Kapitoly z dob totalitních

Eduard Sobička

16. Rok 1980 - žádáme o registraci

Začalo to vše někdy v létech 1977-8. Státní bezpečnost tehdy zvolila taktiku laskavého, dobrotivého strýčka, který to s námi myslí jen dobře. Při různých výsleších a rozhovorech našim bratrům s nejnevinnější tváří tvrdila, ať jen si napíší do Prahy a trochu to své vedení postrčí. Státní orgány prý už několikrát nabídly zákonnou registraci, ale „ti vaši tam nahoře jsou paličatí a nedají si říci". U mnohých to vzbudilo pochybnosti, a to byl právě cíl této taktiky.

Na jaře 1979 se tedy zemský výbor rozhodl, že to zkusí. Co se může stát jiného než že oficiální žádost bude zamítnuta. A tak vznikl dopis z 1. června 1979 adresovaný Sekretariátu pro věci církevní při Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Doslova zněl:

Dovolujeme si obrátit se na Vás s prosbou, abyste nám poskytli možnost hovořit s Vámi jménem náboženské skupiny známé pod jménem svědkové Jehovovi. Rádi bychom Vám přednesli přání některých osob, které ve skupině svědků Jehovových zaujímají odpovědné postavení, spolu s Vámi uvažovat o upravení vzájemných vztahů této náboženské skupiny a stávajícího řádu Československé socialistické republiky.

Věříme, že nám poskytnete žádaný rozhovor, a zůstáváme s projevem hluboké úcty.

Bohumil Müller, Eduard Sobička

Tak tedy „náboženská skupina" žádá o „upravení vzájemných vztahů". Zasláno doporučeně. A pak už jsme tedy jen čekali...

A čekali jsme na odpověď takřka celý rok. Taková byla horlivost státních orgánů nás registrovat. Neboť teprve 22. dubna 1980 přišel ten den, kdy jsme se s Mílou Müllerem vydali na Klárov, kde sídlil kdysi Deylův ústav slepců, abychom navštívili přednostu sekretariátu pro věci církevní dr. Hrůzu a jeho tajemníka pana Viktora Hladného . Nomen omen, hrůza a hlad!

Byli jsme pozváni na devátou hodinu. Pro mě to byl velký zážitek, protože to byl první kontakt s autoritami, kde o něco opravdu šlo. Byl jsem nervózní a jakoby zakřiknutý. Co mě ale překvapilo, bylo to, že ani Míla nebyl nejklidnější. Chvěly se mu po celou dobu lehce ruce.

Soudruzi nás přijali v jakémsi salonku a byli nesmírně žoviální. Pan tajemník Hladný, jak si pamatuji, dával dokonce k lepšímu svůj zážitek o tom, jak byl v Sovětském svazu osobně přítomen pokusnému výbuchu atomové bomby. Na sekretariátu pro věci církevní bylo tedy vytvořeno milé prostředí pro zahájení duchovních rozhovorů. Míla zkušeně hovořil, já jen naslouchal. Předali jsme pánům Strážné věže z roku 1963 o „nadřazených autoritách" a byli jsme povzbuzeni k podání žádosti. Pan dr. Hrůza pak takřka se smíchem prohlásil: „Ale vyřízení žádosti může také trvat 30 let..." Atmosféra byla soudružská. Pan tajemník Hladný nás při odchodu žádal, abychom jim poslali své vyjádření ke dvěma věcem: 1. Proč byla v roce 1949 zastavena činnost naší organizace, a 2. co jsme dělali v roce 1968. A potom jsme se odporoučeli.

Dne 16. května 1980 byl Sekretariátu zaslán dopis, který vysvětloval obě otázky. Budu doslova citovat aspoň jeho druhou část, která se týkala roku 1968:

V roce 1968 bylo svědkům Jehovovým z různých stran připomínáno, že by měli vzhledem ke své situaci něco dělat, že by měli „vystoupit", jak se tehdy říkalo. Osoby, které měly odpovědné postavení v organizaci svědků Jehovových v Československu, kategoricky zamítaly takové návrhy. Spíše se ve sborech svědků Jehovových snažili, aby všichni, kteří se k ním hlásí, zachovali důstojným způsobem klid a vyrovnanost. Svědčí o tom dopis, který rozeslali 16. září 1968 všem sborům v českém, slovenském a maďarském jazyce. Kopii tohoto dopisu přikládáme k tomuto pojednání.

Brilantní formulace! Každé slovo má svůj smysl. Tohle Míla Müller uměl. Asi ve stejné době se podávala na Ministerstvo vnitra žádost o registraci spolku Biblická a traktátní společnost Strážná věž, žádost, jež kromě stanov obsahovala i Důvodovou zprávu, která právě leží přede mnou. Je zajímavé s odstupem času zkoumat, jak jsme tehdy zdůvodňovali svou žádost. Důvodová zpráva má 13 bodů, jejichž obsah byl asi následující:

1. Ucházíme se o statut spolku, protože nevyhovujeme zákonu č. 218 ze dne 14. října 1949. Nemáme totiž třídu duchovenstva.

2. Existovali jsme jako spolek do roku 1949. Spolek byl zrušen, ale svědkové tu stále byli.

3. Povolení činnosti by prospělo svědkům; nabyli by opět pocit, že jsou rovnoprávnými občany.

4. Jejich shromáždění se opírají o Strážnou věž a Naší službu Království.

5. Doslova: Kdyby svědkové Jehovovi byli uznáni státní správou, mohly by se celé jejich sbory ke svým společným shromážděním scházet v místnostech určených k tomuto účelu. Tím by odpadla roztříštěnost do malých skupinek, společným shromážděním by předsedali jen schopní lidé a Společnosti Strážná věž by to poskytlo možnost lepšího dohledu nad sbory. Také úřady státní správy by byly lépe informovány o činnosti sboru svědků Jehovových. Jejich pověřenci by mohli kdykoli navštívit veřejné shromáždění a přesvědčit se o nezávadnosti a prospěšnosti těchto schůzek.

6. Bylo vytvořeno mnoho předsudků. Připouštíme, že postup jednotlivců nemusel být vždy nejšťastnější, ale to je způsobeno tou roztříštěností.

7. Ucházíme se o legalizaci spolku s přesvědčením, že jeho činnost není škodlivá socialistickému zřízení.

8. Svou podmíněnou podřízenost autoritám považujeme za součást svých povinností vůči Bohu.

9. Mezi svědky nejsou rozkrádači, výtržníci, zločinci.

10. Potřebujeme Strážnou věži Naší službu Království v dostatečném množství. Doslova: Pokud by nebylo možné vyhledat tiskárnu, která by měla volnou kapacitu pro tisk uvedených časopisů, vydávali bychom je sami formou rozmnožování na Romayoru nebo Rominoru, samozřejmě v naprostém souladu s platnými předpisy a ustanoveními.

11. Navrhujeme, aby nám byly zasílány 3 anglické a 3 německé výtisky časopisů na naší adresu. Totéž i pro státní správu.

12. Doslova: Místnosti pro společná shromáždění by si svědkové Jehovovi opatřovali bud' výstavbou nebo adaptací již stávajících objektů které by zakoupili, nebo nájmem, případně by dali k dispozici své soukromé byty.

13. Věříme, že bychom mohli dostat zpět i svůj dům v Suchdole

Takhle tedy zhruba vypadala Důvodová zpráva podaná zároveň s žádostí o registraci spolku Biblická a traktátní společnost Strážná věž. Psal se rok 1980. Až do listopadu 1989 jsme na tuto žádost nedostali odpověď. Zmizela v šuplíku. A tak také skončil jeden pokus o legalizaci pod vládou „krále severu".

-15.kapitola

17.kapitola -

KAPITOLY Z DOB TOTALITNÍCH - zpět na OBSAH

Poznámky:

Ohlasy a diskuze - zde