SVĚDKOVÉ JEHOVOVI
PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY ČLENSTVÍ A ODCHODU ZE SKUPINY
Lukáš Humpl
Období aktivního členství
Tato část šetření byla zaměřena na období aktivního členství respondentů v organizaci svědků Jehovových, se záměrem zjistit míru jejich identifikace s cíli a názory Společnosti. Pozornost jsem věnoval také postojům bývalých svědků vůči vnějšímu světu a jiným věřícím a tomu, jak prožívali své členství ve skupině. Je zde zahrnuta doba „líbánek“, nadšeného života v prostředí skupiny.
V době aktivního členství měli respondenti obecně vzato velmi vysokou důvěru ve skupinu a byli důkladně indoktrinováni. Z velké části přijímali nauky a názory organizace bez vážnějších výhrad. Chovali značnou důvěru ve vedoucí sbor svědků Jehovových a v to, že tato náboženská společnost je jedinou správnou cestou, jež člověka může přivést k poznání Boha. Bývalí svědkové zahrnutí do výzkumného šetření se měli vyjádřit ke své tehdejší důvěře ve vedoucí sbor SJ. Ukázalo se, že v tomto ohledu bylo jejich přesvědčení velmi silné a na otázky ohledně důvěry ve členy nejvyššího vedení odpovídali kladně ve vysokém procentu (Humpl, 2001).
Čtyři z pěti dotazovaných byli přesvědčeni o brzkém zničení všech ostatních církví jako falešných, které vykoná Bůh. Respondenti měli dále odpovědět, zda v tomto období věřili, že organizace SJ je jedinou správnou cestou vedoucí člověka k Bohu. Výsledky zobrazuje graf 1, z něhož lze vyčíst velmi vysoké přesvědčení v tomto názoru:
GRAF 1: Víra v vedinečnost organizace SJ
Jestliže byl někdo ze členů sboru exkomunikován, 42% dotázaných bylo přesvědčeno o správnosti tohoto kroku ze strany starších sboru, přestože mnohdy ani neznali příčinu vyloučení. Každý pátý bývalý svědek považoval za správné s vyloučenou osobou zcela přerušit kontakt (tj. přestat jej i zdravit), polovina to chápala jako nutné jen někdy a třetina tuto zásadu organizace SJ zcela odmítala.
Respondenti se měli vyjádřit k tomu, zda během svého členství mezi SJ četli literaturu, sledovali televizní či rozhlasové pořady nebo navštěvovali bohoslužby nějaké jiné církve. Skupina se v tomto ohledu jeví jako dosti uzavřená, neboť o duchovní dění mimo ni se často nebo někdy zajímalo jen necelých třicet procent respondentů, jen výjimečně 35% a nikdy 36% dotázaných. Na otázku, jestli četli literaturu či sledovali pořady kritizující SJ, reagovaly kladně dvě pětiny zkoumaných osob. Většina tak činila proto, aby poznala názor druhé strany. Dalším motivem byla snaha vytvořit si vlastní, objektivní pohled. Méně někdejších svědků pak bylo vedeno zvědavostí a snahou připravit se na kritiku, s níž se jako SJ sami setkají. Ojediněle nebo vůbec se s těmito materiály setkalo šedesát procent respondentů. Každý pátý to cítil jako duchovně ohrožující, další považovali takové informace za lživé, či se obávali kritiky svého náboženství.
V případě pochybností o věrouce skupiny kladla polovina respondentů vinu sobě, 35% jednotlivým spoluvěřícím a jen necelá třetina organizaci. Stejné množství dotázaných považovalo za příčinu svých duchovních nesnází ďábla. Tři uvedli, že v této době žádné pochybnosti neměli. Z těch někdejších členů, kteří byli ochotni konfrontovat se s kritikou SJ, se shodně dvacet sedm procent cítilo provinile nebo duchovně ohroženo. O svých zjištěních hovořila bez zábran s ostatními členy sboru pouze třetina z nich.
Obavy vyjádřit před ostatními ve sboru svůj vlastní, odlišný názor, mělo často nebo občas 84% dotázaných, přičemž muži jimi trpěli častěji než ženy. Tento fakt může souviset s většími odpovědnostmi mužů vzhledem ke sborové činnosti a organizaci SJ vůbec. Svědek, který je v určitém postavení, musí být pro ostatní příkladný a pokorný, tzn. jinými slovy naprosto poslušný, servilní a ve všem se s oficiálními názory ztotožňující. Přesto řada starších či jiných funkcionářů SJ samozřejmě mívá pochybnosti nebo v něčem odlišné názory, avšak nemohou je veřejně říci. To by s sebou neslo podezření z nekompetentnosti, potažmo z nedostatku víry.
Zřejmá závislost existuje vzhledem k životnímu období, v němž byli dotazovaní svědky Jehovovými kontaktováni. Došlo-li k prvotní indoktrinaci při tzv. biblickém studiu a účasti na shromážděních SJ v dětském či starším dospělém věku, jeví se důvěra ve správnost skupiny a jejich nauk jako největší (Humpl, 2001). U prvně jmenovaných byla dětská nekritičnost ještě patrně umocněna v mnoha případech i přesvědčením rodičů coby životních vzorů, zvyklostmi v rodině souvisejícími s vírou v Boha a konečně i odlišnostmi, pokud jde o chápání světa, či omezenými kontakty s jinými dětmi – „nesvědky“. U respondentů v šestém deceniu života může být souvislost kupříkladu s odchodem do důchodu, uvědoměním si skutečnosti svého stárnutí a úbytku sil, s osamostatněním a odchodem dětí ze společného domova, či bilancováním a hodnocením dosavadního života. To vše může vyvolat potřebu někde se angažovat, ztotožnit se s kladnými ideály a nalézt smysl svého vlastního života.
Pokud jde o vliv pohlaví na míru přesvědčení a přijímání nauk SJ, zdá se, že výsledky u mužů i u žen jsou srovnatelné. K nevelkým a ojediněle i významnějším diferencím zde sice dochází, avšak střídavě u obou skupin. Totéž můžeme říci, pokud podle pohlaví celkově hodnotíme prožívání a emoce zkoumaných osob (Humpl, 2001). Období aktivního členství hodnotí poněkud více negativně ženy, avšak ve srovnání s muži udávaly více pocitů spokojenosti a radosti. Prožívání fáze pochybností se zase zdá být vyrovnanější u mužů.
Naproti tomu vzdělání hraje v přijetí a akceptování názorů a dogmat organizace SJ důležitou roli. Prakticky u všech znaků, kde byl sledován vztah odpovědi ke vzdělání, se zřetelně projevuje závislost mezi oběma jevy. Vyšší vzdělání s sebou neslo také stoupající míru kritičnosti ve zjišťovaných postojích a názorech.
Při vykonávání kazatelské služby byli dotazovaní v sedmdesáti procentech přesvědčeni, že svou činností mohou lidem přinést záchranu. Snaha pomoci jiným a touha sloužit Bohu byly dvě nejčastější pohnutky k této činnosti, avšak více než dvě ze tří zkoumaných osob motivoval i tlak ze strany organizace, či strach z neschválení Bohem. Lze konstatovat, že svědkové hovoří o své víře s lidmi z velké většiny upřímně a ve snaze předat jim informace, které oni sami považují za životně důležité. Avšak vzhledem k paralelní existenci také negativních pohnutek není možno vyloučit ani vztah k věci zcela pragmatický nebo dokonce cynický, či chápání kazatelské služby pouze jako vyžadované nutnosti, jež „vylepšuje skóre“ jedince v Božích očích a je nutná pro to, aby byl dotyčný jedinec spasen. Z vlastních zkušeností autora se pak o lidech názory SJ nepřijímajících hovoří někdy mezi svědky jako o „světácích“ nebo „kozlech“ (podle Ježíšova znázornění v Matoušově evangeliu) a jistá vesnice, jejíž obyvatelé, převážně katolického vyznání, svědky povětšinou odmítali, si „vysloužila“ přezdívku „Kozlov“.
Jestliže se v této době zkoumané osoby setkaly s lidmi, kritizujícími nedostatky nebo chyby v organizaci SJ, více než polovina sice připouštěla, že by dotyční mohli mít v něčem pravdu, ale značný počet někdejších členů byl zároveň přesvědčen o nepřátelských úmyslech těchto lidí a o jejich ovlivnění ďáblem.
K indoktrinaci členů přispívá značnou měrou kromě pravidelných shromáždění také Společností vydávaná literatura. Veškeré tiskoviny SJ studovalo (nebo se o to alespoň snažilo) osmdesát tři procent oslovených. Ostatní nečetli část publikací z důvodu nezájmu o některé články, nedostatku času a zahlcenosti literaturou. Jeden respondent udával jazykovou bariéru. Svědkové na svých shromážděních i v publikacích Bibli často zmiňují, odvolávají se na ni a hovoří o nezbytnosti jejího zkoumání pro každého věřícího. Bývalí členové zahrnutí do výzkumného šetření však považovali téměř ve dvou třetinách studium Písma za stejně důležité jako čtení literatury SJ (graf 2).
GRAF 2: Důležitost čtení Bible
Přičteme-li navíc nezájem o duchovní dění mimo organizaci, tedy v jiných církvích, a minimální kontakty s věřícími v nich, prostředí skupiny vyznívá jako značně uzavřené, ačkoli členům v kontaktech nikdo explicitně nebrání. Jedná se spíše o nepřímé vyžadování poslušnosti a doslovně nevyjádřené příkazy. V jazyce svědků jde o tzv. doporučení. Používá se často podmiňovacího způsobu, jako „bylo by vhodné, aby…“, „ upřímný křesťan by měl zvážit, zda…“, a podobně. Jindy bývá dogma organizace podáno coby obecné konstatování. Těmto nařízením, která mají příslušníky skupiny dle organizace chránit před „duchovní nákazou“ ze světa ovládaného ďáblem a falešným náboženstvím, se velká většina SJ podřizuje. Zmíněná opatření mají pochopitelně za následek daleko spíše než ochranu vytvoření jakéhosi duchovního skleníku, v němž jsou svědkové uzavřeni. Ten je o to více utěsněný a izolovaný, že jakákoli komunikace a spolupráce s jinými denominacemi chybí nejen na úrovni oficiální, ale obvykle i v rovině neformální, tedy mezi řadovými členy.
Část členů si však patrně uvědomuje nebezpečí z tohoto stavu plynoucí a nezanedbatelný počet oslovených se konfrontoval s kritikou svědků a odlišnými názory. Většina z nich uvádí jako důvod snahu vytvořit si objektivní názor nebo byli prostě jen zvědaví. Zda se však v případě provedeného šetření jedná o množství odpovídající skutečnému stavu ve sborech SJ, není patrně možno objektivně říci. Primárním důvodem pro „odpadnutí“ části respondentů od skupiny totiž mohla být právě skutečnost, že v této věci neuposlechli varování organizace. Kromě toho i u svědků jistě platí známé úsloví, že „zakázané ovoce chutná nejlépe“. Otázkou tedy zůstává, zda právě již sám oficiálně hlásaný a striktní postoj není pro část členů jakousi skrytou výzvou a paradoxně je neláká k porušení pravidel a získání zapovězených informací z „druhého břehu“.
Početná část dotazovaných se za zmiňované jednání později cítila provinile a měli pocit duchovního ohrožení. I to signalizuje důkladnou indoktrinaci v celé záležitosti.
Období „líbánek“ ve skupině prožívala většina dotazovaných kladně, či převážně pozitivně, ale řada zkoumaných osob také ambivalentně. Kromě duševní pohody, radosti ze života nebo pocitu seberealizace, pociťovali také negativní prožitky, jako psychické vyčerpání, pocit vlastní nedostatečnosti a časové tísně (Humpl, 2001).
Nejdůležitějšími hodnotami v tehdejším životě dotazovaných byly osobní vztah s Bohem a Ježíšem (70,3 %), přežití Armagedonu (68,0%), konání dobrých skutků (67,3%) a věrnost organizaci SJ (54,5%). Zmiňovány byly kromě toho také Boží schválení, rodina, pochopení smyslu života, záchrana rodiny (v duchovním smyslu) a kazatelská služba. Značná část členů cítila obavy z toho, že nepřežije Armagedon (Boží bitva, v níž zahynou všichni bezbožní) a bude Bohem zavržena. Situaci zobrazuje graf 3.
GRAF 3: Obava z přežití Armagedonu
Jedním z důvodů tohoto stavu je pravděpodobně i poměrně značné procento negativních informací, líčení průběhu posledního soudu
a zničení Stvořiteli nevěrných lidí.
Jde o časté téma přednášek na shromážděních SJ,
článků
v literatuře organizace, ale i velmi výmluvných
ilustrací v těchto publikacích.
Další příčina tkví ve výčitkách u některých členů, 
kteří z nějakých důvodů jednoduše nezvládají všechny skupinou vyžadované
činnosti v té míře, jaká se od nich očekává. To se týká zejména účasti na kazatelské službě a shromážděních sboru.
Ačkoli více již prostě dělat nemohou,
trpí pocity viny, vlastní nedostatečnosti a často i přesvědčením, že Bohu neslouží ze všech sil.
V neposlední řadě mohou být tyto strachy vyvolávány pocitem nedostatečné víry. Protože organizace vyžaduje naprostou poslušnost a ztotožnění se s hlásanou věroukou, členové, jež mají nějaké pochybnosti, byť by byly sebevíce oprávněné, obracejí vinu za ně nejčastěji na sebe, jak to potvrzuje i provedené šetření.
Organizace své chyby nepřiznává a členové jsou vedeni k tomu, aby je hledali vždy u sebe. Situace se zdá být o to horší, že navzdory všemu ujišťování z oficiálních míst vedení SJ o svobodě jednotlivých svědků a širokém poli pro individualitu, měla drtivá většina dotazovaných často či občas obavy vyjádřit před ostatními ve sboru svůj vlastní názor. V prostředí skupiny pak dochází často k paradoxní situaci. Jednotliví členové jsou sice navenek v souladu s konceptem organizace, řadu z nich však sužuje vnitřní konflikt, neboť na nějaký bod věrouky nebo problém pohlížejí odlišně. Tak existují kupříkladu svědkové, kteří nesouhlasí s odmítáním krevní transfúze za cenu ztráty lidského života, s nečestným chováním představitelů této náboženské společnosti při procesu její registrace u nás, či v minulosti tiše odsuzovali dogmaticky zastávaný pohled skupiny k otázce civilní služby.
Řada těchto členů své skutečné názory skrývá a zůstává s nimi osamocena často celá léta nebo je sdělí jen těm opravdu nejbližším přátelům. Navenek však mají obavy (nutno podotknout, že oprávněné) svůj názor vyjádřit a mohou to vnímat jako nepoctivost vůči spoluvěřícím, potažmo Bohu (Novotný, O., 1996). I odtud pak mohou pramenit pocity viny a vlastního selhání.
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI - psychologické aspekty členství a odchodu ze skupiny - jít na OBSAH
Související články a odkazy :
Životní příběh Petra Štefka: Náhlá smrt – 30 let života „v pravdě“ - http://www.straznavez.cz
Veřejně jsem dal vyhlásit, že již nejsem svědkem Jehovovým - http://www.straznavez.cz
Příběh Jiřího Oplta, staršího sboru svědků Jehovových v Opavě - http://www.straznavez.cz
Aktuality www.straznevez.cz - http://www.straznavez.cz
Média - http://www.straznavez.cz
Oficiální svazek mezi WatchTower a OSN - http://straznavez.zde.cz/index4.htm
Reexamine.Quotes - http://www.reexamine.org/quotes/pictures.htm
Nové světlo v otázce krve - http://www.krev.info
Zemětřesení v pražském Bételu - http://www.straznavez.cz
SJ a civilní služba - http://www.straznavez.cz
Diskuze www.straznavez.cz - www.straznavez.cz
Oficiální stránky WatchTower - http://watchtower.org/languages/czech/index.html
Ilustrační foto s poděkováním převzato z http://watchtower.org
 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ |
OBDOBÍ POCHYBNOSTÍ  |
© Straznavez.CZ, www.straznavez.cz