Tehdy jsem ani nechtěl vědět žádné podrobnosti, protože jsem byl v šoku, navíc br.K.K. mi moji dceru líčil jako neschopnou manželku a vůbec nebral ohledy na moje city jako otce. Bylo to tehdy něco úděsného.
V té době jsme toho však s manželkou moc nevěděli a na radu starších ze sb.Brno-Bohunice (br.S.S. a Z.G.) jsme se snažili ze všech sil podporovat a posilovat br.K.K., manžela dcery. Cítili jsme, že dcera se dopustila velmi vážného hříchu, a bratr potřebuje povzbuzení. Chodil k nám na jídlo, stavoval se, když šel ze zaměstnání, posílal jsem SMS aby vydržel, a že se za něj modlíme. S dcerou I. jsme se neviděli delší dobu, ale bylo dobré, že jsme byli alespoň v kontaktu. V té době se přestěhovali dcera s manželem do jiného bytu, který potřeboval různé úpravy a opravy. Dcera nám často volala, že jim je zima, že jim nejde topení, v té době byli i s vnučkou často nemocné. Tehdy jsem říkal br.K.K., že by bylo dobré, aby se ten byt dal trošku do pořádku, že i to může přispět k tomu, aby se věci postupně napravily. Vždyť byli stále manželé.
Nakonec jsme tedy s br.M.udělali nové plynové topení, a dcera byla ráda, že jsou již v teple. Potom jsem říkal br.K.K., že by bylo dobré vymalovat a podobně, ale k tomu nikdy nedošlo. Tehdy br.K.K. říkal své manželce, mé dceři, že důležitější je shromáždění, že na to nemá čas. Během 6 let ani nepodal žádost o byt, a to přesto, že mu několikrát br.S.S. a br.P.M. radili, aby se snažil postarat o rodinu v tomto směru. Potom jsem tam byl, a dcera říkala, že se mohou koupat jen ve studené vodě, a v té době br.K.K. odjel s tradiční skupinou bratrů a sester na dovolenou.
Násilník je odhalen
Dcera s vnučkou se přišli k nám vykoupat, a tehdy jsme poprvé z dcery vytáhli nějaké informace, co se vlastně stalo. Tehdy nám řekla jen to, že mezi nimi došlo k nějakým neshodám. Když jsem se ptal starších ze sb.Brno-Bohunice, říkali, že se jim br.K.K. přiznal k několika případům nějakého menšího násilí(nevím jestli se dá rozlišit malé nebo velké, podle mne je násilí jako násilí). Tehdy jsme s manželkou začali přemýšlet, proč k nám tehdy nejezdili ; když někdy přijeli, měla dcera na ruce modřiny.
Jeden den jsme potkali dceru I. ve městě a ona začala plakat, že nám chtěla volat, že už nemůže vydržet, co její manžel dělá. Ponižuje ji, neřekne ji jinak než prostitutko, couro a mrcho, a to i před malou N. a že se ho již bojí. Tehdy nám plakala ve městě, a my jsme nevěděli, co máme dělat. Jenom jsem jí řekl, že pokud se to bude opakovat, ať zavolá policii nebo nás. Do této doby nám nechtěla konkrétně říci, co se vlastně stalo.
Jednoho dne mi volal J. K. (bratr s kterým se dcera dopustila cizoložství – byla mu též odňata pospolitost), že už to nemůže dále snášet, abych zavolal dceři, že se to zase opakuje. Volal jsem dceři, a ta plakala a řekla mi, že jí K.K. zkroutil ruce, hodil ji do pokoje a zamkl ji, a že dcerka N. pláče, a ona se o ní hrozně bojí, protože on byl schopen i malé dát takovou facku, že jí tekla krev.
Zlověstná hrozba – z násilníka mstitel
Tehdy jsem jí řekl ať mi ho dá k telefonu, a samozřejmě důrazně jsem mu řekl, jak si dovoluje jednat s mojí dcerou, co je za člověka. Br.K.K. mě s ledovým klidem řekl, že se o tom se mnou nemíní bavit, že to je jeho rodina a hotovo. Tehdy jsem mu říkal, že je to naše dcera, co je za člověka, jak může tak jednat a podobně. On však trval na svém, že to se mnou nemíní vůbec řešit, že je to jeho věc. Manželka to slyšela a začala plakat a řekla – ten hajzl to zase udělal. Br. K.K. to slyšel, tehdy mi řekl, že co bude moci, použije proti nám, a že se budeme divit . Na to jsem mu opět říkal jak tak může jednat, co je za člověka.
Setkání na Památné slavnosti
Nadešla Památná slavnost na kterou přišla jak dcera I., tak J. K. Po Památné slavnosti na nás s manželkou čekali a J.K. projevil přání, že by s námi jako s rodiči I. rád mluvil a řekl nám jaké mají plány do budoucna. Já jsem v té chvíli měl povinnost odvést letité sestry domů, a tak jsem mu řekl, ať na mě 10 minut počkají. Potom doma nám J.K. řekl, že se chtějí vzít, a že nenechá naší dceři I. ubližovat. Já mu řekl, že určitě chápe, že se nemůžeme společně stýkat, a oni odešli.
Odstupuji z úřadu
Následně na to mi volal br.Z.G. a domluvili jsme si schůzku. Na schůzce byl přítomen br.Z.G., S.S. a já. Já jsem jim řekl, co se stalo, pochopil jsem, že jsem pod tlakem udělal chybu a rozešli jsme se. Následně jsem tuto záležitost řekl starším našeho sboru Brno-Staré Město a jako předsedající jsem jim řekl, že z důvodu rodinných problémů a také, že jsem udělal chybu, odstupuji z úřadu předsedajícího a také jako jmenovaný starší do doby, než se tyto věci vyřeší. Tehdy mě bratři velmi přemlouvali, že to není možné a podobně, ale já sám jsem cítil, že nemohu stát před sborem, když mám takové potíže v rodině. Potom jsem se dověděl, že ti bratři, kteří se nejvíc přimlouvali za to, abych neodstupoval, jednali druhý den úplně jinak. Např. když se to dověděl br.R.H., tak mě říkal, že si nedovede vůbec představit co by dělal, kdyby se to stalo jeho dceři, a co je ten br.K.K. za člověka. Za pár dní jsem se však dověděl, že posílá právě br.K.K. SMS, jak si váží jeho upřímnosti a podobně. Byl jsem tehdy z takového neupřímného jednání moc překvapený. Ale to je dnes již jedno, podstata věci je jiná.
Hrozba se začíná naplňovat
Odstoupil jsem jako předsedající a jmenovaný starší a říkal jsem si, že vše se vyřeší, a zase budu pomáhat, kde to bude potřeba. Po tom však přišel dopis naší radě starších od starších ze sb.Brno-Bohunice, kde jsme byli s manželkou obviněni, že dlouhodobě nasloucháme vyloučeným osobám. Nevěřili jsme vlastním uším, protože do této doby s námi vůbec nikdo nemluvil. Brali jsme to jako neuplatnění biblických zásad (Mat.18:15–17). Potom nám přišel dopis od br.K.K. (manžel dcery I.), kde jsme byli obviněni z toho, že narušujeme jeho výchovu, že jej obcházíme jako hlavu rodiny. Tyto věci nás urážely, ale zase jsme si říkali, necháme to být v zájmu klidu. Přesto jsem mu tehdy poslal jako odpověď několik řádků emailovou zprávou 8.dubna 2002.
Potom přišel osudný den 8. květen. Dcera ráno kolem 9.00 hod. volala, hodně plakala, a bylo slyšet, jak pláče a panicky křičí i vnučka N. Ptal jsem se rozrušeně, co se stalo, ale dcera se nemohla vůbec vyjádřit a potom mi řekla, že po telefonu to nejde, že to zase udělal a abych pro ně přijel. Takže jsem pro ně jel, nešel jsem ani nahoru do bytu, věděl jsem, že nebude dobré, kdybych se právě teď viděl s br.K.K., a ani jsem nevěděl, zda tam ještě je. Prozvonil jsem dceru, ti už byli dole, obě moc plakaly a vnučka N. křičela, že tatínek (br.K.K.) byl strašně, strašně zlý na maminku a bil ji. Odvezl jsem je domů a celý den nám s manželkou trvalo, než jsme vnučku uklidnili. Tehdy nám poprvé dcera řekla, co vše prožívala v manželství s br. K. K. Jenom ten den prý ji uhodil pěstí do brady tak, že se jí točila hlava, zavřel jí v pokoji a držel malou N., která hrozně plakala, křičela, že chce maminku a dcera se o ni bála. Měla modřiny na ruce jak jí je opět zkroutil. Když odcházely, tak prý jí s posměchem řekl - tak a teď si to můžeš s těma tvýma křesťanskýma rodičema probrat. To nás samozřejmě uráželo, ale nijak jsme na to už nereagovali. Zavolal jsem starším ze sb.Brno-Bohunice (br.Z.G.), řekl jsem, co se stalo, a bratr říkal, že je to hrozné a že se to musí už konečně pořádně vyřešit.
Po tom nám ovšem přišel opět dopis od br.K.K., kde jsme byli znovu obviněni z toho, že narušujeme jeho výchovu, že jej obcházíme jako hlavu rodiny. Přitom bylo jasné, že co se týká výchovy, bylo nejlepší malou N. co nejrychleji ten den odvézt do klidu a uklidnit ji. Opět nás tento dopis velmi urážel, ale s manželkou jsme si řekli, že na to nebudeme reagovat. Opět to bylo velmi vážné obvinění, aniž by s námi někdo mluvil (Mat.18:15–17). Navíc jsme tehdy s manželkou řešili otázku krve, protože manželka měla před sebou vážnou operaci, a tak to pro nás bylo důležitější. Jenže to nám nijak nepomohlo. Bratr J.P.st. mi oznámil, že byl se mnou svolán právní výbor, a že se mám dostavit (dodnes nevím proč, to mi nikdo neřekl) . To bylo pro mě a mou manželku něco, co si dodnes nedovedeme vysvětlit. Bratrům jsem napsal dopis, jak to cítím (přikládám dopis radě starších ze dne 21.05. 2002, a také z 30.05.2002). Navíc manželka byla z toho úplně citově i psychicky zničená a v té době volala br.R.H. Ptala se ho jak je to možné, co to se mnou dělají, že se jí to nelíbí. Tento pastýř jí dvakrát řekl do telefonu, že je neupřímná a položil telefon. Tak nyní jsme opravdu nevěděli, zda sníme nebo ne. Jenže to stále ještě není konec.
Na protest přestáváme docházet do sboru
Psal jsem bratrům, že s námi nikdo nikdy o ničem nemluvil (Mat.18:15–17), a že to považuji za pomluvy a pošpinění svého jména. Nic se nedělo a tak jsme s manželkou na protest přestali chodit na shromáždění. Víme, že to nebylo to nejrozumnější, ale přestali jsme chodit na protest proti tomu co se s námi děje a doufali jsme, že se bude skutečně něco dít. Jenže jsme se spletli . Čtyři měsíce se nedělo vůbec nic a my jsme začali zjišťovat, že ubližujeme Jehovovi a také sobě. Prosili jsme denně Jehovu, aby nám toto špatné přechodné období odpustil. Potom měla přijít spolupráce s KD a tak jsme si říkali, že se určitě někdo ozve. Taky že ano, týden před spoluprací nám volali dva starší, že jim chybíme, a že by nás rádi viděli na shromáždění. To jsme jim řekli, že děkujeme, ale že tomu nevěříme, protože jestliže o někom tvrdím že ho mám rád, tak to vypadá jinak. Dověděli jsme se také, že br.H.R. ze sb.Brno – Staré Město nám v této době pomáhal tak, že varoval některé bratry, kteří nás chodili povzbuzovat, aby se s námi nestýkali. Po spolupráci ubíhaly měsíce a my jsme s manželkou zjišťovali, že musíme něco dělat, jinak to nezvládneme. Mezi tím mě zavolal br.J.P.st., že k právnímu výboru již nemusím, že to zrušila odbočka. Proč, nebo co se vlastně děje, jsem se nedověděl, a dodnes nevím, proč jsem měl být u právního výboru.
Tragický život s tyranem
Mezitím nám dcera popsala, co vše s ní jako s manželkou dělal její manžel br.K.K. Pár měsíců po svatbě jí dal pěstí takovou ránu, že spadla, a to prosím byla těhotná. Nebo jí tahal po zemi za vlasy, když hodně plakala, tak jí dal na obličej polštář, aby to neslyšeli sousedi, škrtil ji, často ji chytil pod krkem a vyhrožoval jí (musela nosit rolák, protože měla pod krkem modřiny a bolelo jí to), a další věci, o kterých dcera ani nechce mluvit, protože začne vždy plakat. Když bydleli v podnájmu u s.J., tak prý ji takovou ubalil, že spadla ze židle, a v tom volal br.P.M. a ptal se, jak se mají. Dcera říkala, že měla tak strašnou chuť mu to říct, co ji manžel br.K.K. dělá, ale bála se. Jednou v noci plakala malá N. tak jí takovou ubalil, že jí tekla krev, a když se dcera ozvala jako matka, co dělá, tak tekla krev oběma . Několikrát seděla venku s dcerkou do noci na lavičce, on na ni řval z okna a ona se bála jít domů. Řekla mi doslova, že to, že ji bil se dalo vydržet, ale nejhorší pro ni bylo psychické týrání a ponižování.
Dcera I. mě řekla, že ho několikrát prosila, aby šli za staršími, že se tak nedá žít, ale on jí vždy uprosil, a tak to pokračovalo dál. Ukázala mě také dopis, který mu v té době psala, a když jsem jej četl, tak mě je z toho do pláče (kopii dopisu dcery, o kterém straší sb.Brno – Bohunice dobře vědí a dodnes si jej nevyžádali, je k dispozici). S manželkou jsme se také dověděli, že o situaci v rodině naší dcery velice dobře věděli mnozí ze sboru. Např. br.P.J.ml. s manželkou, br.J.M.ml. s manželkou, s. H.K. s manželem a další. Dokonce nám br.P.J.ml. říkal, že s br.K.K. několikrát mluvili starší ze sb.Brno-Bohunice a ptali se jej na situaci v rodině. Br.K.K. však vždy odpovídal, že je vše v pořádku a že si s manželkou věří. Nikdy ani slůvkem nikomu neřekl, ani když se jej bratři ptali, že má velké problémy a snažil se to tajit a dělá to dodnes. My jako rodiče jsme ovšem nevěděli vůbec nic. Naopak jsme si vždy říkali, nejezdí k nám, to se spraví, hlavně, že jim to klape v manželství. Nemohu vám ani vše popsat, protože to je pro mne jako otce velmi těžké. Všechny tyto věci jsem napsal radě starších do sb.Brno-Bohunice. Odpověď zněla, že nemám naslouchat vyloučené osobě, a že jsem dceři pěkně naletěl, že si vymýšlí.
Jenže tato tragédie, která potkala naši rodinu pokračuje dál. Když jsme dceru 8.května odvezli, bylo nám jasné, že tam společně s ním nemohou bydlet. Mezi tím se již domluvili společně, že se rozvedou. Br.K.K. řekl mé dceři, že když mu nechá všechen majetek, že jí nebude dělat žádné problémy při svěření dítěte do péče a následně při rozvodu. Doslova ji vydíral, že pokud mu vše nenechá, že ji zničí a nutil ji, aby podepsala dohodu, že se zříká veškerého majetku (tuto dohodu ostudnou pro křesťana mám k dispozici). Takže dcera mu nechala absolutně vše, odešla úplně bez ničeho, museli jsme jí nakoupit nádobí, pro vnučku válendu a další základní věci. J. K. se o ně postaral ve všech směrech, jinak by obě dodnes bydlely na ulici. To samozřejmě tatínka N. br.K.K. absolutně nezajímalo, že okradl nejen svoji manželku, ale také svoji dceru.
Nevíme, jak může takto jednat křesťanský služebník, ale říkali jsme si, že tyto záležitosti nejsou až tak důležité, pokud bude mezi nimi klid. Jenže klid nebyl, br.K.K. nevynechal žádnou příležitost, kdy mohl naši dceru ponížit, urazit, pomlouvat ji jinde ve sborech (jsou na to svědci) a vysmát se jí. A to prosím činí až do dnešního dne. Nevíme, jak tento člověk činil pokání ze svého jednání, protože se dceři za tak hrubé a kruté jednání nikdy neomluvil a ponižuje ji dodnes. Naše dcera se dnes léčí na psychiatrii, léčí se i jeho dcerka N. (není problém ukázat lékařské nálezy obou) a br.K.K. si z ní do dnešního dne dělá legraci, vysmívá se jí, ať se jde léčit, že je blázen. Dcera se v noci budila, plakala, vykřikovala ze spaní a bála se ho. Když jsem br.S.S. říkal, že br.K. K. jako křesťan jedná velmi špatně, že ho ani nezajímá jestli má jeho dcera na čem spát nebo z čeho jíst, opět jsem prý naletět vyloučené osobě. Když probíhal soud ohledně svěření dítěte do péče, byli jsme s manželkou doslova šokováni. U soudu se scházeli starší sborů jako kdyby šlo o nějaký proces svědků Jehovových. Dokonce br.R.H. si dělal poznámky a potom je společně na chodbě rozebírali s br.P.M., S.S., J.P.ml. a M.J.ml. Velmi nás to uráželo a cítili jsme, že to je rodinná záležitost a bolelo nás to, navíc, že se mnou a s manželkou vůbec nebyli ochotni o této věci mluvit.
Navíc br.K.K. u soudu ohledně svěření dítěte do péče řekl, že svoji manželku nikdy fyzicky nenapadl , že jí dal jenom jednou malý políček, kterého hluboce lituje. Přitom jak mě, tak právnímu výboru se přiznal, že to bylo několikrát. Tato lež je písemně zaznamenána u soudu. Když jsem na to upozorňoval br.S.S., bylo mě vysvětleno, že br.K.K. se vyjádřil k tomu, zda to dělal před dcerou. A takové slovíčkaření pokračuje v případě br.K.K. neustále. Pravdou je, že když mlátil moji dceru, tak vždy malou N. vystrčil na chodbu za dveře a přikázal jí, aby tam nechodila. Malá N. však vždy vše viděla přes skleněné dveře.Když mu dnes naše dcera řekne, že ji bil, tak se jí vysmívá do telefonu, že to nemůže dokázat, že na to nemá svědky (existuje telefonický záznam takového výsměchu, kde doslova dceři říká – chacha máš na to svědky ?..nemáš co…. ). Říkali jsme si, jak je to možné, co se to děje.
Naše trápení se ale nezmírnilo, naopak. Během celé této doby, asi zhruba jeden rok, tento br. K.K. bydlel u naší druhé dcery P.P. a jejího manžela br.J.P.ml.. Když jsme na to poukazovali br.P.M. z Bohunic, bylo nám řečeno, že je to rodina, a tak na tom není nic špatného. Jenže my jako rodiče jsme cítili a cítíme stále, že není dobré, aby u mladých manželů (dcera P. a J.P.ml.) bydlel bratr a navíc ten, co žil s její sestrou I. To vše bylo ještě umocněno tím, že tam br.K.K. bydlel po celou dobu načerno a nikomu to nevadilo (tuto záležitost je možné prokázat na úřadě, kam patří). Přitom je to byt katolické církve, ti vědí že jsou Svědkové Jehovovi a také vědí, že tam br.K.K. bydlel dlouhodobě načerno. Ti se na tuto záležitost dokonce dívají jako na nečistotu, a diví se jak je to u svědků Jehovových možné. Br.P. J. mladší obhajoval bydlení br.K.K. u nich jako pomoc bratrovi v nouzi přesto, že br.K.K. měl měsíční příjem 13000 Kč, kdežto jeho manželka s dítětem měla měsíční příjem 5000 Kč, což nestačilo ani na podnájem, kde bydlela. Navíc br.K.K. nebyl jediný, kdo u br.J.P.ml. bydlel načerno.
V té době br.K.K., kdy bydlel u manželů P. načerno, si na tom stejném úřadě zažádal o nebytové prostory, že si z toho udělá byt. Jeho žádost byla v rozporu se zákonem a také s křesťanskou morálkou. V žádosti vůbec neuvedl, že je ženatý a že má dceru. Byl to strašný podvod o kterém věděli i další, a nic se nedělo. Když si šla dcera zažádat o byt a uvedla jméno svého manžela, bylo jí řečeno, že její manžel již má o byt zažádáno. Dcera říkala úřednicím, jak je to možné. Bylo jí řečeno, že K.K. v žádosti neuvedl, že je ženatý a má dítě. Tím dceři znemožnil možnost získat bydlení pro sebe a dceru N. Když to tedy bylo tak, chtěla mít dcera spolupodílnictví na tom bytě, br.K.K. se jí jako křesťan vysmál a řekl jí, že jí do toho nic není. Vůbec ho nezajímalo, kde bude s malou bydlet, a tak s požehnáním starších ze sboru ji skutečně připravil o všechno. Dcera dostala sice písemné přidělení bytu, ale byt nemá a on se jí vysmívá.
Navíc tento byt mu pomohla sehnat zájemkyně paní A.O., se kterou studovala s.P.P.. Br.K.K. slíbil této zájemkyni odměnu 10 000 Kč. Když tento byt získal, dal této zájemkyni bonboniéru. Tato zájemkyně dnes kvůli takovému jednání br.K.K. přestala studovat, chodí po Brně a nadává velmi vulgárně na svědky Jehovovy, především na br.K.K., br.J.P.ml. a jeho manželku, že ji podvedli a okradli. O této záležitosti byl informován městský dozorce br.J.P.
Svědek Jehovův nesmí pomáhat vyloučené dceři, která je v nouzi?
A tak se situace opakuje, naše dcera P.P. se svým manžele br.J.P. ml. k nám už asi 8 měsíců nechodí, a když jsem se pokoušel jim napsat dopis, že nás to mrzí, že potřebujeme posilu namísto toho co dělají, bylo nám naší dcerou P. a jejím manželem starším sboru br.J.P. řečeno, že jim je z našeho dopisu na zvracení (dopis přikládám). Tak se nám zdá, že to, co nám br. K. K. před nějakým rokem slíbil se mu docela daří. S manželkou jsme se sami rozhodli, že začneme chodit na shromáždění, a že bude na čas dobré, když budeme chodit do jiného sboru. Začali jsme tedy chodit do sb.Brno-Slatina a měli jsme oba velkou radost. Podařilo se nám stát se opět pravidelnými zvěstovateli, ale… Když přijdeme na shromáždění, často jsme zváni já nebo manželka do místnosti pro starší, a bratři se nás ptají, zda jsme se viděli s vyloučenou dcerou a podobně. Obavy bratrů chápeme a vážíme si jich, jenže když je to stále a ještě s námi opět nikdo nemluví a víme odkud vítr vane, začíná nás tato situace urážet a ponižovat.
Když totiž vnučka řekne tatínkovi (br.K.K.), že byla u babičky, tento bratr jde, řekne to starším ve sboru, a ti už to řeší s našimi staršími. Ale kde jsou ty biblické zásady, jestliže máš něco proti svému bratru jdi … a tak dále? Já jsem navíc radě starších do sb.Brno-Bohunice psal dopis, že br.K.K. je násilník a že potřebuje pomoc. Říkal jsem br.S.S., že vzhledem k tomu v jakém vyrůstal prostředí doma (znám ho dobře, studoval jsem s ním), má velice zkreslený názor na to, co je násilí. Telefonicky jsem mluvil s br.S.S., že když si br.K.K. vyzvedává dcerku N., jezdí s ním pravidelně br.J.P.ml. a br J.M.ml. Říkal jsem, že se jich dcera bojí, že to cítí jako šikanu a omezování osobní svobody. Několikrát tam došlo k menším incidentům. Br.K.K. napadl J.K. a rozbil mu filmovou kameru. Opět odpověď zněla, že jsem naletěl své dceři.
Násilník obviněn z ublížení na těle
Sama dcera několikrát psala dopis radě starších do Bohunic, že ji br.K.K. s již zmíněnými bratry šikanuje a zastrašuje. Snažila se i telefonovat, ale bratři na to nikdy nereagovali s tím, že se s ní o tom bavit nebudou (tento telefonický rozhovor je natočen). V dopise jsem tehdy bratrům do Bohunic napsal, že vše, co se bude dít dál, padá na jejich hlavu. A stalo se. Dcera I. se mezitím rozvedla a vdala se za J.K. Nyní je situace taková, že br.K.K. napadl jejího manžela J.K. Došlo k těžkému ublížení na zdraví, které vyšetřuje kriminální policie ČR. Pod tíhou důkazů se br.K.K. na policii přiznal k tomuto napadení. Br.K.K. také vždy podá při výslechu nějaké trestní oznámení na J.K., která se ale vždy uzavřela s tím, že jsou nepravdivá a účelová. Pan J. K. utrpěl otřes mozku, jak do něj br.K.K. na zemi kopal, zlomil mu ruku , a museli mu sešívat obličej. Když to dcera I. byla říci bratrům do sb.Brno-Bohunice, (br.S.S. a J.M.), tak jí bylo údajně bratrem J.M. řečeno, že když se někdo brání, tak takto jednat může, a br. K. K. se bránil .
Tato záležitost bude mít dohru u soudu jelikož zranění p.J.K. byla vážná a br.K.K. je trestně stíhán z těžkého ublížení na zdraví. Když s manželkou slyšíme, že starší tvrdí, že tak jednat křesťan může, tak nevíme, jestli jsme celý život něco dělali zbytečně nebo ne. Bratr M.J.st. také naší dceři I. řekl, že celý sbor ji odsoudil, a my žasneme, jak je to možné a jak může toto říct starší a použít to ještě jako argument proti někomu. Navíc jí br.M.J.st. řekl při této příležitosti, ať prý se nediví, že br.K.K. tak jedná, že je to kvůli J.K., a že mají v zápisu od právního výboru, že důvodem jejího rozvodu je J.K. Přitom naše dcera se s br.K.K. rozvedla na základě fyzického a psychického týrání, které se stále stupňovalo a nedalo se vydržet. Přesto i tehdy se dcera snažila dál chodit společně s ním na shromáždění, i když se nepřiznal k takovému hrubému jednání. O rozvod zažádala až 7 měsíců po právním výboru, kdy už se to nedalo vydržet. Jak může tedy zápis z tohoto právního výboru znít, že se rozvádí kvůli J.K. Vždyť v té době o rozvodu nebyla vůbec řeč.
Svědek Jehovův žasne, nevěřící příbuzní se diví
Negativním důsledkem této události je, že jak rodina z moji strany, tak rodina ze strany mé manželky ví, co se stalo. Nejen to, že br.K.K. bil naši dceru, ale že nyní těžce zranil i jejího manžela. Všichni vědí, že je svědek Jehovův a všichni se ptají, jak je možné, že je stále svědkem. Všichni nám svědkům vždy fandili a vždy se nás zastávali, ale nyní je situace taková, že se začínají ptát, a já s manželkou jsme ticho a nevíme, co odpovědět, protože odpověď sami neznáme. Co je ještě horší, rodiče od J.K. jsou katolíci a vědí, že jsme svědkové Jehovovi. Vědí také, že br.K.K., který jim zmrzačil syna je také svědek. Je tam silná tendence, že soud, který bude probíhat, bude znát veřejnost, a my tomu nemůžeme nijak zabránit.
Bojíme se „pomoci“ starších
Naše situace je dnes taková, že jsme s manželkou nebyli již měsíc na shromáždění a bojíme se tam jít, že se nás opět bude někdo ptát, jestli jsme nemluvili s dcerou . Víme ale, a chystáme se, že chodit chceme, a musíme tuto situaci zase nějak překonat. Bratrům z našeho sboru (N.N.) jsem řekl, že budu psát na odbočku, že již nevíme jak dál. Bratr mě řekl, že to je dobře, že to tedy mám napsat. Tento dopis dostala tedy také rada starších sb.Brno-Slatina a městský dozorce br.J.P. V rodině jsou přece situace, které mohu rozhodovat jenom já jako hlava rodiny a pokud se někomu něco nezdá, vždyť by měl přijít za mnou a zeptat se mne. Tato situace, kterou vám tady popisuji už trvá přes dva roky, a s námi do dnešního nikdo nikdy nemluvil. Proto vše skutečně cítíme jako pomluvy a špinění a vláčení našeho jména. Vždyť když se br.K.K. něco nezdá, že jsme mluvili s dcerou, měl by přijít za námi a zeptat se nás na to. Když to neudělá a jde za staršími, měli by mu říct starší, běž za bratrem, promluv si s ním. Ale to se neděje, a tak s požehnáním starších se zde neuplatňují biblické zásady.
Opět předvolán k právnímu výboru
V době psaní tohoto dopisu jsem však byl telefonicky informován, že se mám dostavit k právnímu výboru z důvodu nevázaného chování . Toto pozvání jsem odmítl s tím, že situace se zase opakuje, a ti o kterých víme hodně věcí, se nás chtějí zbavit. (Máme pocit, že když jsem bratrům řekl, že vše napíši na odbočku, byl z iniciativy některých rychle svolán právní výbor). Podotýkám, že si již nevíme rady, a tak píši vše otevřeně. Ze zkušenosti s br.K.K. víme, že když řekne, že to není pravda, tak je to vyřešeno.
„Vpravdě vám říkám: pro sodomskou a gomorskou zemi to bude v Soudném dnu snesitelnější než pro ono město“ (Matouš 10:15)
Musím napsat tedy, co vím i o bratrech, kteří jsou do této naší rodinné tragédie nějak zapojeni, a kteří mají proti mně vystupovat jako svědkové. Tak například br.P.M. (sb.Brno-Bohunice) byl roky obviňován, že má pletky se s.M.A. O této záležitosti ví skoro celý sb.Brno-Bohunice a také bratři z jiných sborů. Tato věc se táhne již mnoho let a nic se nevyřešilo. Přitom asi 25 křesťanů je nejednou na dovolené vidělo, jak se hladí po rukách, jak ji bratr hladí po nohách, jak se vodí za ruce, jak bratr objímá sestru kolem ramen atd. Při nějaké společenské hře ji bratr hladil přede všemi přítomnými nohy a ona mu hladila ruku. Tato situace se měla řešit právním výborem, kde jako svědkové měli být br.M.G. (který řekl, že tato situace mezi br. P.M. a s.M.A. ho již trápí mnoho let a mrzí ho, že neměl sílu to řešit dříve), s.P.P., s.D.Ž. a tehdy ještě s.I.K. V této věci také br.B. z Bohunic četl nějaký dopis, který s.M.A. věnovala s dárkem br.P.M., a po přečtení se br.B. vyjádřil, že to je strašné, a že se to musí okamžitě řešit. V této věci také br.P.M. s manželkou s.M.M. navštívili s.D.Ž. v práci a před spoluzaměstnanci jí vynadali, aby se starala o své věci a nestrkala nos do toho, po čem ji nic není. Tato sestra potom velmi dlouho odcházela ze sálu, když měl br.P.M. nějaký program a nebyla jediná.
Tato věc se potom smetla se stolu, a br.P.M. se doslova všem svědkům této věci vysmál do očí. Ironií je to, že když byla dcera I. u právního výboru za nemravnost, jako předsedající sloužil br.P.M., který týden potom byl řešen ve sboru Bohunice za nemravné a nevhodné jednání (o kterém půl sboru vědělo již mnoho let) se sestrou M.A. S dcerou se stýkáme, protože potřebuje citovou pomoc, jelikož se léčí na psychiatrii. Vyprávěla mi, jak s ní bratři jednali u právního výboru, že to bylo hrozně ponižující a nespravedlivé. S K.K. svým manželem se dohodli, že nebudou nic říkat a nebudou na sebe házet žádnou špínu. Dcera tedy neřekla ani slovo, protože si byla vědoma svého hříchu. Když byl vyslýchán K.K., tak tam nesměla být, když byla vyslýchána ona, bylo to v přítomnosti manžela. Bylo to pro ni ponižující a bolestné. K.K. tehdy dostal od starších radu, že má všemi možnými prostředky zabránit jakémukoliv styku manželky s J.K. Dodnes to tak dělá, i když už není její manžel, a napadl ho tak, že mu způsobil těžké ublížení na zdraví. Navíc bylo J.K. a naší dceři řečeno br.J.M.st., že jsou největší odpad společnosti.
Dovolené, na které jezdí tato skupiny křesťanů jsou jen velké pitky, o ničem jiném to není až to skončilo zraněním N., kdy jí měl tatínek sebou a zranil ji br.J.M.ml. Lékařský nález je k dispozici. Br.J.M.ml. se před tím, než se oženil, dopustil smilstva s jednou dívkou na chatě, což je ve sboru Brno-Bohunice veřejným tajemstvím, a jsou další a další vážné věci.
Zmiňuji se o tom proto, že tito lidé nás chtějí moralizovat, stále nás sledují, doslova nás špehují, jezdí za námi, aby mohli proti mě a mé manželce svědčit, že se stýkáme s vyloučenou dcerou. Opakuji že naše dcera I. se léčí na psychiatrii a potřebuje naši citovou pomoc a podporu. Kdybychom ji nepomáhali a nepomohl by jí J.K. (její nynější manžel), tak jsme už dnes dceru neměli. Navíc se na psychiatrii léčí i naše vnučka N. a její tatínek br.K.K. si z toho všeho dělá legraci. Naše dcera se dopustila vážného hříchu, který rozhodně neomlouváme , následky si nese dodnes a ponese si je i nadále. Byla za to potrestána tím největším možným trestem, ale někteří bratři především K.K. a starší ze sb.Brno-Bohunice si zřejmě myslí, že ji za to budou trestat neustále a donekonečna . Když si br.K.K. vezme svoji dcerku N. v době, kdy ji má mít, tak této holčičce vykládá, že maminka nepřežije do ráje, že zemře, že maminka se svým manželem používá své pohlavní orgány špatným způsobem a za to nebude v ráji a mnohé jiné věci, z kterých je potom N. úplně mimo. V noci se budí, chodí se dívat na maminku, jestli je živá, a podobně. Také se díky tomu všemu léčí. U právního výboru bylo dceři řečeno, že jí budou bratři pomáhat, aby se mohla vrátit. Přesto, že svůj vztah s J.K. legalizovali, nemají šanci se vrátit, a bratři se s nimi odmítají jakkoliv bavit . Je jasné, že nikdo z nich nemá zájem ani potřebu, aby se vrátili. Ono by se totiž jinak muselo mnoho věcí znovu řešit.
Nuda v Brně?
Já budu zřejmě vyloučen, protože jsem se odmítl dostavit k právnímu výboru, kde měli sedět právě tito svědkové br.K.K., br.J.P.ml., br.J.M.ml. a možná ještě další. Jsem však stále přesvědčen o tom, že se jednou pravda musí ukázat a tito lidé, kteří mají trám v oku a poukazují na stéblo jiných, pokud nezmění svůj postoj si budou muset nést následky za své jednání.Ve všech situacích, kdy je br.K.K. vyslýchán policií, vystupuje jako svědek Jehovův. Svým hrůzným jednáním pošpinil tak Jehovu a jeho organizaci, že se to nedá popsat. O jeho jednání vědí desítky lidí z našich rodin a další a všichni kroutí hlavou jak tento člověk může chodit druhým vyprávět o požehnáních Božího Království .
Tento bratr má dodnes výsady, je služebníkem pro časopisy a na sjezdu jako pořadatel. S manželkou jsme přesvědčeni o tom, že toho víme tolik, že se nedivíme, že budu zřejmě vyloučen, protože každý, kdo chtěl tyto záležitosti řešit, buď přestal chodit na shromáždění, a nebo odešel jinam. Naše domněnka je umocněna ještě tím, že na začátku listopadu jsme měli anonymní telefonát domů, který zněl: „Ahoj vyslechl jsem rozhovor některých kompetentních osob, dávejte si pozor, jdou po vás kvůli vaší dceři I., máme vás rádi“. Tehdy jsme si s manželkou říkali, že to už je snad nějaká mafie či co a nevěřili tomu. Dnes tomuto telefonátu přikládáme pravdivost. Je zajímavé, že když jsme nechodili delší dobu na shromáždění, tak si nás vůbec nikdo nevšímal, jako kdybychom neexistovali. Jakmile jsme se manželkou rozhodli, že začneme, nastala další vlna obviňování ze strany těchto bratrů. Některé věci, které zde popisuji se nedají dosvědčit, protože tito „křesťané“ jsou svědky sami sobě, vědí o sobě a vzájemně se drží jak se říká v šachu a nikoho mezi sebe nepustí. Zřejmě se jim podaří se z toho jako vždy nějak vylhat, ale to je nám vcelku jedno. Osobně mám silnou touhu všechny tyto věci zveřejnit, aby to sloužilo jako velké poučení pro ostatní. Nelehko se píše o takových rodinných věcech, které se týkají nás, našich dětí, ale je to poslední možnost, kterou vidíme, že musíme udělat.
Nevím, jestli se bude někdo těmito věcmi zabývat, ale musel jsem to takhle vše napsat.
Přeji Vám mnoho radostnější práce než této a také požehnání.
P.Š., 24.01.2004
(Redakčně zkorigováno a upraveno)
Petr Š. poslal svoji zkušenost ke zveřejnění na www.straznavez.cz s tímto dovětkem datovaným 16.7.2005:
Vyloučen za nevázané chování
Tento dopis byl poslán v lednu 2004 na Pražskou odbočku. Byl také adresován dvěma brněnským sborům a městskému dozorci. Byl ovšem čten i jinými bratry, kterým nebyl určen a tak bylo porušeno naše soukromí a listovní tajemství.
V době psaní tohoto dopisu byl se mnou veden právní výbor za to, že se stýkám se svojí vyloučenou dcerou a jejím manželem. V té době městský dozorce zjišťoval skutečnosti některých obvinění z mé strany, a říkal, že na 95% vše hraje v můj prospěch. Dokonce z odbočky bylo voláno, aby byl právní výbor se mnou zastaven. A prý konečně budou v Brně padat hlavy. Odborníci na slovo vzatí z Prahy přijeli, vše prozkoumali, a mé obvinění označili zřejmě jako nepodložené. Jelikož jsem odmítl dostavit se k právnímu výboru, bylo rozhodnuto. Vyloučen za nevázané chování.
Oni totiž tady v Brně tento dopis četli ti, kterým nebyl určen dříve, než ti v Praze, a tak se na to mohli dobře připravit. Naše dcera sice byla vyloučena za cizoložství, ale dnes se tomu nedivíme (neospravedlňuji to). K nám nesměla, neměla se komu svěřovat se svými hrůzami, a myslím, že by nám to v té době ani neřekla, protože on ji vždy umluvil, že už to neudělá. A tak se svěřovala jednomu bratrovi…
Dnes jsme rádi, že je šťastná a čeká druhou dcerku. A tak hlavy v Brně padaly, ale jenom jedna – má. K.K. je stále příkladným bratrem a ani trestní stíhání o ublížení na zdraví nebylo u soudu prokázáno. Oni tam totiž v jeho prospěch falešně svědčili někteří svědkové Jehovovi. Moje milovaná manželka stojí při mně, jsme spolu vždy zajedno, a pokud je to možné děláme vše společně. Vědí to všichni v Brně - dobře nás znají. I ona společně se mnou navštěvuje naší dceru, manžela a vnučku, ale vyloučena zatím nebyla. Když jsme se na to dotazovali, tak nám bylo řečeno, že já jsem hlava rodiny a tak zasloužím jenom já.
P.Š., 16.7.2005
Související odkaz:
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - slovo úvodem - viz zde
Použité ilustrace
Dary v podobě lidí, In: Strážná věž, 1.6.1999
Vlk v beránčím rouše, In: Největší člověk, který kdy žil, 1993
Paste stádo, In: Strážná věž 15.11.2002
Pomoc pro týrané ženy, In: Probuďte se!, 8.11.2001
Skončí někdy násilý v domovech?, In: Probuďte se!, 8.února 1993
Dary v podobě lidí, In: Strážná věž, 1.6.1999
Pokud není uvedeno jinak, uvedené publikace vydala Společnost Strážná věž nebo některá její přidružená asociace, zejména: Watchtower Bible And Tract Society of New York, Inc., International Bible Students Association Brooklyn, New York, USA, Watchtower Bible And Tract Society of Pennsylvania
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz