Svědkové Jehovovi a StB

Svědkové Jehovovi a seznamy StB.
Kdo je kdo?

„Ten, kdo nepozná svou minulost, je odsouzen ji opakovat“

Tak jako se český a slovenský národ dodnes nedokázal jako celek vyrovnat se svojí minulostí zatíženou spoluprací s StB, nedokázala to snad ještě ve větší míře ani organizace svědků Jehovových (SJ). Následující seznam nemá být žádným „honem na čarodějnice“. Nikdo, kdo nestál tváří v tvář perzekuci komunistické státní tajné bezpečnosti, nemůže soudit ty, kteří jí čelili v první linii. Je třeba si připomenout, že jí čelili nejen za sebe, ale mnohdy s břemenem odpovědnosti za své rodiny, přátele, a také ostatní členy sborů SJ. Nikdo z nás si neuzurpuje právo soudit druhého za to, jak se v těchto mezních životních situacích zachoval a do jaké míry nechal či nenechal svoji lidskou čest zadupat do země a pokřivit své svědomí.

Vyrovnat se se svojí minulostí znamená ji poznat. Jestliže se kdokoliv bude snažit vylepšit svoje image tím, že bude vlastní minulost popírat, zahalovat, mlžit fakta nebo vědomě lhát, nikdy se s ní nevyrovná ani on, ani Ti, kteří mu uvěří.

Česká republika zvažuje (psáno v březnu 2006) přijetí zákona o zřízení tzv. Ústavu paměti národa. V navržené preambuli tohoto zákona se říká:

„Ten, kdo nepozná svou minulost, je odsouzen ji opakovat, a žádné protiprávní jednání státu proti občanům nesmí být chráněno tajemstvím ani nemůže být zapomenuto.“

Zdá se jisté, že tato slova neplatí jen na celý český stát, ale lze je aplikovat i na organizaci SJ.

Nechtějí-li dnešní SJ opakovat chyby svých předchůdců, nesmí je z jakékoliv, byť i šlechetné pohnutky ani zatajovat, ani na ně zapomenout.

Organizace SJ se však se svojí minulostí pod totalitním režimem nevyrovnala ani mnoho let po jeho pádu.

Ročenka svědků Jehovových 2000 obsahující rozsáhlou zprávu o historii SJ v České republice k tomuto tématu pouze poznamenává:

Zkušenost z České republiky v Ročence SJ 2000
(Pro zvětšení klikni)

Ročenka svědků Jehovových 2000, str.190-191

„Někteří pozorovatelé si z neznalosti všech skutečností mysleli, že bratři, kteří přistoupili na tyto rozhovory, spolupracují se Státní bezpečností. Jména některých bratrů se dokonce objevila na seznamu údajných spolupracovníků Státní bezpečnosti a bylo vzneseno obvinění, že tito bratři upravovali články v publikacích podle požadavků Státní bezpečnosti."

To je jediné oficiální vyjádření k tomuto problému, které je všem SJ oficiálně dostupné.

Dodnes mnozí SJ nevěří ani tomu, že jejich vrcholní představitelé vedli pravidelné hovory na schůzkách s orgány StB, ani že s nimi někteří vědomě spolupracovali, natož aby uvěřili, že StB od 50.let minulého století dále kontrolovala veškeré dění v organizaci SJ tím, že dokonce i ovlivňovala, jaké články mohou v „samizdatové“ literatuře SJ vyjít a případně jak se mají upravit. (Viz například článek Cenzura v publikacích)

Pokud si znovu přečteme citovaný odstavec ze zmíněné Ročenky 2000, vidíme, že spolupráci s StB přímo nepopírá, ale historickou skutečnost předkládá způsobem, který manipuluje čtenáře k závěru, jako by se jednalo o falešná obvinění.

Práce Náboženská společnost a stát historika Branislava Martinka, Kapitoly z dob totalitních mnohaletého člena vedení SJ v Československu a České republice Eduarda Sobičky, či publikace vydaná pro potřeby odbočky SJ v ČR Poslové božího pokoje (šířeji než Ročenka 2000 mapuje historii SJ v našich zemích), ty všechny se slévají v jeden celek, který jednoznačně ukazuje na propojení StB a vedení SJ.

Následující výčet krycích jmen je jistě neúplný a pravděpodobně zatížen chybami. Jeho účelem není obviňovat konkrétní osoby. Je možné, že podobnost jmen nalezených v seznamech StB Ministerstva vnitra ČR, Ústavu paměti národa SR a v tzv. Cibulkových seznamech je s významnými představiteli SJ čistě náhodná. Seznamy neobsahují rodná čísla, a proto se může jednat o zcela jiné osoby, než se nám jako badatelům historie v roce 2006 může jevit. Protože chybí tento jednoznačný identifikační údaj, je na každém, jak si sám pro sebe data, která objeví při hledání v seznamech, bude interpetovat. Jsme si vědomi nedokonalosti těchto seznamů i toho, že někteří se mohli na těchto seznamech ocitnout bez svého vědomí.

... jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle. Dívá se totiž na sebe a odchází a okamžitě zapomíná, jakým je člověkem.

(Jakub 1:23–24)