Náhlá smrt – 30 let života „v pravdě“ - 1.část
Slovo úvodem:
Když se Petr Š. poprvé přihlásil jako „ Nahlasmrt “ do diskuze na www.straznavez.cz , zdálo se, že jde o poněkud přehnanou přezdívku. Po přečtení jeho zkušenosti, kde popisuje jak rychle byl po 30 letech služby mezi svědky Jehovovými vyhozen z této církve, mu nelze než dát za pravdu.
Při čtení jeho zkušenosti je zajímavé se zamyslet nad kontextem slov Ježíše Krista, když říká: „Nepřátelé člověka vskutku budou lidé z jeho vlastní domácnosti.“
Kdo je vinen za takové rozdělení? Ten, kdo jedná podle … pokračování viz zde: Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - slovo úvodem
Následující dopis odeslal Petr Š. do ústředí NSSJ v ČR dne 24.1.2004.
Dobrý den,
k napsání tohoto dopisu jsme se s manželkou rozhodovali velice dlouho (zhruba jeden rok). Důvodem je, že si již nevíme rady, a proto jsme se rozhodli otevřeně popsat to, co se děje v naší rodině a kolem ní. O rodinných záležitostech se otevřeně mluví velice těžce, ale již nevíme, jak dál.
Jmenuji se P.Š. a s manželkou jsme vychovali v pravdě tři děti - dvě dcery a syna. Celý život jsme žili jen pro Jehovu a naše bratry. Dlouhá léta jsem sloužil jako sborový starší a moje drahá manželka mě skvěle podporovala. Všechno bylo i přes těžkosti, které zažíváme všichni, velice radostné, a cítili jsme se velmi šťastni. Náš rodinný život byl naplněn uctíváním Jehovovy a pomoci všem našim bratrům všude, kde bylo potřeba a kde jsme byli schopni pomoci. Toto radostné období však náhle skončilo, když náš syn ve svých 19 letech opustil společenství svědků Jehovových. Byli jsme z toho velice zdrceni, protože jsme byli zvyklí od narození našich dětí všechno dělat společně, především sloužit Jehovovi.
Děti se nestýkají s rodiči – je to správně, když jsou všichni křesťané?
Velmi dlouho jsme se s manželkou nemohli z této rány vzpamatovat a hodně jsme trpěli. To jsme ovšem nevěděli, co nás čeká v příštích dnech. V té době již byly vdány obě naše dcery I. a P. ; obě si vzaly bratry. Byli jsme rádi, že alespoň toto je v pořádku. Jelikož jsme však bydleli mimo Brno, naše dcery za námi přestaly jezdit. V té době jsme oba velmi citově strádali a byli jsme velmi zdrceni tím, co se děje. Byla doba, kdy jsme více než rok neviděli ani jednu dceru a také vnučku , která se narodila dceři I. Snažili jsme se s nimi zkontaktovat a říct jim, že nás to jako rodiče bolí, ale jejich manželé, br.K.K. a br. J.P.ml. s námi jednali neuctivě a nepěkně a zdůvodňovali to tím, že u nás bydlí syn, který opustil společenství . Když jsme jim říkali, že máme telefon a mohou nám alespoň zavolat, bylo nám od obou bratrů vždy řečeno, že také mají telefon, a že by bychom se také mohli ozvat. Vůbec nechápali, jak citově jako rodiče trpíme. Takže jsem to sem tam zkoušel telefonicky, vysvětloval jsem dceři P., že maminka trpí a často pláče. Vždy to ale bylo bezvýsledné. Jako rodičům se nám zdál tento přístup velice divný a často jsme přemýšleli o tom, že něco není v pořádku.
V té době jsme prosili denně Jehovu, abychom tuto situaci vydrželi. Říkali jsme si, že v zájmu klidu a pokoje z toho nebudeme dělat problém a budeme důvěřovat, že se to časem zlepší. O této situaci věděli starší ze sb.Brno-Bohunice kam patřila dcera I.K. s manželem K.K., a také to věděli bratři ve sb.Brno-Staré Město, kam jsme patřili s manželkou. Náš syn se časem odstěhoval do podnájmu, ale situace byla stále stejná. Když jsem byl na návštěvě ve sb.Brno-Bohunice jako hostující řečník, po shromáždění jsem mluvil s br. J.M.st. Tehdy jsem mu říkal, že s manželkou velmi strádáme citově, že manželka často pláče, když dcera I. k nám nejezdí, že jsme neviděli již dva roky vnučku. Odpověď bratra mě doslova šokovala. Říkal že je dobře, když to tak s manželem dělají, že je nutné nemít společenství s osobami, které opustily společenství. Když jsem mu vysvětloval, že syn již u nás nebydlí, a i kdyby, tak existuje telefon, kdy mohou zavolat rodičům, bratr trval na svém. Tak jsme se rozloučili a já šel domů jako spráskaný pes.
Exkomunikace z důvodu cizoložství – dalo se tomu předejít?
V té době jsme s manželkou stále přemýšleli o tom, že něco není v pořádku. Z doslechu jsme se dozvídali, že naše dcery se svými manžely často jezdí na dovolené, kde bylo několik manželských párů, a také s nimi jezdil jeden svodný bratr (J.K.). To se nám nelíbilo ; obzvlášť, když jsme slyšeli, že br. J.M.ml. a jeho manželka jsou často během svého manželství do někoho jiného zamilováni, což je veřejné tajemství, o kterém velmi dobře vědí především ti, co společně takto jezdí na dovolené. Říkali jsme si, co je to za společnost, ale byli tam odpovědní bratři (br.J.P.ml. byl sborový starší, br.J.M.ml. byl služební pomocník), takže nebyl důvod něco řešit. Byla to pro nás opravdu zdrcující doba a jen s pomocí Jehovy jsme to zvládali. Já měl hodně práce ve sboru jako předsedající a s manželkou jsme úpěnlivě, často v slzách prosili našeho nebeského Otce o sílu. Byla doba, kdy jsme skoro dva roky neviděli dcery a už vůbec naši vnučku N. Potom však přišla další rána. Po shromáždění, kdy jsme byli s manželkou radostní, přišel za námi zeť br.J.P.ml., manžel druhé dcery P. (společně všichni jezdili na již zmíněné dovolené) a oznámil nám, že naší dceři I. byla odňata pospolitost z důvodu cizoložství.
Nedovedete si představit, co jsme v té chvíli s manželkou prožívali. V hlavě se nám oběma honily myšlenky - nejezdili k nám, někdo snad něco musel vědět, cítili jsme, že něco není v pořádku a podobně. To jsme již s manželkou seděli doma a přemýšleli, jestli je to pravda, a nebo se nám to jen zdá. Ale to jsme stále nevěděli, co vše nás ještě čeká. V té době k nám začala chodit dcera P. s manželem br. J.P ml. a říkali nám, jak jsou ze všeho překvapeni. Byli jsme rádi, že k nám začali chodit, a povzbuzovali jsme je v tom, aby si upevňovali vztah jak k Jehovovi, tak sami mezi sebou jako manželé, že je to důležité. Oba souhlasili a bylo vidět, že jsou z této situace vyděšeni.
Tehdy nám říkali, že o situaci dcery I. a jejího manžela br.K.K. vědělo dost lidí, ale nikdo s tím nic nedělal. Br.J.P.ml. dokonce říkal, že si musí promluvit s br.K.K., že už se nemůže dívat na to, co dělá s malou dcerkou N., jak ji hrubě trestá. Říkal ale, že nikdy neměl sílu mu to říct. Jako otec jsem však potřeboval mluvit s naší druhou dcerou I.K.; potřebovali jsme vědět, co se vlastně stalo. Jenže to se nám nedařilo. Dcera I. mě telefonicky řekla, že se zatím neuvidíme, že se cítí hrozně za to, co udělala, a nechtěla mi v žádném případě říct, co se stalo a proč. Jenom opakovala stále, že udělala hroznou věc a že si musí nést následky.
Tajemný slib – co je potřeba skrývat?
Asi po půl roce se mi podařilo sejít s dcerou na obědě v restauraci. Tam jsme si povídali, a já se snažil dceru povzbudit, aby se snažila vše napravit, že to je vážný hřích v Jehovových očích, ale že se dá vše napravit. Dcera mě tehdy říkala, že to není možné, a já ji začal trošku přísněji vysvětlovat, že je tu také její dcera a že by to rozhodně stálo za pokus. Dcera začala velmi plakat a řekla mi, že právě kvůli malé N., své dcerce to nemůže udělat. Nechápal jsem to a ptal se, co se vlastně stalo, jak je to možné, že vždyť jako dítě tyto věci odsuzovala. Tehdy mi poprvé řekla, že si s K.K. řekli, že na sebe nebudou nic říkat, že na sebe nebudou házet vinu, že mu to slíbila, a proto mi nemůže nic říct. Tehdy jsme se rozešli, a já nechápal vůbec nic, jenom jsem věděl, že dcera hrozně trpí.
Kdo potřebuje více pomoci?
V té době jsme s manželkou již věděli od br. J.P.ml., že dcera I. se dopustila cizoložství s tím svobodným bratrem, který s nimi jezdil na dovolené. Potom jsem se opět sešel s dcerou I. a při našem rozhovoru jsem se dověděl, že došlo k nějakému násilí. Tehdy jsem tomu nechtěl moc věřit, ale volal mi br.S.S.ze sb.Brno-Bohunice a říkal, že by bylo dobré sejít se s br.K K. (manžel mé dcery I.). S tím jsem souhlasil, a tak jsme se sešli. Na rozhovor s tímto bratrem nikdy nezapomenu (proč vysvětlím později). Když jsem se ho tehdy ptal, zda nějak ublížil mé dceři, jeho odpověď zněla, že asi třikrát došlo k nějakému fyzickému násilí. Tehdy jsem ani nechtěl vědět žádné podrobnosti, protože jsem byl v šoku, navíc br.K.K. mi moji dceru líčil jako neschopnou manželku a vůbec nebral ohledy na moje city jako otce. Bylo to tehdy něco úděsného.
V té době jsme toho však s manželkou moc nevěděli a na radu starších ze sb.Brno-Bohunice (br.S.S. a Z.G.) jsme se snažili ze všech sil podporovat a posilovat br.K.K., manžela dcery. Cítili jsme, že dcera se dopustila velmi vážného hříchu, a bratr potřebuje povzbuzení. Chodil k nám na jídlo, stavoval se, když šel ze zaměstnání, posílal jsem SMS aby vydržel, a že se za něj modlíme. S dcerou I. jsme se neviděli delší dobu, ale bylo dobré, že jsme byli alespoň v kontaktu. V té době se přestěhovali dcera s manželem do jiného bytu, který potřeboval různé úpravy a opravy. Dcera nám často volala, že jim je zima, že jim nejde topení, v té době byli i s vnučkou často nemocné. Tehdy jsem říkal br.K.K., že by bylo dobré, aby se ten byt dal trošku do pořádku, že i to může přispět k tomu, aby se věci postupně napravily. Vždyť byli stále manželé.
Nakonec jsme tedy s br.M.udělali nové plynové topení, a dcera byla ráda, že jsou již v teple. Potom jsem říkal br.K.K., že by bylo dobré vymalovat a podobně, ale k tomu nikdy nedošlo. Tehdy br.K.K. říkal své manželce, mé dceři, že důležitější je shromáždění, že na to nemá čas. Během 6 let ani nepodal žádost o byt, a to přesto, že mu několikrát br.S.S. a br.P.M. radili, aby se snažil postarat o rodinu v tomto směru. Potom jsem tam byl, a dcera říkala, že se mohou koupat jen ve studené vodě, a v té době br.K.K. odjel s tradiční skupinou bratrů a sester na dovolenou.
Násilník je odhalen
Dcera s vnučkou se přišli k nám vykoupat, a tehdy jsme poprvé z dcery vytáhli nějaké informace, co se vlastně stalo. Tehdy nám řekla jen to, že mezi nimi došlo k nějakým neshodám. Když jsem se ptal starších ze sb.Brno-Bohunice, říkali, že se jim br.K.K. přiznal k několika případům nějakého menšího násilí(nevím jestli se dá rozlišit malé nebo velké, podle mne je násilí jako násilí). Tehdy jsme s manželkou začali přemýšlet, proč k nám tehdy nejezdili ; když někdy přijeli, měla dcera na ruce modřiny.
Jeden den jsme potkali dceru I. ve městě a ona začala plakat, že nám chtěla volat, že už nemůže vydržet, co její manžel dělá. Ponižuje ji, neřekne ji jinak než prostitutko, couro a mrcho, a to i před malou N. a že se ho již bojí. Tehdy nám plakala ve městě, a my jsme nevěděli, co máme dělat. Jenom jsem jí řekl, že pokud se to bude opakovat, ať zavolá policii nebo nás. Do této doby nám nechtěla konkrétně říci, co se vlastně stalo.
Jednoho dne mi volal J. K. (bratr s kterým se dcera dopustila cizoložství – byla mu též odňata pospolitost), že už to nemůže dále snášet, abych zavolal dceři, že se to zase opakuje. Volal jsem dceři, a ta plakala a řekla mi, že jí K.K. zkroutil ruce, hodil ji do pokoje a zamkl ji, a že dcerka N. pláče, a ona se o ní hrozně bojí, protože on byl schopen i malé dát takovou facku, že jí tekla krev.
Zlověstná hrozba – z násilníka mstitel
Tehdy jsem jí řekl ať mi ho dá k telefonu, a samozřejmě důrazně jsem mu řekl, jak si dovoluje jednat s mojí dcerou, co je za člověka. Br.K.K. mě s ledovým klidem řekl, že se o tom se mnou nemíní bavit, že to je jeho rodina a hotovo. Tehdy jsem mu říkal, že je to naše dcera, co je za člověka, jak může tak jednat a podobně. On však trval na svém, že to se mnou nemíní vůbec řešit, že je to jeho věc. Manželka to slyšela a začala plakat a řekla – ten hajzl to zase udělal. Br. K.K. to slyšel, tehdy mi řekl, že co bude moci, použije proti nám, a že se budeme divit . Na to jsem mu opět říkal jak tak může jednat, co je za člověka.
Setkání na Památné slavnosti
Nadešla Památná slavnost na kterou přišla jak dcera I., tak J. K. Po Památné slavnosti na nás s manželkou čekali a J.K. projevil přání, že by s námi jako s rodiči I. rád mluvil a řekl nám jaké mají plány do budoucna. Já jsem v té chvíli měl povinnost odvést letité sestry domů, a tak jsem mu řekl, ať na mě 10 minut počkají. Potom doma nám J.K. řekl, že se chtějí vzít, a že nenechá naší dceři I. ubližovat. Já mu řekl, že určitě chápe, že se nemůžeme společně stýkat, a oni odešli.
...pokračování: Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 2.část - viz zde
 - Slovo úvodem |
2.část -  |
Související odkazy:
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - slovo úvodem - viz zde
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 1.část - viz zde
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 2.část - viz zde
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 3.část - viz zde
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz