|
| Raymond Franz, Praha, Staroměstská radnice, 12. října 2007 |
Setkání s Raymondem Franzem dne 12. 10. 2007
- 2.část
V pátek 12. října 2007 se uskutečnilo v Praze neformální setkání s Raymondem Franzem. Níže uvádíme přepis druhé poloviny tohoto setkání.
Setkání s Raymondem Franzem dne 12. 10. 2007 - 1. část
Nemůžeme si dovolit žít v minulosti. Život je cesta, a proto se musíme neustále pohybovat kupředu. Jestliže se neustále ohlížíme zpět na špatné věci, k nimž došlo, a pociťujeme kvůli tomu hořkost, nikdy neučiníme žádný pokrok. |
Dotaz: Co si myslíte o disidentském hnutí mezi svědky Jehovovými? Po celém světě je mnoho skupin lidí, kteří jsou stále svědky Jehovovými a kteří publikují na internetu nebo vydávají knihy, kde nezávisle hovoří o naukách svědků. Má takováto činnost smysl?
Odpověď Raymonda Franze (dále RF): Chápu, proč se chtějí k určitým věcem vyjadřovat, ale je velice politováníhodné, když zjistíte, že celá řada těchto webových stránek je veskrze negativní. Lidé, kteří odcházejí od svědků Jehovových, nepotřebují všechny tyto negativní věci, ale něco, co je povzbudí a pomůže jim. Nabízejí se slova apoštola Petra z 1. Petra 2:23, kde je o Ježíši řečeno: "Když byl urážen, neoplácel urážkou, když měl trpět, nebránil se s hrozbami, ale místo toho se vydal tomu, kdo soudí spravedlivě." (NEB) A v Římanům 12:16-21 se uvádí: "Mějte stejný postoj ke všem: dejte stranou ambiciózní myšlenky, a přátelsky se stýkejte s těmi, kdo jsou nízkého smýšlení. Nebuďte moudří ve své vlastní mysli. Nikdy neoplácejte za urážku urážkou. Je-li tvůj nepřítel hladový, nakrm jej. Má-li žízeň, dej mu něco napít. Tím navršíš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nedejte se překonat zlem, ale překonávejte zlo dobrem." (NEB) A v 1. Korinťanům 13:7, 8 je řečeno: "Láska má dobré způsoby, a neusiluje o sobeckou výhodu, nenechá se urazit, nevede si záznamy o ničemnosti, ani si nelibuje v ničemnosti jiných lidí." (NEB) Opravdu špatnou cestou je, když se člověk nechá ovládnout hořkostí. To je důvod, proč mně osobně většina takových webových stránek nepřipadá zajímavá. Na naší webové stránce www.commentarypress.com máme sice mnoho různých článků, ale všechny jsou pozitivního rázu. Nemůžeme si dovolit žít v minulosti. Život je cesta, a proto se musíme neustále pohybovat kupředu. Jestliže se neustále ohlížíme zpět na špatné věci, k nimž došlo, a pociťujeme kvůli tomu hořkost, nikdy neučiníme žádný pokrok. Nakonec se náš postup může zcela zastavit, a budeme stagnovat.
Můj komentář byl pouze o daném biblickém textu, ale nikdy jsem neříkal něco jako: "Tak tímto se prokazuje, že toto je chybné nebo je to nějak jinak." Nechal jsem na lidech, aby to viděli sami. |
Ve všem, co jsem napsal, jsem vždy lidi povzbuzoval, aby postupovali vpřed. Dostávám dopisy od lidí z celého světa, ze všech světadílů a zemí. Někteří jsou stále ve spojení se svědky Jehovovými. Nikdy se nijak kriticky nevyjadřuji vůči těm, kdo stále jsou svědky Jehovovými. Jejich rozhodnutí považuji ze čistě osobní záležitost, za něco, co je pouze mezi nimi a Bohem. A je mi jasné, že mnozí z nich jsou ve velmi obtížné situaci. Někdy je celá jejich rodina ve spojení se svědky Jehovovými. Anebo mají rodiče, kteří jsou svědky Jehovovými a kteří jsou v pokročilém věku. A proto raději určitou dobu ve spojení se svědky pokračují. Ostatně, když jsem odešel z Brooklynu a přestěhoval se do Alabamy, chodili jsme do místního sálu Království a účastnili se shromáždění, a dělali jsme to proto, že jsme po určitou dobu chtěli mít kontakt s lidmi, které jsem znal, a chtěl jsem ji vysvětlit, co dělám. Bylo to velmi obtížné. Během studia Strážné věže jsem slyšel předkládat věci, o nichž jsem věděl, že jsou nesprávné, ale nemohl jsem s tím nic udělat. A tak prakticky kdykoli jsem měl komentář, nebyl tento komentář z daného odstavce nebo z časopisu Strážná věž, ale použil jsem určitý text Písma, o němž jsem se domníval, že by mohl do dané záležitosti vnést trochu světla a přemýšlivému člověku pomoci vidět onu chybu. A působilo na mě, když prakticky po každém shromáždění za mnou několik lidí přišlo a říkali, jak moc na ně ten komentář zapůsobil. Můj komentář byl pouze o daném biblickém textu, ale nikdy jsem neříkal něco jako: "Tak tímto se prokazuje, že toto je chybné nebo je to nějak jinak." Nechal jsem na lidech, aby to viděli sami.
Kdysi jsem napsal článek do Strážné věže na téma posvátné služby. Článek ukazoval, že tento termín se vztahuje na celý křesťanův život. Například u Jakuba 1:26, 27 se říká: "Člověk si může myslet, že je zbožný, ale pokud neovládá svůj jazyk, klame sám sebe, a jeho náboženství je tím prázdné. Náboženství, jež je před zrakem našeho Boha a Otce bez poskvrny a vady, je takové: Vycházet na pomoc vdovám a sirotkům v jejich soužení a udržovat sám sebe bez poskvrny od světa." (NEB) Výraz "náboženství" pochází z řeckého "threskeia", jež je v překladu Nového světa přeloženo jako "posvátná služba". Poté, co jsem byl požádán, abych podal rezignaci na službu ve vedoucím sboru, a opustil jsem ústředí Společnosti v Brooklynu, napsali článek, ve kterém byla snaha vyvrátit vše, co jsem předtím napsal. Uváděli zde, že toto řecké slovo "threskeia", které překládali jako "posvátná služba", se vztahuje pouze na kazatelskou službu, návštěvu shromáždění, práci ve výboru odbočky, a tak podobně. Ale Jakub je uplatňuje na pomoc sirotkům a vdovám. Vedoucí onoho studia Strážné věže byl mladý muž, jehož jsem dobře znal. Byl to velmi upřímný člověk a snažil se řídit Písmem. Na konci studia se tedy přítomných zeptal: "Pokud v našem sboru například bude nějaká sestra, které zemře manžel, a která bude v obtížné situaci a někdo z nás jí půjde pomoci – bude to posvátná služba?" Nikdo se nepřihlásil. A on řekl: "Nebojte se říci byť i nesprávný názor. Znovu se zeptám – byla by to posvátná služba?" Přihlásila se tedy jeho vlastní sestra a řekla: "Ne, to by nebyla posvátná služba." On poté přečetl tento text z Jakuba, kde se říká, že posvátná služba znamená "vycházet na pomoc vdovám a sirotkům v jejich soužení". Nato se přihlásil jeho strýc a řekl: "Rád bych všechny přítomné upozornil na otázku čtenářů v této Strážné věži, kde je ukázáno, co posvátná služba skutečně je." Takže onen mladý muž citoval Bibli, Boží slovo, ale jeho strýc řekl: "Ne, platí to, co je ve Strážné věži, v otázce čtenářů."
Domnívám se, že právě toto si musí uvědomit všichni, kdo opouštějí organizaci – totiž, že jejich služba není něco, co by bylo předem dáno určitou, stanovenou formou, podle určitého rozvrhu. Existuje řecké slovo "ergon" které je překládáno jako "skutky". Pro svědky Jehovovy "skutky" znamenají kazatelskou službu, chodit dveře ode dveří, a tak dále. Ale u Matouše 5:14-16 se uvádí: "Vy jste světlo světa, a vaše světlo musí svítit před lidmi, aby z vašich skutků (ergon) viděli vaši dobrotu, a tak vzdávali chválu vašemu nebeskému Otci." (NEB) Zde je použito množné číslo slova, které znamená "skutky" (řecky "erga"). A on tu říká, že lidé uvidí "dobrotu z vašich skutků". A v 1. Jana 3:17, 18 se uvádí: "Pokud má někdo světské statky a vidí svého bratra v nouzi, ale uzavře před ním své srdce, jak v něm přebývá Boží láska? Děťátka milujme nejen slovem a jazykem, ale skutkem a pravdou." (RSV) A opět je zde použito totéž řecké slovo "ergon", které je přeloženo jako "skutek", a je uplatněno na pomoc někomu, kdo je v nouzi. Je tedy třeba, abychom si uvědomili, že se to vztahuje na každou část našeho života.
V prvním století byl život velmi odlišný. A je zcela nereálné myslet si, že lidé mohli věnovat řadu hodin týdně čemusi jako kazatelské službě a práci dveře ode dveří, jak to vyžaduje Společnost. V té době lidé často pracovali od východu slunce až do západu. A pokud jde o ženy, byl jejich život – ve srovnání s dnešní dobou – nesmírně náročný. Dnes stačí otočit knoflíkem, a máme teplo. Ony musely nanosit dřevo. Nám stačí otočit kohoutkem, a máme vodu. Ony musely chodit se džberem ke studni, naplnit ho vodou a pak ho přinést domů. Je tedy velmi nepravděpodobné, že by jejich život poté, co se stali křesťany, byl nějak výrazně odlišný. Nepochybně mnoho věcí pokračovalo naprosto stejně. Ale během dne pochopitelně potkávali lidi. Žena třeba potkala jinou ženu cestou ke studni, nebo muž potkával lidi během své práce. A na základě toho, jakými lidmi byli, jak se chovali a jak se změnili, se jich lidé sami začali ptát. Lidé na nich viděli změnu a chtěli vědět, jak a proč k takové změně došlo. A tak dostávali příležitost vyjadřovat se o své víře v Pána Ježíše Krista a v jeho učení.
Ale to není vše. Velká část obyvatelstva Římské říše byli otroci. Ve větších městech až jedna třetina obyvatel byli otroci. A pochopitelně neměli žádnou volnost si dělat, co chtěli, protože měli pána, který zcela ovládal jejich činnost. Takže je naprosto nereálné myslet si, že by šli na dvě až tři hodiny dělat to, o čem dnes mluví společnost Strážná věž. Ale křesťanství mohli jasně prokazovat ve svém každodenním chování, svým každodenním životem. A svému pánovi mohli vydávat svědectví tím, jak mu věrně sloužili. Musíme si tedy uvědomit, že svědectví o Ježíšovi a svědectví o Pravdě se nevydává jen daným, určeným způsobem a v určitou dobu, ale vydáváme ho vlastním způsobem života, tím, jakými lidmi jsme. To od nás vyžaduje mnoho. Znamená to vlastně mnohem více, než když bychom chodili dveře od dveří a nabízeli časopisy. Když si to uvědomujeme, má to pro nás mnohem hlubší význam. (Pozn.: další podrobnosti o tomto tématu viz kniha Hledání křesťanské svobody.)
|
| Raymond Franz, Praha, Staroměstská radnice, 12. října 2007 |
Dotaz: Má tedy smysl provádět nějakou organizovanou službu v podobném duchu, v jakém ji dnes provádějí svědkové Jehovovi?
Odpověď RF: V Písmu pro to není absolutně žádný podklad. Když jsem v roce 1944 absolvoval školu Gilead, byl jsem poslán do Kalifornie, abych zde sloužil jako krajský dozorce. A v každém sboru, který jsem navštívil, jsem měl přednést takzvaný služební proslov. Snažil jsem se tedy projít všemi pasážemi v Písmu, abych našel cokoli o druhu služby, tak jak ji prosazuje společnost Strážná věž, tedy o skupinovém vydávání svědectví a práci dveře od dveří. Četl jsem, vyhledával a zkoumal, ale nemohl jsem vůbec nic nalézt. To mě překvapilo, protože Společnost tyto záležitosti neustále zdůrazňovala, ale já jsem k tomu v Bibli nemohl nic nalézt.
Moderátor: Již je hodně pozdě, proto navrhuji poslední tři dotazy.
Dotaz: Vaše jméno je často spojováno s jakýmsi doplňkem "bývalý svědek". Není vám to trošku nepříjemné? Jak se vy sám cítíte v dnešní době? Jak byste sám popsal svůj stav?
Odpověď RF: Je to podobné jako v případě apoštola Pavla, který říká, že když vyrůstal, byl zcela pohroužen do tradice svých otců. Studoval u nohou Gamaliela. Ale Pavel pak říká, že všechny ty věci z minulosti považuje za smetí, aby mohl projevovat víru v Ježíše Krista. Minulost je tedy pro mě minulostí. Námětem svědků Jehovových se nadále zabývám jen proto, že mě lidé žádají o informace. Když jsem odešel z Brooklynu, absolutně jsem neměl v úmyslu napsat nějakou knihu. Viděl jsem totiž různé knihy, které byly napsány, a které byly nesmírně negativní. Nemohl jsem se ztotožňovat s duchem, který se v nich zrcadlil. Časopis Time, který se vydává po celém světě, po mém vyloučení za mnou do Atlanty poslal reportéra, aby se mnou udělal rozhovor. A když v časopise Time tento článek vyšel, přišly na něj tisíce dopisů. (Viz: Richard N. Ostling, Witness Under Prosecution, Time, February 22, 1982.) Časopis Time nato dal těmto lidem mou adresu. V té době jsem měl jen obyčejný psací stroj a pokoušet se na všechny ty dopisy odpovědět jen s použitím psacího stroje bylo prostě nemožné. A proto jsem se rozhodl, že nejlepší bude napsat knihu, protože pak si jí může opatřit naprosto kdokoli a dozvědět se z ní stokrát více, než bych kdy mohl napsat do dopisů. A proto jsem napsal knihu Krize svědomí, která je nyní k dispozici ve 14 jazycích, mimo jiné i v češtině, holandštině, dánštině, angličtině, francouzštině, němčině, italštině španělštině, švédštině, ruštině a japonštině, příští měsíc bude vydána v rumunštině. Na základě toho pochopitelně přichází další a další dopisy, takže jsem vlastně nucen mluvit o svědcích Jehovových. Mým osobním úmyslem je ale zprostředkovávat poznání Písma. Po napsání knihy Krize svědomí přicházely další záplavy dopisů s dalšími otázkami, z nichž bylo zřejmé, že stále zůstává mnoho věcí, jimž tito lidé nerozuměli. A proto jsem pak napsal knihu Hledání křesťanské svobody.
Dotaz: Rád bych se vrátil zpět k námětu akciové společnosti. Kdo je majitelem akcií? Může si běžný člověk koupit akcie Společnosti Strážná věž nebo jak je může získat?
Odpověď RF: Tyto akcie ve skutečnosti nemají žádnou finanční hodnotu. Osobně jsem obdržel členství v newyorské korporaci a v pensylvánské korporaci, ale tyto akcie neměly vůbec žádnou finanční hodnotu. Existuje soupis lidí, kteří jsou považováni za prominentní svědky Jehovovy v různých částech světa. A v tomto soupisu je udržováno přibližně 500 členů. Podobné to je, když zemře nějaký člen vedoucího sboru a nastane potřeba jej nahradit. Zase existuje soupis prominentních svědků v různých zemích – jsou to například ti, kdo pracují v odbočkách, nebo jako oblastní dozorci či krajští dozorci. Tento list se projde, a jsou vybráni ti, kteří by mohli přicházet v úvahu jako budoucí členové vedoucího sboru. Pro mě osobně byl velmi zajímavý člen vedoucího sboru Carrey Barber, který nedávno zemřel ve věku 101 let. Byla to poměrně excentrická osobnost. Byl krajským dozorce v New Jersey a poté, co byl přizván do ústředí, se jedna sestra ze sboru, který předtím navštívil, o něm vyjádřila: "Jak je to od Společnosti laskavé, že bratra Barbera přizvala do ústředí, protože očividně začíná být senilní." Byl skutečně velice netypický, protože k diskusím prakticky nikdy ničím nepřispěl. A právě to mě velmi překvapilo na samém začátku, kdy jsem byl jmenován do vedoucího sboru. Očekával jsem totiž, že na našich schůzkách budou probíhat biblické rozbory, ale Bible se ani neotevřela. Vzpomínám si, jak jsme rozebírali termín "služebník". Z mých studií tohoto termínu vyplývalo, že původní řecké slovo znamená prostě "sluhu". Pavel například v Písmu mluví o službě pro svaté, kde má na mysli určitou službu pro lidi v Jeruzalémě. A já jsem nadnesl otázku, co tím Pavel má na mysli. A jeden z členů vedoucího sboru řekl: "Pochopitelně to je kazatelská služba." Ale pokud si tu zprávu dobře přečtete, je zřejmé, že Pavel mluvil o hladu, který měl dopad na Jeruzalém, kde byli bratři, kteří trpěli hladem. A jiné sbory pro ně pořádaly sbírku, což byla právě ona služba. (pozn.: 2. Kor. 9:1n; 1. Kor 16:1n) Z tohoto příkladu je vidět, jak úzké bylo smýšlení členů vedoucího sboru! Myslím, že mám důvod se domnívat, že jsem snad měl určitý podíl na tom, aby se při našich diskusích více používala Bible.
Dotaz: Mám podobnou otázku ohledně společnosti Strážná věž. Kdo je skutečným vůdcem svědků Jehovových? Kdo ve skutečnosti řídí svědky Jehovovy – vedoucí sbor, nebo společnost Strážná věž nebo akcionáři společnosti nebo snad výbor ředitelů společnosti?
Odpověď RF: Do poloviny sedmdesátých let dvacátého století to byl prezident korporace. Nathan Knorr měl tedy svrchovaný dohled nad vším, co se dělalo. Objevila se však otázka, zda je to tak správně, a nebo zda by vše místo jednoho jedince měl řídit vedoucí sbor. To vedlo k dosti hněvivé diskusi. Nathan Knorr vedl jednoho rána rozbor denního textu, a přitom řekl, že jsou někteří lidé, kteří tvrdí, že by se věci měly změnit, protože nejsou spokojeni se současným stavem. Řekl: "Chtějí určité změny uskutečnit, ale udělají je jenom přes mou mrtvolu." Spolu s mým strýcem (pozn.: Fredem Franzem), jsme s ním měli poměrně blízký vztah. Když jsme měli nějakou návštěvu, obvykle jsme ho k nám také pozvali. A pokud ho někdo z bratrů pozval k sobě domů na návštěvu a pohoštění, téměř vždy se takového bratra zeptal, zda s sebou může přivést i mě a mou manželku. Veškerá tato přátelskost ale přestala, jakmile se začala řešit otázka ohledně toho, zda má zůstat pouze jeden prezident celé korporace, anebo zda má vše řídit vedoucí sbor. Pozvali jsme ho například k nám do bytu, ale on se vymluvil, že má něco na práci a že nemůže přijít. A dále už nás s sebou nikdy na žádnou návštěvu k bratrům nebral. A když nadešlo konečné hlasování, tedy zda řízení bude na vedoucím sboru nebo na prezidentovi korporace, všichni členové hlasovali pro vedoucí sbor, kromě dvou členů – kromě Nathana Knorra a Freda Franze. A Lloyd Barry, jeden z členů vedoucího sboru, se jich doprošoval a říkal jim: "Je očividné, že tento návrh projde. Ať je tedy naše hlasování jednotné!" A tak se hlasovalo znovu, přičemž i Nathan Knorr tentokrát zvedl ruku pro a když ho viděl můj strýc (pozn.: Fred Franz), pak zvedl ruku také. Ale v celé této záležitosti se pouze zrcadlilo politikaření. Nevím, zda by se to třeba nedalo přirovnat k čemusi jako sametová revoluce u vás.
|
| Kniha Hledání křesťanské svobody vyšla v prosinci 2007 |
Dotaz: Podle mých informací začalo tvoje turné v Polsku
Odpověď RF: Nikoli - začalo v Německu.
Dotaz: Ale byl jsi v Polsku?
Odpověď RF: Ano, v Polsku jsem byl.
Dotaz: My máme k Polsku přátelské vztahy. Zajímalo by mě, jak ses tam cítil a jaká je tam situace? Dále kam míří z Čech a co pro něj můžeme udělat, je-li to možné?
Odpověď RF: V Polsku to bylo poměrně obtížné. V polštině vyšel nový překlad knihy Krize svědomí a začínají pracovat na překladu knihy Hledání křesťanské svobody. Byl jsem rád, že jsem se s nimi mohl setkat. Ale když jsem odjížděli z Polska do Čech, museli jsme vyjet v 7:30 ráno a kvůli určitému zdržení na hranicích jsme se sem dostali až po dvanácti hodinách cestování. Ale když jsme se dostali z Polska přes českou hranici, musím říci, že na mě krajina u vás velmi zapůsobila, protože je velmi krásná a že se o ní dobře staráte. A velmi na mě zapůsobila laskavost, která my tu byla projevována. A říkám upřímně, že pokud bych se musel přestěhovat do Evropy, myslím že jedním z předních míst na seznamu, kdy bych chtěl žít, by byla právě Česká republika. Ale asi byste měli trošku pozměnit svůj jazyk, aby byl srozumitelnější.
Dotaz: A ještě znovu: Co pro tebe můžeme udělat?
Odpověď RF: Opravdu nic nepotřebuji, jen doufám, že v každodenním životě a při svém kontaktu s lidmi budete následovat toho, kdo je Hlavou, tedy Pána Ježíše Krista. A ať ve všem, co budete dělat, je pro vás vůdčí silou láska. Protože láska nikdy neselhává. A pokud chcete lidem pomáhat, láskyplné skutky vykonají mnohem více než slova. Apoštol Petr v jednom ze svých dopisů mluví o ženách, které měly nevěřící manžely. A říká, že mohou získat svého manžela beze slova, svým cudným chováním a svými skutky. Jsem přesvědčen, že slova ani zdaleka nemají takovou moc jako to, jakými lidmi se prokazujeme být, jak se chováme. A zásada, kterou Petr uvedl, se nevztahuje pouze na ženy, které mají nevěřící manžely, ale na každý vztah. Lidé, kteří odešli z organizace, mají třeba příbuzné, kteří dosud jsou svědky Jehovovými. Dohadováním se nedocílí ničeho. Ale pokud se ve vztahu k nim snažíme být laskaví, ohleduplní, můžeme překonávat zlo dobrem. Ve státě Georgia, kde žiji, je jistý muž, který byl vyloučen. Matka jeho manželky je oddaným svědkem Jehovovým a nechtěla s ním mít nic co do činění. Je to však postarší osoba s chatrnějším zdravím, a tak on sám od sebe jí chodí pomáhat s pracemi kolem jejího domku; stará se trávník, o opravy domu a tak dále a dělal to celé roky. Jeho manželka vyloučená nebyla, a proto když přišla na návštěvu, maminka ji pozvala dovnitř a něco si snědly, ale onomu muži poslala jídlo ven, aby si to snědl sám, bez nich. Mluvil jsem s ním nedávno a řekl mi, že tam byl pár dnů před tím. Maminka připravila jídlo, přičemž on byl v jiné části domu. Maminka s jeho manželkou byly v jídelně. A maminka na něj začala volat: "Pojď sem!" A tak po mnoha dlouhých letech mohl konečně jíst společně s maminkou své manželky. To tedy dobře ukazuje, jakou moc má láska. Docílí se jí mnohem více, než když se s lidmi dohadujeme. A často se tak otevře cesta k rozhovorům.
Moderátor: Chtěl bych za nás za všechny Raymondovi velice poděkovat za to, že tady s námi strávil večer. Přeji mu dobré cestování. Zítra jede do Rumunska. Od penzionu odjíždíme časně ráno, v 5.30. A chtěl bych poděkovat za sebe a snad i za mnohé přítomné za to, že napsal své dvě knihy. Americký žurnalista John Billing řekl: "Každý člověk má nezadatelné právo na svůj názor, pokud se shoduje s naším." Během komunistické diktatury americký vysílač Hlas Ameriky poskytoval nezávislé informace pro lidi zde, za železnou oponou. Já tak trochu cítím, že knihy Krize svědomí a Hledání křesťanské svobody - bez ohledu na to, že jsou také z Ameriky – pro mnoho svědků poskytují něco podobného. Je to podobná situace, jak se mnozí lidé, alespoň co vím, mohli zde v Česku dozvědět o vedoucím sboru, o pozadí víry svědků Jehovových. Hlas Ameriky však nevybojoval svobodu pro lidi v Čechách, to museli udělat lidé sami. A myslím si, že podobně i každý svědek Jehovův musí sám pátrat a najít si svoji svobodu.
Viz též článek: Raymond Franz - Muž, který osvobodil tisíce spoutaných myslí
RF: Jsem velmi rád, že budete mít i druhou knihu, protože se zabývá mnoha náměty, které nejsou zahrnuty v první knize. Pokud vidíme, že určité učení je falešné, samo o sobě to ještě není řešením. Nestačí vidět, co je falešné, ale je třeba především vidět, co je pravda, a jak vysoce je nadřazená jakékoli falešnosti. Někteří svědkové říkají, že podle slov Ježíše má být dobrá zpráva kázána po celém světě. A ptají se: "Co tedy máme dělat?" Ale přitom si neuvědomují, co dobrá zpráva je podle samotné Bible. Strážná věž tvrdí, že to je učení o tom, že Ježíš v roce 1914 přišel neviditelně a ustanovil své království. Pokud se však podíváme na všechny výskyty výrazu "dobrá zpráva" do konkordance, zjistíme, že se v křesťanských řecký písmech vyskytuje 102krát. Z tohoto počtu se šestkrát vyskytuje slovní spojení "dobrá zpráva o království". Ve zbývajících 96 výskytech Písmo vždy ukazuje, že tato dobrá zpráva je o Ježíši Kristu a o jeho výkupní oběti. A toto je ta dobrá zpráva, která je tou nejkrásnější a nejúžasnější dobrou zprávou, kterou můžeme mít. Pokud tuto zprávu odstraníme, pak již není vůbec nic, k čemu se upínat. Strážná věž tedy neoznamuje skutečnou dobrou zprávu, ale prezentuje svou vlastní verzi dobré zprávy. Doufám tedy, že tato kniha bude pro vás ještě větším přínosem než ta první publikace. (Pozn.: další podrobnosti o tomto tématu viz kniha Hledání křesťanské svobody.)
Moderátor: Ještě jednou za vše děkuji a rád bych také vyjádřil v modlitbě poděkování Bohu, že jsme se tu takto mohli sejít a poprosit jej, aby nám dále pomáhal fungovat jako svobodní křesťané.
zpracoval David Maranatha Kvartus
Související odkazy:
Setkání s Raymondem Franzem dne 12. 10. 2007 - 1. část
Raymond Franz - Muž, který osvobodil tisíce spoutaných myslí
TISKOVÁ ZPRÁVA - Muž, který odhalil pozadí víry svědků Jehovových
Richard N. Ostling, Witness Under Prosecution, Time, February 22, 1982
© Infofórum Straznavez.CZ, www.straznavez.cz