KAPITOLY Z DOB TOTALITNÍCH
Eduard Sobička
13. Jak vznikal Překlad nového světa
„Náš Bůh je v nebesích. Vše, co ho těšilo učinit , učinil." (Žalm 115:3) Jehovu zřejmě těšilo ,učinit v Čechách Překlad nového světa`, a tak ho učinil. Jinak se totiž nedá vysvětlit, že tu černou knihu se zlatou ořízkou držíme dnes v ruce. Pro dnešní generaci totálně zkompjúterovanou je nepochybně tento úvod trošku bombastický. Ale nezapomeňme, že Překlad nového světa v češtině začal vznikat už v 60. létech pod komunistickou totalitou...
Pokusím se tedy ve velmi hrubých rysech nastínit, jak tento překlad vznikal, i když za přesné časové údaje neručím. Vždyť se v té době nevedly žádné záznamy.
Počátek Překladu nového světa vidím dnes v malé krabičce, v níž byly pečlivě nastojato srovnány lístky formátu A6. Co lísteček, to biblická kniha, později snad dokonce kapitola. A tyto lístečky začaly vznikat, pokud vím, pod šikovnýma rukama Jarky a Jarunky Hálových, kteří v 60. létech překládali Strážnou věž. (První nwt, New World Translation, vyšel v jednom svazku v roce 1961.) Mnoho textů se přirozeně ve Strážných věžích opakovalo, a tak se tyto texty přeložily a začaly se zaznamenávat. Roku 1970 zemřel Jarka Hála a na jeho místo jako druhá překladatelka nastoupila moje máma Hana Sobičková (ta to dělala až do své smrti v roce 1980). Máma už lístky nezapisovala. Jak to?
Nějaký čas před tím totiž Míla Müller zařídil, aby přeložené texty byly perličkovým psacím strojem přepsány do kroužkových bloků formátu A5 a mohly být tak průběžně doplňovány. Máma už tedy nové texty zaznamenávala do kroužkových bloků.
Byly celkem tři sady čtyř kroužkových bloků, kam se zaznamenávaly texty z celé Bible. Dvě sady byly u překladatelek Strážné věže, u Jarunky Hálové a u mojí mámy, třetí sada byla u Míly Millera v „kanceláři odbočky". A teď šlo o to, aby vše, co se překládá (knihy, brožury, dopisy atd.) a co obsahuje biblické verše, bylo opřeno o tyto tři sady. Navíc, tyto tři sady musely být naprosto totožné, jinak by došlo ke zmatku.
Když se mi poprvé dostaly ty kroužkové bloky do ruky, všiml jsem si, že je tam něco vpisováno červenou tužkou. Míla Müller mi vysvětlil, že bloky půjčil na nějaký čas Jirkovi Ružickému, aby texty zkontroloval, případně opravil podle anglického originálu. Takže to byl i tento věrný bratr, který v raných dobách nwt-B (Překladu nového světa v češtině) do textu zasáhl.
Udržet ale jednotu textu bylo velmi obtížné, a proto se někdy v roce 1971-2 začalo uvažovat o tom, že by se zlomky překladu, a to zejména Křesťanských řeckých písem (KŘP), mohly pospojovat, tedy dopřeložit to, co chybí, a vytvořit souvislý text. A to byla vlastně první myšlenka na překlad celého nwt-B. Zda o tom tehdy věděl vedoucí sbor, nemám tušení, ale pro tu práci se našli 4 lidé, a začalo se...
První čtyřčlennou skupinu, která měla „překlenout" mezery v dosavadním textu evangelií, tvořil Ondřej Kadlec, Eva Rainerová (dnes Stará), 
Jarunka Hálová a já. Scházeli jsme se jednou za 3 týdny u nás, a postupně se této skupině (i skupinám, které po ní následovaly) začalo říkat „rada moudrých". Snad to byla parafráze „rad starších", které tehdy vznikaly, ale s jistotou vím, že tento název vymyslela moje máma. „Mám tady nějaké texty ke kontrole ve vaší radě moudrých," říkávala, když si vybrala texty z nové anglické Strážné věže. A tento název zůstal až asi do roku 1987, kdy byl nwt-B vydán celý samizdatem, a „rady moudrých" zanikly.
Vznikla také nová praxe: naše skupina se nezabývala jen překladem evangelií, ale průběžně obě překladatelky Strážné věže dodávaly vždy ve čtyřech kopiích překlady všech textů, které potřebovaly do časopisů a které ještě nebyly v kroužkových blocích. Tím se bloky průběžně doplňovaly. Ale byl už vidět určitý pokrok: zatímco dříve si text přeložil jeden překladatel sám a zanesl si jej do kroužkového bloku, od roku 1972 byl každý text výslednicí práce 4 osob.
„Rada moudrých" pracovala ve svých počátcích následovně: Jeden z účastníků přeložil některou kapitolu evangelií, opíral se přitom o stávající texty v kroužkových blocích, svůj překlad přinesl ve čtyřech kopiích na společnou schůzku, a tam se text společně četl a diskutovalo se o něm. Tehdy jsme používali hojně Jungův anglicko-český slovník, který měl hodně synonym, ale potom jsme poznali, že to tak asi nepůjde. Vždyť přece pro jedno anglické slovo bychom měli mít jedno české slova - říkal nám rozum -, jinak se přesnost překladu naprosto ztratí! Ale tu přišla neočekávaná pomoc:
V roce 1973 vydala Společnost knihu nazvanou Comprehensive Concordance (en) překladu nwt-E, které jsme pak říkali běžně „komprehenzivka". Nepamatuji se již, kdy jsme ji dostali poprvé do ruky, ale nejspíše někdy v roce 1974. To už jsme si však začali vytvářet slovníček nejfrekventovanějších slov nwt-B. Co bylo ve slovníčku, to byla „štancna", s níž se nesmělo hýbat - jedině snad na základě kolektivního rozhodnutí „rady moudrých".
Tímto způsobem tedy velice pomalu začaly vznikat KŘP. Přišla ale doba, kdy se začalo uvažovat o jejich vydání jako knihy. A zde nesmím zapomenout na další věrné spolupracovnice, které tomu napomohly: byly to sestry, které vše to, co jsme opravili na svých papírech, přepisovaly do konečné podoby, a to asi v 8 kopiích. KŘP byla vydána v roce 1982 a byla tištěna ofsetem. To už bylo něco! Většina zvěstovatelů už tedy mohla mít svá KŘP. Už se podle nich vedla shromáždění i biblická studia.
„Rada moudrých" ale' nezahálela a pustila se do Hebrejských písem (HP). Zjistilo se, že nejvíce textů v kroužkových blocích je ze Žalmů a Přísloví, a tak se začalo s nimi. To už ale bylo vše s vědomím vedoucího sboru, protože už jen vydání KŘP muselo být schváleno. A byla to doba - snad někdy kolem roku 1981 -, kdy jsme začali dostávat z Brooklynu i rady a různou pomoc. Jedna rada zněla: Nwt musí projít při překladu rukama nejméně 10 lidí (překladatelů a korektorů). Bylo tedy rozhodnuto pro urychlení práce vytvořit dvě „rady moudrých", každou nejméně o 5 lidech, které by postupovaly paralelně, ale nezávisle. Přibrali jsme tedy další pomocníky: Evu Kepkovou, Bohouše Fazekaše, Milana Beranovského, později Stašu Pošustovou (dnes Menšíkovou). Přeložený text na kopiích se už nečetl společně, ale každý se připravil sám a pak jen k jednotlivým textům pronášel své připomínky, a text se tříbil. Přitom se zapisovaly nové „štancny" a posílaly se do druhé „rady moudrých". Hojně se už také používala en., takže vznikal celkem konsekventní překlad.
HP vycházela v samizdatu postupně ve čtyřech dílech, a někdy v roce 1986-7 bylo vydávání uzavřeno. Čeští zvěstovatelé měli tedy nwt-B celý v pěti svazcích. Na studia se to nosilo špatně, ale na shromáždění se to používalo. A hlavně: každý překladatel měl doma svůj autorizovaný výtisk. Mezitím začali i na Slovensku překládat, a později vydali KŘP.
Pak přišel rok 1989 a změna politického režimu. V dubnu 1990 bylo deset překladatelů z Československa na semináři překladatelů ve Vídni, to už také pracovaly Translation Services v Brooklynu, a vznikl nápad vydat nwt tiskem. Příprava pro tisk a generální revize celého textu si vyžádaly další rok. Od září 1990 byla v Praze v provozu dvě střediska, kde plným časem pracovalo několik bratrů a sester na revizi a přípravě k tisku. Každý týden se muselo odeslat do Seltersu 125 stran textu. Termíny se musely bezpodmínečně dodržovat. Do začátku prosince byl celý text odeslán, pak se dělaly dodatky a konkordance. Sazba se prováděla v únoru a hned nato odjely do Seltersu Eva Stará a Zuzka Nahálková, aby pracovaly na závěrečné korektuře. Tisk byl proveden v březnu u obou jazyků, češtiny i slovenštiny. Pak musely archy 6 týdnů ležet, v květnu se prováděla vazba a v červnu začaly chodit do Československa první zásilky Bible.
Závěr už všichni známe: na mezinárodním sjezdu „Lid milující svobodu" v Praze roku 1991 mohl člen vedoucího sboru bratr A. D. Schroeder přítomným představit Překlad nového světa v češtině a slovenštině. Následoval 10minutový potlesk a mnoho lidí plakalo radostí. A to byla taková závěrečná tečka za touto kapitolou.
 -12.kapitola |
14.kapitola -  |
KAPITOLY Z DOB TOTALITNÍCH - zpět na OBSAH
Poznámky:
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz