Práce Branislava Martinka se skládá ze sedmi kapitol, úvodu, závěru, seznamu použité literatury, a pramenů. Cílem autora této studie bylo postihnout vývoj svědků Jehovových v Československu od počátku 20. století, kdy se tato náboženská skupina na našem území začala poprvé projevovat, až do současných dnů. Již v této souvislosti je možno zdůraznit jeden z nepopiratelných kladů sledované studie. B.Martinek se v ní, konec konců z pochopitelných důvodů téměř dokonalé absence dosavadní odborné literatury k tomuto tématu, opírá v dominantní míře o studium archivních a dalších historických pramenů. Přitom nelze opomenout fakt, že mnohé z nich využil jako první badatel vůbec. Jde především o některé fondy dislokované v Archivu ministerstva vnitra, popř. ve Státním ústředním archivu.

Další pozitivum předložené studie spatřuji ve skutečnosti, že se Martinkovi podařilo podat ucelený vývojový přehled této náboženské skupiny. Před čtenářem tak defilují pregnantně popsané počátky sekty, její relativně poklidný vývoj v období meziválečném, tragický dopad nacistické okupace na členy svědků Jehovových i rozporuplný poválečný vývoj charakterizovaný nejen mohutnými perzekučními opatřeními, ale i státními kontakty a jednáními se sledovanou sektou.

Připomeňme zároveň, že podrobně dokladovaná fakta autorem ve studii uváděná se netýkají pouze "separátních dějin" jedné náboženské skupiny, ale podle mého soudu v nemalé míře přispívají i k širšímu poznání dějin československého státu, i k historii náboženského myšlení a náboženských institucí ve Střední Evropě 20. století. Snad jen na okraj uvádím, že práce je napsána velmi čtivým jazykem a stává se tak nejen vědeckou studií určenou relativně úzkému okruhu čtenářů, ale i příručkou využitelnou širší entitou zájemců, a rovněž je možné ji využít v pedagogickém procesu na středních i vysokých školách.

Vzhledem k tomu, že ke studii samotné nemám žádné podstatné připomínky a že z výše uvedeného vyplývá, že ji považuji za velmi hodnotný a cenný příspěvek k poznání nejnovějších československých dějin, plně doporučuji její publikování.

V Opavě 16.listopadu 1999

Prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc.
(z oponentského posudku)