NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST A STÁT
Historie svědků Jehovových v Československu
Branislav Martinek
Závěr:
Ve své práci jsem se snažil postihnout osudy nevelké, ale zajímavé skupiny lidí. Skupiny, která sice chod dějin nikterak výrazně neovlivnila, ale přesto je jejich součástí. I když je má studie pouze drobnou sondou do naší historie, chce být přesto určitým příspěvkem do mozaiky poznání naší nedávné minulosti.
Sami svědkové Jehovovi se o sobě snaží vytvářet dojem, jako by jejich organizace byla naprosto čistá, bezúhonná, a výjimečná - tedy Boží organizace vedená svatým Duchem. Z poznatků, které jsem o této organizaci nashromáždil, naproti tomu vyvstává obraz, který ji ukazuje jako veskrze lidskou, nepříliš odlišnou od všeho, co je pro lidi s mnoha jejich slabostmi a špatnostmi typické, obraz, který je však daleko skutečnější než iluze, v níž většina svědků žije. Z mnoha uvedených příkladů je rovněž jasně patrný charakteristický rys této náboženské společnosti: prakticky po celou dobu své činnosti na našem území byla vždy ochotna upřednostňovat zájmy své organizace nad vším ostatním, i kdyby šlo například o jinak okázale proklamované křesťanské mravní zásady.
Způsob, jakým bezpečnostní orgány vůči svědkům Jehovovým po roce 1948 postupovaly, a metody, k nimž se uchylovaly, svědčí o naprosté zvrácenosti komunistického režimu. Jeho naprostou absurditu pak dokládá vztah, který se mezi totalitní organizací svědků Jehovových a StB vytvořil. Nechci celou záležitost nějak zlehčovat, ale nemohu se ubránit dojmu, že tak vznikla situace ne nepodobná situaci v Havlově Žebrácké opeře: „ Čachrování? Snad. Jenže někdo, milý pane, tuhle nevděčnou práci dělat musí: kdoví, jak by to s podsvětím vypadalo, kdyby takoví jako já denně nedávali v sázku svou čest udržováním styků, za něž se pravděpodobně nikdy nedočkají uznání! ...Víte, být hezky někde v závětří a pěstovat si tam své krásné zásady - to je hrozně snadné! Ale jaký to má smysl? Jediný: uspokojovat samolibost těch, kdo to dělají! Skutečnými hrdiny podsvětí dnes jsou docela jiní lidé - ti, kteří sice nevytrubují neustále svou věrnost ryzí zlodějské morálce, kteří však svou drobnou neokázalou a riskantní prací v nebezpečném pásmu na pomezí podsvětí a policie reálně prospívají našim objektivním zájmům a neváhajíce špinit si ruce oním - jak říkáte - čachrováním, centimetr po centimetru rozšiřují okruh našich možností, upevňují naši bezpečnost, přinášejí nám životně důležité informace a pomalu, nenápadně, bez nároku na slávu posouvají vývoj kupředu!“ 154
Zrekapitulujeme-li výsledky, k nimž jsem ve své práci došel, můžeme vidět, že vývoj organizace SJ u nás probíhal zhruba v těchto etapách:
Svědkové Jehovovi (respektive badatelé bible) u nás působí zhruba od roku 1907. Ve větší míře však lidé začali přijímat učení společnosti Strážná věž až během dvacátých let. Zpočátku se svědkové nesetkávali prakticky s žádnými překážkami ze strany státu. Stejně tak jim byla nakloněna i část veřejného mínění, což bylo dáno především jejich pacifismem a působením mezi českými Němci. Z týchž důvodů se však ve třicátých letech situace pro svědky zásadně změnila. Během druhé světové války se SJ stali jednou z nejvíce pronásledovaných skupin obyvatel.
Všeobecný posun doleva, k němuž po válce došlo, měl mimo jiné za následek, že jak stát, tak i veřejnost začali na činnost SJ pohlížet se značnou nevolí. Od roku 1946 usilovalo ministerstvo vnitra o likvidaci této náboženské společnosti.
Koncem roku 1948 byla organizace zakázána, její majetek propadl státu a vedoucí představitelé Společnosti byli načas uvězněni. Svědkové Jehovovi se uchýlili na dlouhou dobu do ilegality. V letech 1952 a 1954 zažili vlny velmi krutého pronásledování. Tvrdá represivní opatření ze strany státu však nepřinášela očekávané výsledky. Svědkové nejen že neupustili od své činnosti, ale jejich počet se dokonce i nadále zvyšoval.
V důsledku toho se pracovníci ministerstva vnitra zaměřili na rozložení organizace SJ zevnitř. Výsledkem takového postupu pak vedle rozkolu v organizaci bylo vytvoření zvláštního vztahu mezi StB a některými představiteli SJ. Ti podřídili činnost organizace pod určitou kontrolu ze strany ministerstva vnitra, které zase upustilo od rozsáhlých represivních opatření a proti svědkům zasahovalo už víceméně jen sporadicky.
Od roku 1989 mohou SJ působit v naší zemi zcela svobodně. A i když byli v roce 1993 jako náboženská společnost registrováni, nedá se říci, že by bylo veřejné mínění vůči přibližně šestnácti tisícům svědků Jehovových v České republice příliš nakloněno.
 - SJ od roku 1960 do současnosti |
Obsah -  |
NÁBOŽENSKÁ SPOLEČNOST A STÁT - Historie svědků Jehovových v Československu - zpět na OBSAH
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz