Vlak do stanice „Naděje“
Zkušenost zaslal Zdeněk Bláha, Česká Lípa
Milý bratře, milá sestro,
rozhodl jsem se napsat otevřený dopis osobám, které mám rád, a na jejichž pochopení mé situace mi obzvláště záleží. Proto používám dvojí oslovení a píši dopis jako otevřený.
Proč Ti tedy bratře píši? V poslední době se udála v mém životě naprosto zásadní věc, uvědomil jsem si že již dál nechci kráčet s organizací svědků Jehovových. Jestli se Ti nyní sevřelo srdce nebo v Tobě toto prohlášení vyvolalo jinou emocionální reakci, pak je tento dopis určen právě pro Tebe. Byl jsem vyučován právě jako ty, a tak vím, že až se tento můj krok stane všeobecně známým, budu považován za odpadlíka od Jehovy, bude mi připisována ztráta Božího ducha, budeš mít zakázáno se se mnou stýkat a bude mi připisován návrat do světa a sobecké pohnutky. Jiní naopak řeknou: „To jsi to nemohl překousnout, my také vidíme chyby. Mysli na rodinu a na přátele.“ Pokud chceš číst dále, rád bych vysvětlil důvody, které mě k odchodu vedou, protože si myslím, že si je vzhledem k mnoha letům, které jsem ušli společně, zasloužíš znát.
Předem chci říci, že to nejsou chyby bratrů v místním vedení sboru, jak by se mohlo na první pohled zdát. Věř mi, že přes ty bych se vírou přenesl.
Abych lépe přiblížil momenty myšlenkového dění použiji znázornění. Představme si organizaci SJ, jako vlak do nového světa. Vedení organizace sedí v prvním vagóně a my v těch dalších. Všichni máme jízdní řád (Bibli) a pečlivě ho studujeme pod vedením správců vlaku (věrný a rozvážný otrok). Každý z nás má také jízdenku (naděje). Vlak občas zastaví a my společně zveme další lidi, aby nastoupili do našeho skvělého vlaku do nového světa (kazatelská služba). Nově příchozí poučíme, jak se mají ve vlaku správně chovat (součást jízdního řádu), to se také pravidelně během jízdy studuje. Cesta je dlouhá a je potřeba zachovávat kázeň a pořádek.
Jel jsem spolu s Tebou tímto vlakem a jako mnozí jiní jsem si všímal, že vedoucí vagónu (starší) či vedoucí kupé (studijní skupiny) neodpovídají požadavkům uvedeným v jízdním řádu. Ale řekl jsem si, jako mnozí jiní, že to je normální, hlavně že jedeme do nového světa a sedíme v tom správném vlaku. Pak jsem si také všiml, že vedení občas ohlásí zastávku, která neexistuje (odkládaná časová proroctví), ale což řekl jsem si, jsou to jenom lidé, důležité je, že sedím ve vlaku, který jede do nového světa, a tam přeci všichni chceme dojet, nebo ne? Tam si oddechneme, vystoupíme ze stísněných prostor vlaku, začneme skutečně žít, problémy se vyřeší a otázky budou zodpovězeny.
S tímto vědomím jsem odkládal otázky do doby, než jsem začal zkoumat samotný jízdní řád a nepoužil jsem při tom příručku pro zkoumání jízdního řádu, kterou vydalo vedení . Také jsem se začal dívat z okna a číst názvy stanic, kterými jsme projížděli, a ověřovat si naši trasu v jízdním řádu. Občas jsem také podél trati viděl lidi, kteří mě chtěli na něco upozornit (odpadlíci) a drželi v rukou transparenty s nápisy. Pravda, o těch jsme si povídali na našich školeních (shromáždění), to jsou Ti, co vyskočili za jízdy a zle si pohmoždili hlavu, od těch se nenechám zviklat, jedu přece ve správném vlaku.
Jednou jsem však viděl nápis, který mě znepokojil: „Jedete špatným směrem“. Řekl jsem si, co to povídá, vzal jsem jízdní řád a začal kontrolovat, a opravdu, názvy stanic sice odpovídají, ale nejsou ve správném pořadí, jsou zpřeházené. Nějakou dobu jsem si myslel, že špatně rozumím jízdnímu řádu, ale potom jsem se odhodlal věřit více jízdnímu řádu, než příručkám pro jeho porozumění , a rozhodl jsem se z vlaku vystoupit.
Snad je ti milý bratře (sestro) toto znázornění srozumitelné. Vím, že vlak je velmi komfortní a vím, že někteří cestující dosud poukazují na různá technická řešení vlakové soupravy jinde nevídaná (sjezdy, shromáždění, spousta literatury a různých příruček, obrovské tzv. poznání), která podle nich dosvědčují, že se jedná o správný vlak. Vím, že mnozí nevystoupí, protože se jim prostě sedí dobře, a jiní prostě proto, že by ztratili přátele. Chci Tě ujistit, že tím, že jsem vystoupil, jsem se Tě, můj milý bratře (sestro) nevzdal a stále pro Tebe mám ve svém srdci místo. Zvolil jsem toto řešení právě proto, abych Tě svým setrváváním ve vlaku neujišťoval o tom, že sdílím víru ve vedení vlakové soupravy .
A nyní bych mohl být velmi konkrétní. Jak jsi jistě při zkoumání publikací společnosti pochopil, tak výlučné postavení organizace svědků Jehovových je postaveno na zvláštním porozumění Bible a jedinečném komplexním výkladu proroctví. Jak jsem osobně zjistil, výklad se opírá o pochopení roku 1914, jako klíčového data v dějinách lidstva, a tudíž stojí na písku – při zkoumání neobstojí. Časové posazení pádu Jeruzaléma do 607 př.n.l., od kterého se to vše počítá, je v rozporu s Biblickou chronologií, a zcela opomíjí časové zařazení textů. (Daniel 2:1; Daniel 1:1; Zecharjáš 1:12) Fakta uvádím v článku "Rok 1914 v mém životě", který je dostupný na www.straznavez.cz.
Když už jsem se dotkl stavění na písku, musím se také zmínit o moudrém muži, který postavil svůj dům na skále. Každý čtenář Bible z rozhovoru Petra s Ježíšem ví, že tou skálou, tím základním kamenem, na kterém je vystavená Boží stavba, je Kristus. Při zkoumání dopisu apoštola Pavla Hebrejcům jsem dospěl k závěru, že nejde jen o nesplněná časová proroctví, ale o mnohem závažnější věc - o samotný základ stavby. SJ skutečné postavení Krista vůbec nepochopili a tudíž na tomto základu nestaví. Něco o něm sice učí, ale rozhodně se to nedá nazvat stavěním „na základu“.
Podívejme se tedy společně například do dopisu Hebrejcům jaké úžasné poznání o Kristu odhaluje:
Hebrejcům 1:1-14
"Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům v prorocích; na konci těchto dnů k nám promluvil v Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož i věky učinil. On je září jeho slávy a otiskem jeho podstaty, nese všechno slovem své moci. Když vykonal skrze sebe očištění od [našich] hříchů, posadil se po pravici Majestátu na výsostech. Stal se o to vznešenějším nad anděly, oč význačnější jméno dědičně obdržel. Neboť kterému z andělů kdy řekl: 'Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil'? A opět: 'Já mu budu otcem a on mi bude synem'? A opět, když uvádí Prvorozeného do světa, praví: 'Ať se mu pokloní všichni andělé Boží.' Andělům sice říká: 'On činí své anděly větry a své služebníky plamenem ohně,' avšak Synovi: 'Tvůj trůn, Bože, je na věky věků a žezlo přímosti je žezlem tvého království. Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost; proto pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem jásání nad tvé společníky.' A: 'Ty, Pane, jsi na počátku založil zemi, a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ona pominou, ty však zůstáváš; všechna jako roucho zestárnou a jako plášť je svineš, jako roucho budou i proměněna. Ty však jsi stále tentýž a tvá léta nepominou.' A kterému z andělů kdy řekl: 'Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou'? Což nejsou oni všichni služební duchové, posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat za dědictví záchranu?"
Nejprve ze všeho se podívejme, jak apoštol Pavel pracuje se starozákonním citacemi. V Hebrejcům 1:8-12 cituje Žalm 102:1, který začíná slovy:
Žalm 102:1
"Jehovo , slyš přece mou modlitbu; a kéž k tobě dojde mé vlastní volání o pomoc."
Pavel používá verše 25-27 z Žalmu102:
Dávno jsi položil základy země a nebesa jsou dílem tvých rukou. Ony zaniknou, ale ty budeš stát; a právě jako oděv se všechny obnosí. Právě jako oblečení je vyměníš, a ukončí svůj běh. Ty jsi však týž, a tvé vlastní roky se nenaplní. (Žalm102:25-27)
Dlouho jsem nemohl pochopit, jak je možné, že apoštol Pavel uplatňuje na Ježíše slova adresovaná Jehovovi a odpověď jsem po léta měl přímo před očima. Chce to jen číst s otevřenýma očima. V Hebrejcům 1:4 se dozvídáme:
Hebrejcům 1:4
"Stal se o to vznešenějším nad anděly, oč význačnější jméno dědičně obdržel."
Otec a jeho jméno jsou přece známi. Jaké jiné jméno než jméno Jehova mohl Ježíš dědičně obdržet? Já o jiném nevím. A právě citovaný Žalm 102 s oslovením „Jehovo“, ale určený synovi, mě utvrdil v tom, že právě takto to chápal i Duchem vedený apoštol Pavel. Pro židy, kteří oslovovali svého majestátního Boha Jehova Elohim, který k nim dokonce mluvil i v množném čísle, to zůstávalo tajemstvím až do doby, než byl plně zjeven Syn. A tak křesťané nyní rozlišují Syna a Otce. A Syn byl odlišen právě proto, abychom ho ctili stejně jako Otce, a právě proto, že mu Otec vše svěřil do pravomoci. A proto je správné, aby se k němu křesťané modlili, aby ho ctili tak, jak mu právem náleží, jak si to Otec přeje.
Jan 5:23
"Aby všichni ctili Syna, právě jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal."
A není třeba se obávat žárlivosti Jehovy Boha, vždyť mezi Otcem a Synem není žádné soupeření jsou prostě jedno. (Jan 10:30) A já chci bez obav následovat příklad Štěpána; i apoštola Pavla, který uvádí, že je pro něj běžné obracet se k Pánu s žádostí o pomoc.
2. Korinťanům12:8
"Proto jsem třikrát snažně prosil Pána, aby to ode mne odešlo; a přece mi skutečně řekl: 'Má nezasloužená laskavost ti stačí, neboť má moc se zdokonaluje ve slabosti.' Velmi rád se proto chci spíše chlubit svými slabostmi, aby Kristova moc zůstala nade mnou jako stan."
Chci být ve spojení s Kristem a chci vzývat to nejdůležitější jméno, které bylo dáno k záchraně.
Skutky apoštolů 4:10-12
"Ať je vám všem a všemu izraelskému lidu známo, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského , kterého jste přibili na kůl, ale jehož Bůh vzbudil z mrtvých, díky němu zde stojí tento muž před vámi zdravý. To je ,kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu'. Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno, jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni ."
1. Korinťanům 1:2
"Božímu sboru, který je v Korintu, vám, kteří jste byli posvěceni ve spojení s Kristem Ježíšem, povolaným za svaté, spolu se všemi, kteří všude vzývají jméno našeho Pána, Ježíše Krista, svého Pána i našeho."
Římanům 10:9-13, KMS
"Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Srdcem se věří k spravedlnosti a ústy se vyznává k záchraně, neboť Písmo praví: 'Každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.' Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť nade všemi je týž Pán, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť 'každý, kdo by vzýval Pánovo jméno, bude zachráněn. ' "
| Poznámka: Doplnění jména Jehova do textu Římanům 10:13, jak to činí Překlad nového světa s odůvodněním, že se jedná o starozákonní citaci, zcela mění smysl textu, a zcela pozměňuje pohled na křesťany a jejich jednání. Čtenáři Bible není třeba znovu připomínat, jak zachází se starozákonní citací apoštol Pavel v listě Hebrejcům, a jaká slova uplatňuje na Krista. Je tedy zjevné, že citát z Joela, který je použit stejným způsobem, je pod inspirací uplatněn na Krista. Toto správné pochopení podporuje skutečnost, že žádný dochovaný rukopis na tomto místě tetragramaton neuvádí. Navíc je zcela zjevné, že dosazením JHVH je porušen kontext s veršem devátým. Pokud by tam bylo napsáno Jehova, pak by křesťané vzývali jméno Jehova a byli by známi jako „Jehovisti“ a ne jako „Kristovci“. (Skutky 11:25) |
Pro úplné pochopení se zde zastavme u slovního spojení „vzývat jméno našeho Pána Ježíše Krista“. Slovo vzývat je překladem řeckého slova epikaleomai. Toto slovo má několik významů: nazvat nebo být nazván něčím jménem ; volat k někomu jménem ; volat něčím jménem ; použít nad něčím jméno .
Příklad:
Žalm 91:15
„Bude mě vzývat , a já mu odpovím. Budu s ním v tísni. Vyprostím ho a oslavím ho.“
Nebo jinak:
Bude mě volat jménem , a já mu odpovím......
Pokud řecký výraz „epikaloumai“ nebo jeho variantu „epikaleistai“ používá Septuaginta (překlad hebrejských písem do řečtiny), potom se jedná o překlad hebrejského slova „qara“, které má význam modlit se, a které se také někdy překládá jako „volat či doslova křičet k někomu“.
Takto to poněkud kostrbatě a heslovitě definuje Theologický slovník Nového zákona (ThWT):
e. Skutečnost, že se v LXX používá "epikaleisthai" = "volat/vzývat v modlitbě" a "epikaleisthai to onoma (potažmo jiné větné konstrukce) kyriou" = "volat/vzývat jméno Pána v modlitbě", jako je i předtím doloženo v masoretském textu "qara" a "qara be-sem jehovah", tak toto zjištění, rovněž staví odpovídající NZ místa do zvláštního světla, co se týče důvěry vzhledem ke "kyrios" (viz "kyrios"). Co je v SZ vyřčeno o "kyrios" "Jehovah", to je v NZ řečeno o "kyrios Jesus Christos" .
Myslím tedy, že vzhledem k výše uvedenému, je ti milý čtenáři tohoto dopisu jasné, že se nejedná o nějakou naukovou maličkost, nad kterou by se dalo povznést. Kristus je základním kamenem. Jeho zabudování někam do druhého patra stavby, je zavržením podstaty tohoto kamene, totiž toho, že je základním kamenem. Kristus je dveřmi a nikdo nepřichází k Otci, než skrze něj, a nelze tvrdit, mám Otce, pokud nemám Syna. Jak lze tvrdit, že máme Syna, že uctíváme Otce, když nectíme Syna tak, jak si Otec přeje? (Jan 5:23: „aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce . Kdo nectí Syna, nectí [ani] Otce, který ho poslal.") Jestliže nyní řekneš: Ale vždyť SJ se modlí k Otci ve jménu Ježíš Krista. Ano to je pravda. Ale znamená to „jako Otce“? Je to plně v souladu se svatým Písmem, s tím jak uvedené věci praktikovali apoštolové? Proč Ti nikdy nebyly odhaleny výše uvedené pravdy? Proč je Ti zakázáno obrátit se přímo ke Kristu? Nejde přece jít jinak, než dveřmi, a kdo přichází jinak, než dveřmi, je zloděj. Jistě jsi mnohokrát četl, že křesťané jsou ve spojení s Pánem. I já jsem to četl, ale teprve nyní je mi jasné, že nemohu být ve spojení s někým, s kým nesmím mluvit. (Matouš 23:13; 1.Jana 5:12; 1.Jana 2:23; Jan 10:7)
Toto je mé vyznání, toto je mé obrácení ke Kristu.
A jako každé obrácení i toto znamená, že se k něčemu obrátíme zády a k něčemu novému směřujeme.
Ujišťuji Tě bratře, že jsem se nezbláznil, prostuduj si uvedené texty, a pochopíš, že jsme byli manipulováni špatným směrem. A myslím, že nyní již víš, že nemohu dál setrvávat v organizaci, která se takto zpronevěřuje proti pravdě. Již nemohu nazývat pravdou to, co pravdou není.
„ Bůh je Duch a ti, kteří ho uctívají, musí uctívat duchem a pravdou. " (Jan 4:24)
Zdeněk Bláha, duben 2006
© Infofórum Straznavez.CZ, www.straznavez.cz