Náhlá smrt – 30 let života „v pravdě“ - 2.část
 - 1.část |
3.část -  |
Odstupuji z úřadu
Následně na to mi volal br.Z.G. a domluvili jsme si schůzku. Na schůzce byl přítomen br.Z.G., S.S. a já. Já jsem jim řekl, co se stalo, pochopil jsem, že jsem pod tlakem udělal chybu a rozešli jsme se. Následně jsem tuto záležitost řekl starším našeho sboru Brno-Staré Město a jako předsedající jsem jim řekl, že z důvodu rodinných problémů a také, že jsem udělal chybu, odstupuji z úřadu předsedajícího a také jako jmenovaný starší do doby, než se tyto věci vyřeší. Tehdy mě bratři velmi přemlouvali, že to není možné a podobně, ale já sám jsem cítil, že nemohu stát před sborem, když mám takové potíže v rodině. Potom jsem se dověděl, že ti bratři, kteří se nejvíc přimlouvali za to, abych neodstupoval, jednali druhý den úplně jinak. Např. když se to dověděl br.R.H., tak mě říkal, že si nedovede vůbec představit co by dělal, kdyby se to stalo jeho dceři, a co je ten br.K.K. za člověka. Za pár dní jsem se však dověděl, že posílá právě br.K.K. SMS, jak si váží jeho upřímnosti a podobně. Byl jsem tehdy z takového neupřímného jednání moc překvapený. Ale to je dnes již jedno, podstata věci je jiná.
Hrozba se začíná naplňovat
Odstoupil jsem jako předsedající a jmenovaný starší a říkal jsem si, že vše se vyřeší, a zase budu pomáhat, kde to bude potřeba. Po tom však přišel dopis naší radě starších od starších ze sb.Brno-Bohunice, kde jsme byli s manželkou obviněni, že dlouhodobě nasloucháme vyloučeným osobám. Nevěřili jsme vlastním uším, protože do této doby s námi vůbec nikdo nemluvil. Brali jsme to jako neuplatnění biblických zásad (Mat.18:15–17). Potom nám přišel dopis od br.K.K. (manžel dcery I.), kde jsme byli obviněni z toho, že narušujeme jeho výchovu, že jej obcházíme jako hlavu rodiny. Tyto věci nás urážely, ale zase jsme si říkali, necháme to být v zájmu klidu. Přesto jsem mu tehdy poslal jako odpověď několik řádků emailovou zprávou 8.dubna 2002.
Potom přišel osudný den 8. květen. Dcera ráno kolem 9.00 hod. volala, hodně plakala, a bylo slyšet, jak pláče a panicky křičí i vnučka N. Ptal jsem se rozrušeně, co se stalo, ale dcera se nemohla vůbec vyjádřit a potom mi řekla, že po telefonu to nejde, že to zase udělal a abych pro ně přijel. Takže jsem pro ně jel, nešel jsem ani nahoru do bytu, věděl jsem, že nebude dobré, kdybych se právě teď viděl s br.K.K., a ani jsem nevěděl, zda tam ještě je. Prozvonil jsem dceru, ti už byli dole, obě moc plakaly a vnučka N. křičela, že tatínek (br.K.K.) byl strašně, strašně zlý na maminku a bil ji. Odvezl jsem je domů a celý den nám s manželkou trvalo, než jsme vnučku uklidnili. Tehdy nám poprvé dcera řekla, co vše prožívala v manželství s br. K. K. Jenom ten den prý ji uhodil pěstí do brady tak, že se jí točila hlava, zavřel jí v pokoji a držel malou N., která hrozně plakala, křičela, že chce maminku a dcera se o ni bála. Měla modřiny na ruce jak jí je opět zkroutil. Když odcházely, tak prý jí s posměchem řekl - tak a teď si to můžeš s těma tvýma křesťanskýma rodičema probrat. To nás samozřejmě uráželo, ale nijak jsme na to už nereagovali. Zavolal jsem starším ze sb.Brno-Bohunice (br.Z.G.), řekl jsem, co se stalo, a bratr říkal, že je to hrozné a že se to musí už konečně pořádně vyřešit.
Po tom nám ovšem přišel opět dopis od br.K.K., kde jsme byli znovu obviněni z toho, že narušujeme jeho výchovu, že jej obcházíme jako hlavu rodiny. Přitom bylo jasné, že co se týká výchovy, bylo nejlepší malou N. co nejrychleji ten den odvézt do klidu a uklidnit ji. Opět nás tento dopis velmi urážel, ale s manželkou jsme si řekli, že na to nebudeme reagovat. Opět to bylo velmi vážné obvinění, aniž by s námi někdo mluvil (Mat.18:15–17). Navíc jsme tehdy s manželkou řešili otázku krve, protože manželka měla před sebou vážnou operaci, a tak to pro nás bylo důležitější. Jenže to nám nijak nepomohlo. Bratr J.P.st. mi oznámil, že byl se mnou svolán právní výbor, a že se mám dostavit (dodnes nevím proč, to mi nikdo neřekl) . To bylo pro mě a mou manželku něco, co si dodnes nedovedeme vysvětlit. Bratrům jsem napsal dopis, jak to cítím (přikládám dopis radě starších ze dne 21.05. 2002, a také z 30.05.2002). Navíc manželka byla z toho úplně citově i psychicky zničená a v té době volala br.R.H. Ptala se ho jak je to možné, co to se mnou dělají, že se jí to nelíbí. Tento pastýř jí dvakrát řekl do telefonu, že je neupřímná a položil telefon. Tak nyní jsme opravdu nevěděli, zda sníme nebo ne. Jenže to stále ještě není konec.
Na protest přestáváme docházet do sboru
Psal jsem bratrům, že s námi nikdo nikdy o ničem nemluvil (Mat.18:15–17), a že to považuji za pomluvy a pošpinění svého jména. Nic se nedělo a tak jsme s manželkou na protest přestali chodit na shromáždění. Víme, že to nebylo to nejrozumnější, ale přestali jsme chodit na protest proti tomu co se s námi děje a doufali jsme, že se bude skutečně něco dít. Jenže jsme se spletli . Čtyři měsíce se nedělo vůbec nic a my jsme začali zjišťovat, že ubližujeme Jehovovi a také sobě. Prosili jsme denně Jehovu, aby nám toto špatné přechodné období odpustil. Potom měla přijít spolupráce s KD a tak jsme si říkali, že se určitě někdo ozve. Taky že ano, týden před spoluprací nám volali dva starší, že jim chybíme, a že by nás rádi viděli na shromáždění. To jsme jim řekli, že děkujeme, ale že tomu nevěříme, protože jestliže o někom tvrdím že ho mám rád, tak to vypadá jinak. Dověděli jsme se také, že br.H.R. ze sb.Brno – Staré Město nám v této době pomáhal tak, že varoval některé bratry, kteří nás chodili povzbuzovat, aby se s námi nestýkali. Po spolupráci ubíhaly měsíce a my jsme s manželkou zjišťovali, že musíme něco dělat, jinak to nezvládneme. Mezi tím mě zavolal br.J.P.st., že k právnímu výboru již nemusím, že to zrušila odbočka. Proč, nebo co se vlastně děje, jsem se nedověděl, a dodnes nevím, proč jsem měl být u právního výboru.
Tragický život s tyranem
Mezitím nám dcera popsala, co vše s ní jako s manželkou dělal její manžel br.K.K. Pár měsíců po svatbě jí dal pěstí takovou ránu, že spadla, a to prosím byla těhotná. Nebo jí tahal po zemi za vlasy, když hodně plakala, tak jí dal na obličej polštář, aby to neslyšeli sousedi, škrtil ji, často ji chytil pod krkem a vyhrožoval jí (musela nosit rolák, protože měla pod krkem modřiny a bolelo jí to), a další věci, o kterých dcera ani nechce mluvit, protože začne vždy plakat. Když bydleli v podnájmu u s.J., tak prý ji takovou ubalil, že spadla ze židle, a v tom volal br.P.M. a ptal se, jak se mají. Dcera říkala, že měla tak strašnou chuť mu to říct, co ji manžel br.K.K. dělá, ale bála se. Jednou v noci plakala malá N. tak jí takovou ubalil, že jí tekla krev, a když se dcera ozvala jako matka, co dělá, tak tekla krev oběma . Několikrát seděla venku s dcerkou do noci na lavičce, on na ni řval z okna a ona se bála jít domů. Řekla mi doslova, že to, že ji bil se dalo vydržet, ale nejhorší pro ni bylo psychické týrání a ponižování.
Dcera I. mě řekla, že ho několikrát prosila, aby šli za staršími, že se tak nedá žít, ale on jí vždy uprosil, a tak to pokračovalo dál. Ukázala mě také dopis, který mu v té době psala, a když jsem jej četl, tak mě je z toho do pláče (kopii dopisu dcery, o kterém straší sb.Brno – Bohunice dobře vědí a dodnes si jej nevyžádali, je k dispozici). S manželkou jsme se také dověděli, že o situaci v rodině naší dcery velice dobře věděli mnozí ze sboru. Např. br.P.J.ml. s manželkou, br.J.M.ml. s manželkou, s. H.K. s manželem a další. Dokonce nám br.P.J.ml. říkal, že s br.K.K. několikrát mluvili starší ze sb.Brno-Bohunice a ptali se jej na situaci v rodině. Br.K.K. však vždy odpovídal, že je vše v pořádku a že si s manželkou věří. Nikdy ani slůvkem nikomu neřekl, ani když se jej bratři ptali, že má velké problémy a snažil se to tajit a dělá to dodnes. My jako rodiče jsme ovšem nevěděli vůbec nic. Naopak jsme si vždy říkali, nejezdí k nám, to se spraví, hlavně, že jim to klape v manželství. Nemohu vám ani vše popsat, protože to je pro mne jako otce velmi těžké. Všechny tyto věci jsem napsal radě starších do sb.Brno-Bohunice. Odpověď zněla, že nemám naslouchat vyloučené osobě, a že jsem dceři pěkně naletěl, že si vymýšlí.
Jenže tato tragédie, která potkala naši rodinu pokračuje dál. Když jsme dceru 8.května odvezli, bylo nám jasné, že tam společně s ním nemohou bydlet. Mezi tím se již domluvili společně, že se rozvedou. Br.K.K. řekl mé dceři, že když mu nechá všechen majetek, že jí nebude dělat žádné problémy při svěření dítěte do péče a následně při rozvodu. Doslova ji vydíral, že pokud mu vše nenechá, že ji zničí a nutil ji, aby podepsala dohodu, že se zříká veškerého majetku (tuto dohodu ostudnou pro křesťana mám k dispozici). Takže dcera mu nechala absolutně vše, odešla úplně bez ničeho, museli jsme jí nakoupit nádobí, pro vnučku válendu a další základní věci. J. K. se o ně postaral ve všech směrech, jinak by obě dodnes bydlely na ulici. To samozřejmě tatínka N. br.K.K. absolutně nezajímalo, že okradl nejen svoji manželku, ale také svoji dceru.
Nevíme, jak může takto jednat křesťanský služebník, ale říkali jsme si, že tyto záležitosti nejsou až tak důležité, pokud bude mezi nimi klid. Jenže klid nebyl, br.K.K. nevynechal žádnou příležitost, kdy mohl naši dceru ponížit, urazit, pomlouvat ji jinde ve sborech (jsou na to svědci) a vysmát se jí. A to prosím činí až do dnešního dne. Nevíme, jak tento člověk činil pokání ze svého jednání, protože se dceři za tak hrubé a kruté jednání nikdy neomluvil a ponižuje ji dodnes. Naše dcera se dnes léčí na psychiatrii, léčí se i jeho dcerka N. (není problém ukázat lékařské nálezy obou) a br.K.K. si z ní do dnešního dne dělá legraci, vysmívá se jí, ať se jde léčit, že je blázen. Dcera se v noci budila, plakala, vykřikovala ze spaní a bála se ho. Když jsem br.S.S. říkal, že br.K. K. jako křesťan jedná velmi špatně, že ho ani nezajímá jestli má jeho dcera na čem spát nebo z čeho jíst, opět jsem prý naletět vyloučené osobě. Když probíhal soud ohledně svěření dítěte do péče, byli jsme s manželkou doslova šokováni. U soudu se scházeli starší sborů jako kdyby šlo o nějaký proces svědků Jehovových. Dokonce br.R.H. si dělal poznámky a potom je společně na chodbě rozebírali s br.P.M., S.S., J.P.ml. a M.J.ml. Velmi nás to uráželo a cítili jsme, že to je rodinná záležitost a bolelo nás to, navíc, že se mnou a s manželkou vůbec nebyli ochotni o této věci mluvit.
Navíc br.K.K. u soudu ohledně svěření dítěte do péče řekl, že svoji manželku nikdy fyzicky nenapadl , že jí dal jenom jednou malý políček, kterého hluboce lituje. Přitom jak mě, tak právnímu výboru se přiznal, že to bylo několikrát. Tato lež je písemně zaznamenána u soudu. Když jsem na to upozorňoval br.S.S., bylo mě vysvětleno, že br.K.K. se vyjádřil k tomu, zda to dělal před dcerou. A takové slovíčkaření pokračuje v případě br.K.K. neustále. Pravdou je, že když mlátil moji dceru, tak vždy malou N. vystrčil na chodbu za dveře a přikázal jí, aby tam nechodila. Malá N. však vždy vše viděla přes skleněné dveře.Když mu dnes naše dcera řekne, že ji bil, tak se jí vysmívá do telefonu, že to nemůže dokázat, že na to nemá svědky (existuje telefonický záznam takového výsměchu, kde doslova dceři říká – chacha máš na to svědky ?..nemáš co…. ). Říkali jsme si, jak je to možné, co se to děje.
Naše trápení se ale nezmírnilo, naopak. Během celé této doby, asi zhruba jeden rok, tento br. K.K. bydlel u naší druhé dcery P.P. a jejího manžela br.J.P.ml.. Když jsme na to poukazovali br.P.M. z Bohunic, bylo nám řečeno, že je to rodina, a tak na tom není nic špatného. Jenže my jako rodiče jsme cítili a cítíme stále, že není dobré, aby u mladých manželů (dcera P. a J.P.ml.) bydlel bratr a navíc ten, co žil s její sestrou I. To vše bylo ještě umocněno tím, že tam br.K.K. bydlel po celou dobu načerno a nikomu to nevadilo (tuto záležitost je možné prokázat na úřadě, kam patří). Přitom je to byt katolické církve, ti vědí že jsou Svědkové Jehovovi a také vědí, že tam br.K.K. bydlel dlouhodobě načerno. Ti se na tuto záležitost dokonce dívají jako na nečistotu, a diví se jak je to u svědků Jehovových možné. Br.P. J. mladší obhajoval bydlení br.K.K. u nich jako pomoc bratrovi v nouzi přesto, že br.K.K. měl měsíční příjem 13000 Kč, kdežto jeho manželka s dítětem měla měsíční příjem 5000 Kč, což nestačilo ani na podnájem, kde bydlela. Navíc br.K.K. nebyl jediný, kdo u br.J.P.ml. bydlel načerno.
V té době br.K.K., kdy bydlel u manželů P. načerno, si na tom stejném úřadě zažádal o nebytové prostory, že si z toho udělá byt. Jeho žádost byla v rozporu se zákonem a také s křesťanskou morálkou. V žádosti vůbec neuvedl, že je ženatý a že má dceru. Byl to strašný podvod o kterém věděli i další, a nic se nedělo. Když si šla dcera zažádat o byt a uvedla jméno svého manžela, bylo jí řečeno, že její manžel již má o byt zažádáno. Dcera říkala úřednicím, jak je to možné. Bylo jí řečeno, že K.K. v žádosti neuvedl, že je ženatý a má dítě. Tím dceři znemožnil možnost získat bydlení pro sebe a dceru N. Když to tedy bylo tak, chtěla mít dcera spolupodílnictví na tom bytě, br.K.K. se jí jako křesťan vysmál a řekl jí, že jí do toho nic není. Vůbec ho nezajímalo, kde bude s malou bydlet, a tak s požehnáním starších ze sboru ji skutečně připravil o všechno. Dcera dostala sice písemné přidělení bytu, ale byt nemá a on se jí vysmívá.
Navíc tento byt mu pomohla sehnat zájemkyně paní A.O., se kterou studovala s.P.P.. Br.K.K. slíbil této zájemkyni odměnu 10 000 Kč. Když tento byt získal, dal této zájemkyni bonboniéru. Tato zájemkyně dnes kvůli takovému jednání br.K.K. přestala studovat, chodí po Brně a nadává velmi vulgárně na svědky Jehovovy, především na br.K.K., br.J.P.ml. a jeho manželku, že ji podvedli a okradli. O této záležitosti byl informován městský dozorce br.J.P.
...pokračování: Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 3.část - viz zde
| - 1.část |
3.část - |
Související odkazy:
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - slovo úvodem - viz zde
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 1.část - viz zde
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 2.část - viz zde
Náhlá smrt. 30 let života „v pravdě“ - 3.část - viz zde
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz